Český hudební slovník osob a institucí

Dobrodinský, Jan Maria

Dobrodinský, Jan Maria (vl. jm. Dobrodinský, Jan), sbormistr, dirigent a pedagog, narozen 22. 7. 1925, Kunžak (u Jindřichova Hradce), zemřel 13. 2. 2022.
 
Pocházel z hudební rodiny (otec Bedřich Dobrodinský byl harfeníkem a skladatelem, otcův bratr Jaroslav byl sbormistrem, Jaroslavova dcera Jaroslava je harfenistkou, bratr Jana Marii Václav byl houslistou, členem České filharmonie). Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Praze studoval na konzervatoři v Praze hru na lesní roh u Oldřicha Seligra a Emanuela Kauckého (absolvoval 1948); tamtéž vykonal 1949 státní zkoušku ze sborového zpěvu a dirigování. Obor dirigování pak dále studoval u Václava Talicha a Ludovíta Rajtera na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (absolvoval 1954 – promovaný dirigent, 1990 – Mgr.). Působil v letech 1854–77 ve funkci hlavního sbormistra Slovenského filharmonického zboru; 1978–82 byl sbormistrem Pěveckého sboru Československého rozhlasu v Praze, 1982–88 hlavním dirigentem Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech. V roce 1991 se na VŠMU v Bratislavě habilitoval jako docent, 1992–96 byl poradcem ministra kultury ČR.
 
V roce 1969 mu byla udělena Výroční cena za nejlepší nahrávku roku v oblasti symfonické a sborové tvorby, 1971 získal cenu Slovenského hudobného fondu za interpretaci, 1996 Cenu Bedřicha Smetany; 2001 byl Dobrodinskému udělen titul Čestný dirigent – sbormistr Slovenské filharmonie. Dobrodinský je zakládajícím členem Společnosti pro duchovní hudbu ČR (1990); 1990–94 byl předsedou, od 1994 dosud je místopředsedou Sdružení sborových dirigentů Asociace hudebních umělců a vědců (AHUV), v letech 1991–92 byl místopředsedou, 1992–94 předsedou AHUV. Od 1992 je zakládajícím členem, 1998–99 byl prezidentem, od 2001 čestným členem Rotary klubu Praha – Staré město.
 
Dobrodinský nastudoval a provedl mimo jiné Fantastickou symfonii Hectora Berlioze (1954), operu Giacoma Pucciniho Gianni Schicchi (1954), v italské Perugii provedl Canticum canticorum Luigi da Palestriny (1964), dále dirigoval oratorium Georga Friedricha Händla Mesiáš (1962), kantátu Antonína Dvořáka Svatá Ludmila (1969), Pašije podle sv. Jana Heinricha Schütze (1970), Canti di prighione Luigi Dalapicolly (1970), Čtvero ročních počasí Josepha Haydna (1975), kantátu Bohuslava Martinů Gilgameš, H. 351  (1976), dále poprvé v ČSSR provedl kantátu Roberta Schumanna Pěvcovo prokletí op. 139 a skladbu Ilji Hurníka Slezský zpěvník (1980), poprvé mimo Rusko realizoval uvedení skladby Sergeje Rachmaninova Vsjenočnoje bdenije (1975) a opery Andreje Pavloviče Petrova Petr I. (1976); s orchestrem Vídeňských symfoniků premiéroval skladbu Christiana Halftera Cantate per UNO (1969); poprvé v ČSSR provedl Negro Rhapsody R. Goldmarka (1984); z tvorby českých soudobých autorů v premiéře provedl Preludia na téma Johanna Sebastiana Bacha skladatele Jana Klusáka (1986), Koncert pro violoncello Zdeňka Lukáše (1986), Koncert pro housle Zdeňka Šestáka (1987) a další, poprvé uvedl v ČSSR Symfonii č. 2 Dmitrije Kabalevského (1987). Četné jeho zvukové snímky vydaly gramofonové firmy Supraphon, Panton a Opus (soupis v publikaci Vladimíra Čižíka: Slovenskí dirigenti a sbormajstri – viz oddíl Literatura).
 
Dobrodinský je rovněž autorem četných teoretických a instruktivních prací, mimo jiné Kapitoly o reprodukčných a interpretačných problémoch hudobného štýlu v zborovom speve, Návod k rozborom vokálných partitúr, Dirigovanie zboru: I. Technika dirigovania, II. Metodika zborového dirigovania, III. Zborová interpretácia, Interpretačné problémy polyfonného spevu a mnoha odborných článků a statí (Ludová tvorivosť, Hudba, spev, tanec, Rytmus, Slovenská hudba, Collegium musicum, Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze, Hudební rozhledy atd.).
 
Od roku 1953 působil Jan Maria Dobrodinský jako hudební pedagog: 1953–1957 na Vyššej hudobnej škole pro vzdelávanie učitelov hudby v Bratislavě (hra na lesní roh a dirigování), 1957–71 na konzervatoři v Bratislavě (dirigování), 1954–56 na Vysokej škole múzických umení v Bratislavě (hra partitur a ensemblová  korepetice), 1957–92 Teorie dirigování (interpretace) a dirigování oratorií a kantát tamtéž, 1965–69 Základy dirigování na Konzervatoři v Bratislavě a 1992–2005 Studium sborového dirigování a Základy dirigování a interpretace vokálně–instrumentálních skladeb na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.