Burjanek, Josef
Charakteristika: Muzikolog, pedagog a organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:18.1.1915
Datum úmrtí/ukončení aktivity:29.10.2006
Text
Burjanek, Josef, muzikolog, pedagog, organizátor, narozen 18. 1. 1915, Brno, zemřel 29. 10. 2006, tamtéž.
Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na gymnáziu ve Vyškově (1933) začal studovat na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně moderní filologii, ale záhy se obrátil ke studiu hudební vědy (u Vladimíra Helferta) a psychologie (u Mihajlo Rostohara), PhDr. 1939 na základě práce Psychologie melodie. Po hodnosti CSc. (1967) získal i hodnost DrSc. (spisem Hudební myšlení), 1960 jmenován na Janáčkově akademii múzických umění docentem, 1973 profesorem. Celý svůj život spojil s Brnem.
V letech 1939–42 byl umělecko-administrativním pracovníkem (tajemníkem) Zemského divadla, 1942–43 pracoval v Zemském archivu; přitom externě vyučoval na střední škole psychologii a pedagogiku. Po válce se roku 1945 vrátil jako tajemník do divadla, odkud 1946 přešel do brněnské stanice Československého rozhlasu, kde vedl redakci smíšených pořadů a v poúnorové době byl vedoucím programu (leden 1950 až duben 1951). Souběžně vyučoval na konzervatoři, konal 1947–50 přednášky ze společenských nauk na JAMU a 1949–50 i na Univerzitě Palackého v Olomouci. V letech 1951–54 byl odborným asistentem hudební vědy na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde přednášel mimo jiné dějiny hudby; poté se vrátil jako ředitel do brněnského rozhlasu (1954–60). Od roku 1958 přednášel externě a od 1960 interně estetiku na JAMU (působil jako vedoucí katedry teorie umění, vedle estetiky vyučoval i psychologii a společensko-vědním předmětům, 1962–69 a 1973–76 zastával funkci rektora). Po přechodu do důchodu a odchodu z různých pozic koncem 80. let dožíval dlouho v ústraní a muzikologických aktiv se zúčastnil jen výjimečně a okrajově. Působil (a je vzpomínán) jako výrazný představitel totalitního režimu, s nímž byla spjata jeho kariéra.
Vyvíjel publicistickou činnost v brněnském Divadelním listě, v brněnské mutaci Lidových novin, Rovnosti, Rudém právu, Hudebních rozhledech apod., psal rozhlasové programy (mimo jiné i s hudebně vzdělávacím zaměřením). Velmi aktivně se funkcionářsky a ideologicky angažoval ve Svazu československých skladatelů, zejména v jeho brněnské odbočce, ale i v hierarchii Komunistické strany Československa (mimo jiné předseda stranické organizace JAMU, delegát stranických sjezdů, člen Ústředního výboru). Ve funkcionářské i publicistické práci horlil pro tvorbu v duchu socialistického realismu (například pro nové opery sovětské i domácí) a tomuto směru zůstal oddaný i v 80. letech, jak ukazuje mimo jiné jeho učební text Úvod do teorie uměleckého realismu. Vždy byl věrný politice i kulturní politice Komunistické strany Československa a zastával režimová stanoviska (za práci v rozhlase obdržel státní vyznamenání "Za vynikající práci", později též získal vyznamenání "Za zásluhy o výstavbu", různé medaile apod.). Tyto postoje jej v době tzv. normalizace v 70. a 80. letech postavily do čela hudebních vědců a kritiků v Svazu českých skladatelů a kritiků. Byl též členem důležitých vysokoškolských i jiných grémií (mimo jiné pro udělování vědeckých hodností, kolegia věd o umění ČSAV), vědeckých a redakčních rad (například v Host do domu 1955–63) apod.
Odborná muzikologická práce byla spíše sporadická a také publicistických počinů nebylo mnoho (i v jubilejně oslavném textu Vladimíra Jůvy se píše především o politických apod. aktivitách); zajímal se o problematiku hudebního myšlení, prožívání, inspirace, vkusu apod. Monografie o vědeckém díle Otakara Zicha a monografie o problematice hudebního myšlení představují určité vědecké hodnoty. V analytické části druhé z nich studoval zejména vztah hudebního prožitku a verbalizace hudby; s jeho (a zprostředkovaně i Zichovou) koncepcí hudebního myšlení podnětně diskutoval v Opus musicum estetik a sémiotik Ivo Osolsobě. V hudbě věnoval pozornost zejména Leoši Janáčkovi a zvláště jeho operám Káťa Kabanová a Věc Makropulos.
Dílo
I. Dílo literární
Knižní publikace
O romantickém názoru na inspiraci (Praha, Václav Petr 1942);
Otakar Zich. Studie k vývoji českého muzikologického myšlení v první třetině našeho století (Brno–Praha 1966, Spisy JAMU č. 4);
Hudební myšlení. Dvě studie k psychologii a estetice problému (Brno–Praha, SPN 1970, Spisy JAMU č. 7; zkráceně pod stejným názvem vydalo Ministerstvo školství ČSR – UJEP Brno 1978);
Úvod do teorie uměleckého realismu (učební text JAMU, Praha, Divadelní ústav 1982; k Burjankovu textu připojen metodicko-instruktivní text Jaroslava Šedy Možnosti a zvláštnosti hudby jako uměleckého druhu);
Úvod do estetiky pro posluchače hudebních oborů vysokých uměleckých škol. Díl I (Brno, JAMU).
Studie, stati (výběr)
Vliv délky paus na utváření melodie (II. část disertace, in: Psychologie 4, 1938, Rostoharův sborník, zvláštní otisk);
K. Teigeho pokus o novou teorii konsonance a disonance (Psychologie 5, 1939, s. 89 ad.);
Psychologické názory o melodii (I. část disertace, Psychologie 5, 1939, zvláštní otisk);
Hudební realismus a nápěvky mluvy (in: sborník Nový realismus, Praha 1940, s. 31–38);
Strastiplná historie s inspirací (Řád 1944, s. 321–323);
Zdeněk Nejedlý o hudbě (Rovnost, Brno 10. 2. 1948);
Janáček psycholog (časopis Státního divadla Brno Program 3, 1948, s. 367–368);
Brněnské provedení Mejtusovy Mladé gardy (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 3, s. 18–19);
Brněnské nastudování Janáčkovy Káti Kabanové (Hudební rozhledy 6, 1953, s. 865–866);
K ideologickým otázkám práce v brněnské odbočce SČS (Hudební rozhledy 7, 1954, s. 484–485);
O vztazích Leoše Janáčka k Rusku (Praha–Moskva 1954, č. 5, s. 41–50);
Janáčkova Káťa Kabanová a Ostrovského Bouře. Dramaturgická a srovnávací studie (in: sborník Musikologie III, 1955, s. 345–416);
Principy a chyby. K diskusi po XX. sjezdu KSSS (Hudební rozhledy 9, 1956, s. 804–805);
Americký schematismus ve filmu (Host do domu 6, 1959, s. 558–559);
Varšavský podzim (Hudební rozhledy 13, 1960, s. 851–852);
Pokusnictví do práce našich skladatelů (Host do domu 8, 1961, s. 75–76);
Na začátku nové etapy (Hudební rozhledy 14, 1961, s. 375–378);
Hudba je důležitý prostředek výchovy vkusu (Nová mysl 1961, č. 11, s. 1421–1422);
Má náš skladatel experimentovat? (Slovenská hudba 5, 1961, č. 11, s. 469–472);
Janáčkova Věc Makropulos aneb úvaha o pesimismu a nesmrtelnosti (úvod k edici libreta, Praha 1961, s. 5–19);
Některé styčné problémy hudební estetiky a psychologie (in: Sborník ze semináře o marxistické hudební vědě, Praha 1962, s. 189–195);
Nad prvním ročníkem Hudební vědy (Hudební rozhledy 16, 1963, s. 254–255);
Osobnost a muzikologické dílo Otakara Zicha (Hudební rozhledy 17, 1964, s. 580–582);
K diskusi o nové hudbě. Zkušenosti ze stranické práce (Sborník KV KSČ, Brno 1965, s. 10–14);
Estetika a kritika moderní opery v článcích Otakara Zicha ve Vlčkově Osvětě 1912–16 (in: Sborník filozofické fakulty UJEP, Brno 1965, č. 14, řada F9, s. 45–53);
Výklad hudebního díla podle současných estetických a pedagogických kritérií (in: sborník Pět let lidových škol umění v Jihomoravském kraji, Brno, KNV 1967, s. 131–138);
Otakar Zich 1879–1934 (Hudební věda 6, 1969, č. 3, s. 255–259);
Úsvit. K 50. výročí KSČ (časopis Státního divadla Brno Program, květen 1971, s. 10–12);
Nepovšimnutá stať Otakara Zicha (O výtvarné stylizaci, Estetika 10, 1973, č. 2, s. 111–122);
Hudební prožitek jako syntéza (Hudební věda 10, 1973, s. 179–187);
K istoričeskomu razvitiju teorii muzykaľnogo myšlenija (in: sborník Problemy muzykaľnogo myšlenija, M. G. Aranovskij-ed., Moskva 1974, s. 29–58);
Poznámky k estetice Vladimíra Helferta (Hudební rozhledy 28, 1975, s. 270–273);
Do dalších let české hudby. Nástin hlavních směrů i problémů nastávající fáze rozvoje hudebního dění v České socialistické republice (Praha 1975, s. 261–283);
Jak dál v hudbě (Tribuna č. 11, 10. 3. 1976, s. 10);
Slovo v hudbě (in: sborník Festival Musica vocalis nationum, Brno 1976, s. 15–18);
Hudební estetika O. Zicha v historickém kontextu a ve vztahu k dnešním úkolům (Hudební rozhledy 32, 1979, s. 330–334);
Hudební věda, kulturní revoluce, kulturní politika (Opus musicum 9, 1977, č. 1, s. 1–4);
Úloha výkonného hudebního umění v současné hudební kultuře (Opus musicum 10, 1978, č. 1, s. 1–3).
Ostatní
70 let Českého divadla v Brně (se Zdeňkem Míkou a Karlem Bundálkem, Brno, Státní divadlo 1954).
Leoš Janáček: Věc Makropulos (Praha, SHV 1961; úvod k vydání libreta);
Svaz českých skladatelů a koncertních umělců (s Petarem Zapletalem, Praha, Supraphon 1975; informativní příručka);
František Lýsek: Život s dětským zpěvem (Ostrava, Profil 1990; komentář k vydání).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MEH.
HSPK.
Český biografický slovník XX. století. 1. A–J (Praha 1999).
II. Ostatní
Poledňák, Ivan: Josef Burjanek: Hudební myšlení. Dvě studie k psychologii a estetice problému (recenze publikace, Hudební věda 9, 1972, č. 3, s. 261–264).
Osolsobě, Ivo: Funkce myšlení v hudebním zážitku a hudební myšlení (Opus musicum 5, 1973, s. 226–232).
Osolsobě, Ivo: Funkce hudby v prožitku myšlení aneb Myslíme hudbou (Opus musicum 5, 1973, s. 258–264; přetištěno in: Principia parodica, totiž Posbírané papíry převážně o divadle, Praha, AMU 2007).
Jůva, Vladimír: K životnímu jubileu profesora Josefa Burjanka (in: Sborník prací k 65. narozeninám prof. Josefa Burjanka, Brno–Praha, JAMU 1980, s. 3–5).
Novák, Přemysl: Výběrový soupis prací Josefa Burjanka v chronologickém řazení (in: citovaný sborník JAMU, s. 235–237).
Fukač, Jiří: Josef Burjanek: Úvod do teorie uměleckého realismu (Hudební věda 20, 1983, č. 3, s. 273–275).
Poledňák, Ivan: Stručný slovník hudební psychologie (Praha, Supraphon 1984; viz rejstřík).
Pečman, Rudolf: Z hlubin paměti. Vzpomínky muzikologa (Brno, Masarykova univerzita 2007; viz rejstřík).
Ivan Poledňák
Datum poslední změny: 14.3.2009