Pauer, Jiří
Charakteristika: Skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:22.2.1919
Datum úmrtí/ukončení aktivity:21.12.2007
Text
• Dílo • Literatura •
Pauer, Jiří, skladatel, narozen 22. 2. 1919, Libušín u Kladna, zemřel 21.12.2007, Praha.
Za studia na učitelském ústavu (1934–38) si přivydělával jako hudebník a vedoucí vlastního tanečního orchestru.V letech 1938–44 učil na školách základního stupně ve středních Čechách. Poslední rok války pracoval v rámci takzvaného totálního nasazení v hutním podniku Poldi v Kladně. Přitom studoval nejprve soukromě skladbu u Otakara Šína a instrumentaci u Rudolfa Karla, poté (1943–46) na pražské konzervatoři skladbu u Aloise Háby. V letech 1945–49 byl pokladníkem sdružení Přítomnost. Po osvobození Československa (květen1945) se zúčastnil budování nové městské hudební školy v Praze, kde též do roku 1949 vyučoval. Studium skladby dokončil u Pavla Bořkovce na Akademii múzických umění (1946–50). Jiří Pauer pracoval jako ústřední hudební referent v Hudební a artistické ústředně (1949–51), přednosta hudebního oddělení ministerstva školství, věd a umění (říjen 1951 – červen 1952), náměstek předsedy Československého rozhlasového výboru (červenec 1952 – říjen 1953), vedoucí opery Národního divadla v Praze (1953–55, 1965–67), tajemník Svazu československých skladatelů (1955–58), umělecký ředitel České filharmonie (únor 1958–1980), generální tajemník Svazu československých skladatelů (1963–65), docent, poté profesor skladby na AMU (1965–90) a ředitel Národního divadla v Praze (leden 1979 – prosinec 1989). Byl činný též v Ochranném svazu autorském, Československé hudební radě, ve výboru mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro a v Gramofonovém klubu.
Jiří Pauer se narodil v hornické rodině a v mládí se pohyboval v dělnickém prostředí, jehož životní styl i hudební vkus se mu staly blízkými. Výrazné hudební nadání se u něj projevilo spontánně a pomáhalo mu k úspěchům ve všech žánrech, kterými se zabýval. Velmi brzo se ztotožnil s komunistickou politikou a programní díla v jejím duchu patří v tomto okruhu k umělecky nejzdařilejším, ať již jde o masové písně jako Stavíme nový svět (1949) či Zemědělská (1951), slavnostní orchestrální skladby, kantátu Volám vás, lidé (1952), v jejíž druhé části je použito básně podobně zapáleného Vítězslava Nezvala i Hymnus komunistické straně (1977) na slova téhož autora. Také Pauerovy skladby bez deklarované politické orientace, které tvoří převážnou část jeho skladebného díla, měla rovněž od počátku výrazné úspěchy, pramenící ze skladatelova talentu, zušlechtěného vynikajícími učiteli. Pauerově hudbě jsou vlastní mužně romantické intonace, dramatické, lyrické až elegické a velmi často humorné a groteskní. Ve zvukově působivých přehledně stavěných větách vládne tonalita jen výjimečně rozšířená až za hranice dodekafonie (na př. 3. smyčcový kvartet, Musica da concerto, Árie a rondo).Vůbec nejhranější Pauerovou skladbou byla od počátku jeho absolventská práce na AMU – tradičně pojatý Koncert pro fagot a orchestr (1949) s názvuky neoklasicismu. K němu se druží pozdější poněkud moderněji koncipované koncerty pro hoboj, lesní roh a trubku, koncertní skladby Trompetina, Trombonetta, Tubonetta, Rapsodie pro sólové violoncello, flétnové Interpolace, klarinetové Monology všedního dne, klavírní Monolity a další skladby pro sólové nástroje, sonáty, skladby pro komorní soubory, orchestrální hudba, vokální skladby a opery. Z nich pohádková opera Žvanivý Slimejš (1949–50), druhá absolventská práce na AMU je dobou vzniku, slohem a úspěšností blízká fagotovému koncertu. I druhá Pauerova opera, Zuzana Vojířová (1954–57) podle vlastenecké hry Vladimíra Bora, která prošla řadou menších i větších úprav, zrychlujících spád děje, se dočkala desítek repríz na řadě scén. Manželské kontrapunkty (1961) je série pěti samostatných groteskních příběhů, které svým komornějším obsazením a stručností přes místy drsnější hudební jazyk mají předpoklady k trvalejšímu uplatnění než celovečerní autorovy opery pro dospělé publikum. Počtem inscenací do konce roku 1988 (patnáct, z toho pět v zahraničí), se řadí za Žvanivého Slimejše (osmnáct, z toho pět v zahraničí) a před Zuzanu Vojířovou (dvanáct, pouze v Československu). Stylově nejčistší Pauerův počin v operním žánru je možno považovat poměrně málo uváděné monodrama Labutí píseň (1973), které je meditací nad pomíjivostí lidského života a schopností v porovnání s trvalostí uměleckých hodnot.
Mezi orchestrální tvorbou najdeme Panychidu (1969), "zamyšlení nad předčasně a dobrovolně ukončeným životem mladé dívky M. K.", v níž malý bubínek věrně napodobuje dávky ze samopalu, čtvrthodinovou symfonickou větu Iniciály (1974, na motiv h-a-b-a), kterou vzdal Jiří Pauer hold svému učiteli Aloisu Hábovi v době, která nebyla nakloněna jeho experimentům ve skladebným technikám ani jeho nekompromisním uměleckým a občanským postojům. V jejím sousedství vzniklá Intráda k poctě J. S. Bacha (1975), iniciovaná novátorství přejícím sovětským dirigentem Gennadijem Rožděstvenským. Jiří Pauer měl silný sklon k hojnému používání dobových klišé a mnohomluvností, především v rozsáhlejších orchestrálních skladbách a celovečerních operách. Na vznik těchto nedostatků měla bezpochyby vliv Pauerova umělecká i organizačně politická úspěšnost, o níž svědčí oficiální pocty: Státní cena Klementa Gottwalda (1961), titul "zasloužilý umělec" (1965), Řád práce (1969), titul "národní umělec" (1979), mediální kult jeho osobnosti, vesměs pochvalné hodnocení jeho tvorby a při jejím rozsahu a rozsahu mimoskladatelských aktivit nedostatek času na hlubší promýšlení skladeb. Pauer si byl schopen uvědomit některé nedostatky svých skladeb a neváhal mnohé radikálně přepracovávat, především řadou škrtů. Tak například Symfonii pro velký orchestr, k jejíž prvé větě poznamenal Ivan Jirko v Hudebních rozhledech "Možná, že se autor rozhodne pro určité škrty, které by mohly prospět sevřenosti věty", pro obnovenou premiéru redukoval přibližně o čtvrtinu délky.
Vesměs zdařilá je Pauerova vokální i instrumentální tvorba pro děti, která v některých případech splývá s tvorbou koncertní, jako je tomu u velmi libozvučné Sonatiny pro housle a klavír (1953), kterou později ve vlastní transkripci pro basklarinet a klavír zařadil do svého repertoáru soubor Due Boemi di Praga.
Jiří Pauer též napsal hudbu k celovečernímu filmu Pavla Blumenfelda a Vladimíra Bora o Dukelské operaci Tam za lesem (1962) ke krátkým filmům Dělnický dopisovatel (1950, režie a scénář Josef Vácha, spoluautor hudby Jiří Šust), Žně (1950), Ludvík Kuba (1951), Brněnská ideologická konference (1952), Ta májová polka (1953), Pro maminku (1953, mazurka), Po práci k tanci (1954, valčík), O armádním uměleckém divadle (1954), Stůj stráž (1956), Pochod Tribun (1957) a jiné.
Jiří Pauer byl jedním z nejpřednějších reprezentantů oficiální československé kultury éry takzvaného socialismu padesátých až osmdesátých let dvacátého století. Neuvěřitelné kvantum jeho práce lze odhadnout z výčtu vykonávaných funkcí a množství vytvořených skladeb. Jiří Pauer se kromě jiného zasloužil o relativné dobré výsledky práce dvou vrcholných českých hudebních ústavů: České filharmonie a Národního divadla. Sám jako silná osobnost uměl spolupracovat s jinými silnými osobnostmi, někdy i přes rozdílný světový názor jako tomu bylo u dirigentů Karla Ančerla a Václava Neumanna. Pozoruhodný je i přehled významnějších skladatelů, kteří u něj studovali na Akademii múzických uměni: Hanuš Bartoň, Jiří Gemrot, Pavel Jeřábek, Miroslav Kubička, Ladislav Kubík, Otomar Kvěch, Zbyněk Matějů, Martin Smolka.
Mozková příhoda v roce 1998 prakticky ukončila skladatelskou tvorbu Jiřího Pauera.
Dílo
I. Dílo hudební
Scénická díla
Žvanivý Slimejš. Opera pro malé a velké děti, libreto podle námětu Joe Hlouchy napsala Míla Mellanová,1949–50, premiéra 5. 4. 1958 Praha, klavírní výtah Státní hudební vydavatelství, LP Supraphon;
Zuzana Vojířová. Opera o pěti obrazech na skladatelovo libreto podle divadelní hry Jana Bora, 1954–57, předpremiéra 30. 12. 1958 Praha, premiéra 4. 1. 1959 Praha, klavírní výtah Panton, revize 1978, LP Supraphon;
Červená Karkulka. Zpívaná hudební pohádka pro děti na libreto Míly Mellanové, 1959, premiéra 22. 10. 1960 Olomouc, LP Supraphon;
Manželské kontrapunkty. Pět operních grotesek podle St. Grodzieńské (1. Řízek, 2. Vyletí ptáček, 3. Tragédie s návštěvou, 4. V úzkém rodinném, 5. Spisovatel Babský), 1961, premiéra 1.-3. části 3. 2. 1962 Ostrava, premiéra
Zdravý nemocný. Opera o 3 dějstvích na skladatelovo libreto podle stejnojmenné Moliérovy hry,
1965–68, premiéra 22. 5. 1970, klavírní výtah Panton, LP Panton (scény);
Labutí píseň. Monodrama pro nižší mužský hlas a orchestr na skladatelovo libreto podle Antona Pavloviče Čechova, 1973, premiéra 30. 3. 1974 Praha, klavírní výtah Panton, LP Supraphon, LP Panton;
Ferda Mravenec. Balet pro děti na libreto Jana Reye, 1975, premiéra 16. 12. 1976 Praha;
Strašidelný dům. Hudba k dětské hudební komedii na libreto Daniely Fischerové, 1988, premiéra, plánovaná na 26. 1. 1990 v Liberci se neuskutečnila.
Orchestrální skladby
Furiant, 1941;
Miniatury, 1944–45, premiéra 23. 2. 1948 Praha;
Veseloherní suita, 1949, premiéra 1951 Praha;
Mládežnická suita, 1951, premiéra Praha 1951;
Hrdinům práce. Symfonický pochod, 1951, LP Panton;
Scherzo, 1951, premiéra 8. 2. 1952 Praha, kapesní partitura Panton, LP Supraphon;
Rhapsodie, 1953, premiéra 11. 9. 1953 Karlovy Vary, partitura Český hudební fond;
Dětská suita, 1953, partitura Český hudební fond;
Symfonie pro velký orchestr, 1962–64, premiéra 11. 2. 1965 Praha, partitura Panton, premiéra přepracované verze 31. 5. 1985 Praha;
Zdravice, pro symfonický orchestr;
Panychida. Symfonický obraz, 1969, premiéra 18. 12. 1969 Praha, partitura Panton, LP Panton;
Canto festivo. Slavnostní předehra, 1970–71, premiéra 10. 5, 1971 Československý rozhlas, partitura Panton, LP Panton, Supraphon;
Symfonický prolog, 1972, absolutní premiéra na LP Panton v únoru 1973, koncertní premiéra 24. 10. 1973 Praha, partitura Panton, LP Panton;
Iniciály. Symfonická věta, 1974, premiéra 4. 10. 1975 Frankfurt nad Odrou, LP Panton;
Aurora. Slavnostní předehra pro dechový orchestr, 1975, partitura Supraphon, LP Panton, verze pro symfonický orchestr 1977;
Symfonie pro smyčce, 1978, premiéra 28. 2. 1979 Kladno, premiéra přepracované verze 2. 3. 1981 Praha, partitura Panton, LP Panton;
Radostné finále, pro velký dechový orchestr, 1979, premiéra 23. 3 1980 Praha;
Smuteční hudba, pro smyčcový orchestr a trubku, 1981;
Introduzione semplice, pro komorní orchestr, 1984;
Introduzione. Předehra pro malý orchestr, 1985;
Suita pro symfonický orchestr, 1988, premiéra 31. 1. 1989 Praha, LP Panton;
Symfonické sondy, 1990.
Koncertantní skladby
Koncert pro fagot a orchestr, 1949, premiéra 19. 6. 1950 Praha, premiéra po přepracování 4. 12. 1952 Praha, partitura Český hudební fond, klavírní výtah Supraphon, LP, CD Supraphon;
Koncert pro hoboj a orchestr, 1954, premiéra 17. 2. 1955 Brno, partitura Český hudební fond, klavírní výtah Supraphon, LP Supraphon;
Koncert pro lesní roh a orchestr, 1957, premiéra 21. 3. 1958 Praha, partitura Český hudební fond, klavírní výtah Supraphon, LP Supraphon;
Píseň o Praze. Koncert pro housle a orchestr, 1959, pro Laternu Magiku;
Koncert pro trubku a orchestr, 1972, premiéra 19. 3. 1973, klavírní výtah Panton, LP Panton;
Koncert pro marimbu a smyčcový orchestr "Zkratky", 1984, premiéra 17. 12. 1984 Praha, 3. verze 1985, premiéra 15. 5. 1986 Praha, LP Supraphon.
Skladby pro sólové nástroje
Burlesky pro 1/4tónový klavír, ze 40. let;
Sonáta pro klavír, 1944;
Suita 1945 pro klavír, 1945;
Tři klavírní sonatiny, 1946;
Suita pro harfu sólo, 1947, tisk Panton, LP Panton;
Monology všedního dne, pro klarinet sólo, 1964, premiéra 23. 5. 1970 Warszawa, tisk Panton, LP Panton, premiéra verze pro basklarinet 30. 8. 1971 Jánské Lázně;
Bagately pro klavír, 1968, premiéra 29. 10. 1969 Praha, tisk Supraphon;
Interpolace pro flétnu sólo, 1968, premiéra 29. 10. 1969 Praha, rozmnožil Český hudební fond, LP Supraphon;
Rapsodie pro violoncello sólo, 1969–72, premiéra 12. 4. 1972 Praha, rozmnožil Český hudební fond, LP Panton;
Pastorely pro hoboj sólo, 1976, rozmnožil Český hudební fond, premiéra květen 1977 Praha;
Monolity. Šest skladeb pro klavír, 1978, premiéra 16. 12. 1982 Praha, tisk Supraphon, LP Česká soudobá hudba – klavírní tvorba, Český rozhlas 1999;
Pět studií pro varhany, 1975–81, premiéra částí Preludium a Postludium v lednu 1976, premiéra celého cyklu 1984 Pardubice, tisk částí Preludium, Interludium a Postludium Supraphon;
Pět studií pro akordeon [přepracovaná verze Pěti studií pro varhany], 1981;
Čtyři skladby pro klavír, 1981;
Zkratky, pro marimbu sólo, 1981;
Romantické nálady, pro klavír, 1995;
Tempery. Skladby pro klavír, 1995;
Fragmenty, pro klavír, 1995;
Drobničky, pro klavír, 1998;
Hry a vzpomínky, pro klavír, 1998;
Episody, pro klavír, 1997;
Návraty, pro klavír, 1997.
Skladby pro dva až tři nástroje
Grotesky pro hoboj, klarinet a fagot, 1945, premiéra 1.4.1946 Praha;
Sonáta pro hoboj a klavír, 1947;
Divertimento pro tři klarinety, 1948, partitura Orbis;
Sonatina pro klarinet a klavír, 1948;
Sonatina pro housle a klavír, 1952, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, LP Supraphon, též úprava pro basklarinet a klavír;
Sonáta pro violoncello a klavír, 1953, premiéra 15. 2. 1954 Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, LP Supraphon;
Trio pro housle, violoncello a klavír, 1963, premiéra únor 1964 Praha, poslední revize 1978, partitura a hlasy Supraphon;
Dvanáct duet pro 2 trubky nebo dva lesní rohy, 1963, partitura Panton;
Trompetina. Koncertní skladba pro trubku a klavír, 1972, tisk Panton, LP Panton;
Trombonetta. Koncertní skladba pro trombón a klavír, 1974–75, premiéra květen 1977 Praha, tisk Panton, LP Panton;
Tubonetta. Koncertní skladba pro tubu a klavír, 1976, rozmnožil Český hudební fond, LP Panton;
Árie a rondo pro basklarinet a klavír, 1978, premiéra 24. 11. 1979 Praha;
Sonáta pro housle a klavír, 1986, premiéra 19. 3. 1988 Praha, rozmnožil Český hudební fond, LP Panton;
Trio pro tři lesní rohy, 1986, premiéra 3. 10. 1987 Mikulov;
Fagotina. Koncertní skladba pro fagot a klavír, 1987;
Sonáta pro violoncello a klavír č. 2, 1991;
Tři kusy pro flétnu a klavír, 1995, premiéra 28. 1. 1998 Praha;
Čtyři skladby pro housle a klavír, 1995, prem. 18. 12. 1996 Praha;
Akvarely pro housle a klavír, 1995;
Miniatury pro housle a klavír, 1995;
Dua pro flétnu a klavír, 1998;
Zelené kousky, pro trubku, lesní roh a trombón, 1997.
Skladby pro čtyři a více nástrojů
Smyčcový kvartet ve 1/4tónové soustavě, ze 40. let;
Smyčcový kvartet č. 1, 1960, premiéra 23. 10. 1960 Praha, kapesní partitura Panton, LP Supraphon;
Dvanáct duet, pro 2 trumpety nebo dva lesní rohy, 1963;
Dechový kvintet, 1960, premiéra 26. 4. 1961 Praha, partitura a hlasy Státní hudební vydavatelství, LP Melodija;
Divertimento pro noneto, 1961, premiéra 1961 Berlin, LP Supraphon, partitura Státní hudební vydavatelství;
Smyčcový kvartet č.2 "Miniatury", partitura a hlasy Panton, 1969, premiéra 29. 4. 1970 Československý rozhlas, LP Panton, LP Supraphon;
Smyčcový kvartet č. 3, 1970, předpremiéra Jablonec n.Nisou, premiéra 9. 12. 1970 Praha, hlasy a partitura Supraphon, LP Supraphon;
Musica da concerto (alternativní název: Koncertní hudba), pro 13 dechových nástrojů, 1971, premiéra 13. 3. 1973 Praha, partitura Supraphon, LP Supraphon;
Scherzino a Capriccio, pro smyčcové kvarteto, 1974, premiéra 28. 7. 1975 Praha;
Intráda pro tři klavíry, tři trubky a tři pozouny, 1975, premiéra leden 1977, LP Panton;
Serenáda pro čtyři, pro dvoje housle, violu a violoncello (původní název Capriccio a Notturno), 1975, premiéra 28. 8. 1975 Praha, partitura Český hudební fond;
Ferda Mravenec. Suita z baletu pro nonet (1977);
Charaktery, pro žesťové kvinteto, 1977–78, partitura Český hudební fond, LP Panton;
Smyčcový kvartet č. 4 "Tři epizody", 1980, premiéra 14. 4. 1981 Praha, partitura a hlasy Panton, LP Supraphon;
Tři skladby pro 4 saxofony (Alternetivní názvy: Tři kusy pro saxofonové kvarteto, Suita pro čtyři saxofony, části: Úvod, Ukolébavka, Scherzo), partitura a hlasy Český hudební fond, 1983, LP Panton;
Slepičí serenáda (1. Intráda, 2. Nokturno, 3. Kvočny), 1985, verze pro 4 saxofony, partitura a hlasy Český hudební fond, LP Panton (původní verze byla pro 4 lesní rohy);
Nonetto č. 2, 1990, LP Panton;
Čtyři tuby pro 4 huby. Tubový kvartet, 1995.
Písně
Dětské ukolébavky, pro zpěv a klavír, 1941, Orbis;
Zapadaná cesta. Písně na slova slova Jana Čarka (1.) a Jiřího Wolkera (2.–4.) pro nižší hlas a klavír (1. Poslední chvíle, 2. Jitřní píseň, 3. Podzim, 4. Modlitba před bouří), 1942, premiéra 7. 12. 1943 Praha, revize 1974, rozmnožil Český hudební fond;
Ukolébavka, pro alt a klavír, 1952;
Bajky, pro bas a klavír, slova Ignacy Krasicki (1. Komár a moucha, 2, Pán a pes, 3, Vůl ministr, 4, Děti a žáby, 5. Pokorný lev, 6. Bajka na vandru), 1959, tisk Panton, LP Panton;
Zakázané písničky. Čtyři lidové písně v úpravě pro střední hlas a klavír, 1964;
Canto triste. Tři písně pro střední hlas a malý orchestr nebo klavír na básně Gaspara Stampy (1. Láska je příčinou..., 2. Mám těžký osud, mám..., 3, Můj život moře je...), 1971, premiéra klavírní verze 3. 12. 1971 Tanvald, premiéra orchestrální verze 27. 4. 1972 Bratislava, klavírní výtah Panton, LP Panton;
Tragédie o vose a nose, pro nižší hlas a orchestr na text Vítězslava Nezvala, 1976, premiéra 27. 3. 1977 Praha, LP Panton;
Písně o lásce, pro střední mužský hlas a klavír nebo orchestr na slova Vladimíra Šefla, 1982, premiéra orchestrální verze 16. 2. 1984 Praha, LP Panton;
Chtěl bysem napsat ti psaní, miláčku můj. Monodrana pro mužský hlas a klavír nebo orchestr na slova afrického básníka A. Chacinta (alternativa: Jacinta), 1983, premiéra 19. 5. 1984 Praha.
Sbory a kantáty pro dospělé zpěváky
Dva sbory v národním tónu, pro mužský sbor (1. Slepice, 2, Loučení), 1944, Hudební matice Umělecké besedy;
Čtyři ženské sbory, 1945
Hymnus hornickým ženám, 1948;
Nadešel čas. Ženský sbor, slova Stanislav Kostka Neumann, 1948;
Malá kantáta, slova Stanislav Kostka Neumann, 1948, premiéra 25. 4. 1950 Praha;
Volám vás. lidé. Kantáta pro soprán, tenor, baryton, smíšený sbor a orchestr (1. Proklínám válku, slova Josef Novák, 2. Zpívám zpěv míru), slova Vítězslav Nezval, 1952, premiéra 6. 12. 1952 Praha, partitura Český hudební fond, klavírní výtah Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, LP Supraphon;
Madrigaly, pro smíšený sbor na verše Michelangela Buonarrotiho (1. Kdo se zrodí, 2. Jsou to už léta, 3. Ó, noci sladká), 1977, premiéra 8. 3. 1978 Praha, partitura Supraphon, LP Supraphon;
Hymnus komunistické straně. Kantáta na slova Vítězslava Nezvala pro smíšený sbor a velký orchestr, 1977, klavírní výtah Panton;
Vyznání lásky. Tři ženské sbory na slova Marie Kratochvílové, 1980.
Skladby pro dětské interpety
Můj zápisníček. Drobné klavírní skladbičky, 1942–43, Hudební matice Umělecké besedy;
Zpívám si já, zpívám. Směs národních písní pro dětský sbor a orchestr nebo klavír, 1948, partitura Český hudební fond;
Na šťastnou cestu. Drobné klavírní skladbičky, 1950, tisk Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění;
Hrajeme si pro radost. Klavírní skladbičky, 1950, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění;
Jedenáct dětských sborů, 1950–51, premiéra 1952 Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, LP Suraphon (výběr);
Capriccia, pro flétnu nebo hoboj nebo klarinet nebo fagot a klavír, 1952, tisk Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění;
Deset na jedné šňůrce. Drobné skladbičky pro housle a klavír, 1958, tisk Panton;
Malá suita pro houslové trio, 1964, Státní hudební vydavatelství;
Kaleidoskop. Dětské písně a říkadla pro zpěv a klavír, 1964, premiéra 14. 5. 1966 Tanvald, tisk Panton;
Kvočna. Dětský sbor, slovenský text Anton Krištof;
Lesní studánka. Dětský sbor na slova Josefa Václava Sládka;
Špity, špit. Dětský sbor na slova Jana Hostáně, LP Supraphon;
Dvanáct duet pro dvě violoncella, 1969, premiéra 19. 1. 1972 Praha, partitura Supraphon, verze pro violu a violoncello 1970;
Ryby a koníci. Dětské sbory s klavírem na verše Františka Branislava a Františka Halase, 1973, partitura Panton, LP Panton;
Invence. Pět krátkých skladbiček pro akordeon, 1975, Supraphon (4 části);
Nálady léta. Čtyři kousky pro klavír, 1981, tisk Supraphon;
Maličkosti pro každý den. Klavírní skladbičky, 1982, tisk Panton;
Když mraky pláčou. Cyklus 6 dětských sborů, 1982–83, premiéra 18. 4. 1984 Praha;
Obraz ve vodě. Dětský sbor na slova Františka Branislava, 1984, nahrávka na kompletu 2 LP
Barevné písničky, pro zpěv a klavír, na slova Daniely Fischerové, 1983;
Ztracená basa. Písničky pro malé dětičky, 1985;
Kulichovy písničky, pro zpěv a klavír ze hry Daniely Fischerové "Strašidelný dům", 1985;
Od soboty do soboty.Cyklus dětskžých sborů, 1985;
Dueta pro dvě trubky, 1988, premiéra 4. 2. 1989 Praha;
Pro slepičí kvoč. Cyklus dětských písní, 1990.
Masové písně
Nový je den, 1944;
Vlaj vlajko naše, 1945;
Stavíme nový svět, 1949;
Chceme žít, 1949;
Havířská, 1949;
Pieseň mieru, 1950;
Pionýrská, 1950;
My jsme mládež nová, 1950;
Zemědělská, 1951, LP The Best of KSČ, Bonton 1998;
Armády míru, 1951;
Hej, ty rudá písni, 1951.
II. Dílo literární
Na cestu za novou hudební výchovu (Hudební rozhledy 4, 1952, č. 3, s. 9–10);
Alois Hába šedesátník (Hudební rozhledy 6, 1953, č. 14, s. 601, totéž německy in: Musik der Zeit 8, 1954, s. 27–28);
Panu prof. Aloisu Hábovi (in: Vysloužil Jiří: Alois Hába a jeho současníci, Hudební rozhledy 26, 1973, č. 5, s. 230);
Otevřený dopis Českým filharmonikům (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 4, s. 177);
Mírové město (Scéna 8, 1983, č. 12, s. 1);
Ve službách hudby (podle vyprávění Jiřího Pauera napsala Olga Kebertová, Květy 39, 1989, č. 8: S trubkou a houslemi, č. 9: Jak putování za hudbou pokračovalo, č. 10 V čele České filharmonie, č. 11: Národní divadlo, vždy s. 39);
Kontrapunkty života (M-Art Praha 1995, 243 s.). Literatura
I. Lexika, komentované adresáře a katalogy
Gardavský, Čeněk a kol.: Skladatelé dneška (Panton, Praha 1961, s. 166–167).
ČSHS (Bohumír Štědroň).
Gardavský, Čeněk a kol.: Contemporary Czechoslovak Composers (Panton, Praha 1965, s. 338–340).
Gardavský, Čeněk a kol.: Les Compositeurs Tchécoslovaques Contemporains (Panton, Praha 1966, s. 341–343).
Eckstein, Pavel:Tschechoslowakische zeitgenössische Oper / Czechoslovak Contemporary Opera (Panton, Praha 1967, s. 45).
Honegger, Marc: Dictionaire de
Goodman, Alfred A.: Musik von A–Z (Südwest Verlag, Mnichov 1971, s. 407).
Meyers Handbuch über die Musik (Bibliographishes Institut, Mannheim, Vídeň, Curych 1971, s. 760).
Burjanek, Josef, Zapletal, Petar a kol.: SČSKU Supraphon, Praha 1975, s. 179–181).
Brockhaus-Riemann.
Honegger, Marc, Massenkeil Günther: Das grosse Lexikon der Musik, díl 6. (Herder, Freiburg – Basel – Vídeň 1976, s. 222).
Muzička enciklopedija, 2. vyd., díl 3. (Zagreb 1977, s. 49).
Seger, Horst: Musiklexikon (Deutsche Verlag für Musik, Lipsko 1981, s. 602).
Moritz, Reiner E.: Knaurs Musiklexikon (Droemer Knaur, Mnichov, Curych 1982, s. 586–587).
MEH.
ČSS (Jaroslav Holeček).
Malá československá encyklopedie, díl 4. (Academia, Praha 1986, s. 819).
Seger, Horst: Opernlexikon (Henschelverlag, Berlin 1986, s. 506).
Rosenthal, Harold, Warrack, John: Guide de l´opera (Fayard, [Paříž] 1986, překlad z anglického originálu, s. 632).
Dizionario enciclopedico universale delle musice e dei musicisti diretto de Alberto Basso, le biografie, díl 5. (UTET, Torino 1988, s. 600, Franco Pulcini).
The New Oxford Companion to Music (Oxford 1988, s. 1399, Jan Smaczny).
Baumgartner, Alfred: Propyläen. Welt der Musik. Die Komponisten, díl 4. (Propyläen, Berlin, Frankfurt/M. 1989, s. 269–270).
Dahlhaus, Carl: Pipers Enzyklopädie des Musiktheaters, díl 4. (Piper, Mnichov, Curych 1991,
s. 655–657, Věra Vysloužilová).
Kdo je kdo v České republice 91/92 (Kdo je kdo, Praha 1991, s. 707).
Československý biografický slovník (Academia, Praha 1992, s. 524–525).
Hostomská, Anna: Průvodce operní tvorbou (Svoboda – Libertas, Praha 1993, s. 604–607).
The Viking Opera Guide (Viking, London 1993, s. 757–758).
Kdo je kdo v České republice 94/95 (Modrý jezdec, Praha 1994, s. 420).
Das neue Lexikon der Musik, díl 3. (J. B. Metzler, Stuttgart – Weimar 1996, s. 616).
The New Grove Dictionary of Opera, ed. Stanley Sadie, 3. vyd., díl 3 (1997, s. 919–920, Helena Havlíková).
Všeobecná encyklopedie ve 4 svazcích, díl 3. (Diderot, Praha 1997, s. 437).
Kdo je kdo na přelomu 20. století (Agentura Kdo je kdo, [Praha] 1998, s. 443).
Warrack, John, West, Ewan: Oxfordský slovník opery, přel. Jaroslav Holba (Iris, Praha 1998, s. 410).
Warrack, John, West, Evan: The Oxford Dictionary of Opera, 2. vyd. (Oxford Univesity Press, Oxford, New York 1999, s. 543).
Janota, Dalibor, Kučera, Jan: Malá encyklopedie české opery (Paseka, Praha, Litomyšl 1999, s. 209).
Všeobecná encyklopedie v 8 svazcích, díl 6. (Diderot, Praha 1999, s. 67–68).
HSPK.
Universum. Všeobecná encyklopedie, díl 7. (Odeon, Praha 2001, s. 172).
Sehnal, Jiří, Vysloužil, Jiří: Dějiny hudby na Moravě (Vlastivěda moravská, sv. 12, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně 2001, s.
Český taneční slovník (Divadelní ústav, Praha 2001, s. 246).
NewGrove2 (Oldřich Pukl, Mojmír Sobotka).
Schmierer, Elisabeth (ed.): Lexikon der Oper (Laaber, SRN 2002, s. 349, Vladimír Zvara).
Enciklopedia muzyczna PWM, díl n – pa (Polskie wydawnictwo muzyczne, Warszawa 2002, s. 366, Adam Walaćinski).
International Who´s Who in Classical Music, 19. vyd. (Europa Publications, Londýn, New York 2003, s. 599).
Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti (Agentura Kdo je kdo, Praha 2005, s. 482).
II. Ostatní
a) knihy a větší nepublikované práce
Henžlíková, Dagmar: Hudebně dramatická analýza Pauerovy Zuzany Vojířové (diplomní práce na filozofické fakultě Karlovy Univerzivy, 1982–1983).
Pospíšil, Vilém: Jiří Pauer (strojopis v českém, německém a anglickém znění, Praha 1987–1988).
Henžlíková, Dagmar: Jiří Pauer (Dilia, Praha 1989, 39 s.).
b) pasáže v knižních publikacích
Karásek, Bohumil: Česká hudba 1945–1955 (ministerstvo národní obrany – inspektorát vojenských hudeb, Praha 1957, s. 20, 45, 55, 75–77, 94).
Poslouchejte s námi! (Gramofonové závody, Praha, 2. vydání 1958, s. 219–220, Josef Loewenbach).
Hostomská, Anna: Opera. Průvodce operní tvorbou (SNKLHU, Praha 1959, s. 830–843).
Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (SHV, Praha 1961, s. 133–134).
Poslouchejte s námi! (SHV, Praha, 3. vydání 1961, s. 354–355, Josef Loewenbach, 510–511, Josef Loewenbach).
Štěpánek, Vladimír, Karásek, Bohumil: An Outline of Czech and Slovak Music I. (Orbis, Praha 1964, s. 127–128), vydáno též německy, francouzsky, italsky a španělsky.
Jiránek, Jaroslav, Karásek, Bohumil: Tradice a současnost v české hudbě (Knižnice Hudebních rozhledů, Praha 1964, s. 95, 115, 118,
Poslouchejte s námi II (SHV, Praha 1965, s. 64–65, Karel Mlejnek, 363–364, Jaroslav Smolka).
Smolka, Jaroslav: Česká kantáta a oratorium (Panton, Supraphon 1970, s. 347–349)
Šefl, Vladimír: Česká filharmonie (skladby v repertoáru ČF, Praha 1971, s. 72).
Vysloužil, Jiří: Alois Hába (Panton Praha 1974, s. 283, 284, 296, 297,
60 let Státního divadla v Ostravě (Ostrava 1979, s. 389, 464).
Vysloužil, Jiří: Hudobníci 20. storočia (Opus, Bratislava 1981, s. 564–565).
Yoel, John H.: Czechoslovakia in Music (strojopis, Los Angeles, 1983, s. 136–138, první verze s názvem Czechoslovakia – Crucible of Music, 1981, obojí uloženo v Hudebním informačním středisku).
Konečná, Hana: Soupis repertoáru Národního divadla v Praze 1881–1983, díl 2. (Národní divadlo Praha 1983, Zuzana Vojířová,s. 312, 446, Červená Karkulka, 365, Žvanivý Slimejš, s. 365, Zdravý nemocný, s. 383, Ferda Mravenec, s. 427).
Šíp, Ladislav: Česká opera a její tvůrci (Supraphon, Praha 1983, s. 299–309).
Nádvorníková, Marie: Postavy české hudby (výběrová bibliografie, Státní vědecká knihovna Olomouc 1984, s. 117).
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–1980 (Panton, Praha 1989, s. 323, 361).
Marhounová, Jana: Svět hudby na plátně doby (Empatie, Praha 1993, s. 91–98), též anglicky, překlad Deryck E. Viney: Czech Music in the Web of Life (Praha 1993).
Benešová, Zdena a kol.: Soupis repertoáru Národního divadla v Praze, 4. díl 1983–1993 (Národní divadlo Praha, 1993, Žvanivý Slimejš, s. 8, Zdravý nemocný, s. 38).
Vanišová, Dagmar: Český spolek pro komorní hudbu (Praha, 1994, s. 104, 111–112).
Trojan, Jan: Dějiny opery (Paseka, Praha, Litomyšl 2001, s. 442).
Erismann, Guy: La musique dans les pays tcheques (Fayard, [Paříž] 2001, s. 534).
Brodská, Božena, Vašut, Vladimír: Svět tance a baletu (AMU, Praha 2004, s. 276–279).
Český hraný film 1961-1970 (Národní filmový archív, Praha 2004, č. 359, č. 441).
Vysloužilová, Věra: Zuzana Vojírová. Oper in fünf Bildern (1954-57). Das erfolgreichste tschechische Opernwerk nach den Richtlinien des sozialistischen Realismus (ve sborníku das [Musik-] Theater in Exil und Diktatur, vyšlo v Rakousku 2005).
c) statě, články a studie v periodikách nebo pasáže z nich
[autor neuveden]: Dělnický dopisovatel (Filmový přehled 1950, č. 40, 20. 10. 1950, s. [7–8]).
bor: Plán nového vedení opery Národního divadla (rozhovor s J. Pauerem, Lidové noviny 15. 9. 1951, s. 2).
[autor neuveden]: Skladatelé straně (Mládežnická suita, Hudební rozhledy 5, 1952, č. 4–5, s. 40).
Karásek, Bohumil: Jiří Pauer (Hudební rozhledy 5, 1952, č. 14, s. 26–27).
Jiránek, Jaroslav: Nové výrazné dílo našeho hudebního umění (Rudé právo 1. 2. 1953).
Jiránek, Jaroslav: Vyhraná bitva (Volám vás, lidé!, Hudební rozhledy 6, 1953, č. 1, s. 14–19).
Seidel, Jan: Volám vás, lidé! (Hudební rozhledy 6, 1953, č. 12, s. 532–533).
Eckstein, Pavel: Česká novinka v Karlových Varech (Rhapsodie, Hudební rozhledy 6, 1953, č. 14, s. 659).
Gregor, Čestmír: Pauerova kantáta Volám vás, lidé v Brně (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 5, s. 205).
Jiránek, Jaroslav, Karásek, Bohumil: Jaro naší hudby (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 7, s. 385).
Paclt, Jaromír: Masové písně Jiřího Pauera (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 16, s. 802–807, 810).
Havelka, Svatopluk: Co je v hudbě nové? (Kultura 3, 1959, č. 1, s. 3).
Brožovská, Jarmila: O současné opeře dvakrát (Zuzana Vojířová, Kultura 3, 1959, č. 3, s. 5).
Karásek, Bohumil: Pauerova opera o Zuzaně Vojířové (Hudební rozhledy 12, 1959, s. 802).
Hach, Jaroslav: Dvě operní novinky (Divadlo 10, 1959, č. 3, s. 222–225).
Pospíšil, Vilém: Pohádkové operní aktovky J. Pauera (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 22, s. 945).
Pospíšil, Vilém: Hovoříme o opeře, o soudobosti, o dramatičnosti s Jiřím Pauerem (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 24, s. 1017–19).
Jirko, Ivan: Pauer a Ravel v divadle J. K. Tyla (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 3, s. 116–117).
Eckstein, Pavel: Čtvrtá inscenace Pauerovy Zuzany Vojířové (Hudební rozhledy 14, 1961, č. 5, s. 204).
Kuna, Milan: [hudba k filmu Tam za lesem] (Hudební rozhledy 15, 1962, č. 19, s. 827).
Pospíšil, Vilém: Nad skladatelským dílem Jiřího Pauera (Hudební rozhledy 16, 1963, č. 18, 751–755).
Jirko, Ivan: Symfonie Jiřího Pauera (Hudební rozhledy 18, 1965, č. 5, s. 192-193).
Karásek, Bohumil: Orff a Pauer v Liberci (Hudební rozhledy 19, 1966, č. 9, s. 270).
Černohorská, Milena: Pauer s Raráškem v Plzni (Divadelní noviny 12, 1969, č. 8, s. 8).
Pospíšil, Vilém: Jubilantu Jiřímu Pauerovi (Hudební rozhledy 22, 1969, č. 3, s. 74).
Skála, Pavel: Pauerova Panychida (Hudební rozhledy 23, 1970, č. 2, s. 56–57).
(jp): Zdravý nemocný v Národním divadle (Lidová demokracie 22. 5. 1970).
Bezoušková, Gisberga: Molière by se divil (Práce 26, 6. 6. 1970, č. 132, s. 4).
Pospíšil, Vilém: Pauerův Zdravý nemocný (Hudební rozhledy 23, 1970, č. 6, s. 272–276).
Zahradník, Zdeněk: Kterak vlka zastřeliti (Červená Karkulka, Hudba a škola, 1970, červenec - září, s. 14–15).
Bajer, Jiří: Dobré herecké představení (Zdravý nemocný, Hudební rozhledy 23, 1970, č. 9, s. 388–390).
Bajer, Jiří: Ještě k Pauerově nové opeře (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 1, s, 17).
Pospíšil, Vilém: Jak inscenovat novou operu (Hudební rozhledy 24, 1971, č. 5, s. 205–206).
Pekárek, Jiří: Svazy opravdu tvůrčí (rozhovor, Práce 6. 4. 1971, s. 6).
Pospíšil, Vilém: Premiéra Pauerova písňového cyklu (Canto triste, Hudební rozhledy 25, 1972, č. 1, s. 9).
Šišková, Inge: Pauer ve Slovenské filharmonii (Canto triste, Hudební rozhledy 25, 1972, č. 6, s. 244).
Mlejnek, Karel: Napsáno pro Smetanovce (3. smyčcový kvartet, Gramorevue 72, ročník 8, č. 10, s. 6).
Benešová, Věra: Symfonický prolog Jiřího Pauera (Zemědělské noviny 7. 2. 1973, s. 2).
jp [Procházka, Jaroslav]: Festival z díla Jiřího Pauera (Svobodné slovo 4. 4. 1973. s. 4).
(KS) [Šlapák, K.]: Zdravý nemocný ve Freibergu (Lidová demokracie 20. 6. 1973, s. 5).
Musil, Vlastimil: Pauerův Zdravý nemocný ve Freibergu (Hudební rozhledy 26, 1973, č. 8, s. 368–369).
Dušek, J.: Profesor Jiří Pauer, ředitel České filharmonie v Karlových Varech (rozhovor, Lázeňský časopis, 1973, č. 11, s. 15).
Procházka, Jaroslav: Prof. Jiří Pauer o decentralizaci a úkolech brněnského hudebního centra (Opus musicum 5, 1973, č. 9, s. 269–271).
Kuna, Milan: S Jiřím Pauerem nejubilejně (Hudební rozhledy 22, 1974, č. 1, s. 36–39).
Mlejnek, Karel: Musica da concerto Jiřího Pauera (Gramorevue 74, ročník 10, 1974, č. 2, s. 6).
(vbr) [Bor, Vladimír]: Hold Jiřímu Pauerovi (koncert, Lidová demokracie 26. 2. 1974, s. 5).
Jirko, Ivan: Jiří Pauer o sobě a o jiném (Hudební zprávy z Prahy [11], 1974, v německé, anglické, francouzské, španělské a ruské verzi, č. 2, s. 3–4).
J. B.: Úvahy o soudobé hudební tvorbě (Rudé právo 6. 4. 1974, s. 5).
Pospíšil, Vilém: Pocta Jiřímu Pauerovi (koncert, Hudební rozhledy 27, 1974, č. 4, s. 166–167).
Pospíšil, Vilém: Pauerovo vyznání o síle umění (Hudební rozhledy 28, 1975, č. 5, s. 226–228).
Kulijevyčová, Marie:Volám vás touto polnicí (Gramorevue 75, roč. 11, 1975, č. 10, s. 4–5).
Holeňová, Jana: Ferda Mravenec (Rudé právo, 22. 12. 1976).
-dp-: Nesmrtelný Ferda Mravenec (Tvorba 1977, č. 6).
Pospíšil, Vilém: Pauerův balet o mravencích (Hudební rozhledy 30, 1977, č. 2, s. 52–53).
(ZC): Ostravská operní návštěva (Labutí píseň, Rudé právo 31. 5. 1977).
R.: Jubileum na pochodu (Tvorba 1979, č. 8, s. 6).
Vokurka, Zdeněk: Místo blahopřání (Gramorevue 79, roč. 15, 1979, č. 2, s. 8).
Šeda, Jaroslav: K šedesátinám Jiřího Pauera (Hudební zprávy z Prahy [16], 1979, v německé, anglické, francouzské, španělské a ruské verzi, č. 2, s. 5).
Pospíšil, Vilém: Návrat Zuzany Vojířové (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 3, s. 131–132).
Otevřený dopis České filharmonie: Pozdrav Jiřímu Pauerovi (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 4, s. 178).
Poppová, Věra: Hovoříme s národním umělcem Jiřím Pauerem (Květy 30, 1980, č. 20, s. 38–39).
bt [Bartoňková-Janáčková, Olga] : Jiří Pauer – Manželské kontrapunkty, Luboš Fišer – Lancelot (Dialog 3, 1. 5. 1980, č. 7–8, s. 32).
Pávek, Josef: Pauerova Zuzana Vojířová znovu v Národním divadle (Rudé právo 7. 4. 1981).
Herrmannová, Eva: Zuzana Vojířová po dvaceti letech (Tvorba 1981, č. 14, s. 18).
Pokora, Miloš: Smetanovo a Pražákovo kvarteto (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 7, s, 300).
Pospíšil, Vilém: Zuzana Vojířová (Hudební rozhledy 34, 1981, č. 8, s, 360–361).
Šeda, Jaroslav: Česká hudba 1945-80 (Hudební věda 1981, č. 3, s. 205, 213–214, 216–217, 219, 222, 223–226).
Boháč, Josef, Hanuš, Jan, Pauer, Jiří: Divadlo je droga (rozhovor zapsala Jarmila Brožovská , Scéna 7, 1982, č. 7/8, s. 6).
Pšenicová: Diář pro počítač (Večerní Praha, 7. 1. 1983, s. 6).
Goldweinová, Daniela: Neztratit ani minutu (rozhovor, Mladá fronta, 9. 2. 1983, s. 4).
Pokora, Miloš: Božena Steinerová s premiérou (Monolity, Hudební rozhledy 36, 1983, č. 2, s. 112–113).
Gusev, Alexander: Pauerova opera v Moskvě (Manželské kontrapunkty, Hudební rozhledy 36, 1983, č. 7, s, 319–320).
Pospíšil, Vilém: S Jiřím Pauerem o divadle a komponování (Svobodné slovo 18. 2. 1984).
Pávek, J.: Nestárnoucí opera (Rudé právo 13. 3. 1984, s. 5).
Klempera: Josef: Promlouvat hudbou (rozhovor, Výběr, 1984, č. 3, s. 38–40).
Brožovská, Jarmila: Malba obrazem (Zuzana Vojířová v televizi, Scéna 9, 1984, č. 5, s. 8).
Brožovská, Jarmila: První opera na Nové scéně (Scéna 9, 1984, č. 7, s. 4).
Fišerová, Marie [později Kulijevyčová, Marie]: Žvanivý Slimejš v Národním divadle (Gramorevue, 1984, č. 5, s. 8).
Vít, Petr: Česká filharmonie s premiérou J. Pauera (Písně o lásce, Hudební rozhledy 37, 1984, č. 5, s. 200–201).
Pospíšil, Vilém: Žvanivý slimejš v Laterně magice (Hudební rozhledy 37, 1984, č. 8, s. 376). Khel, Richard: Tisk a hudba (rozhovor, Typografie 87, 1984, č. 12, s. 466–470).
-f-: Národní divadlo a jeho diváci (rozhovor, Československý voják 33, 1985, č. 9, s. 39).
Štilec, Jiří [jun.]: Kde je umění, tam není stáří (Opus musicum 17, 1985, č. 4, s. 113–118).
Marková, Libuše: Estetika jako program (rozhovor, Kulturní rozvoj 1, 1985, č. 22, s. 7).
Hejzlar, Tomáš: Čas je jeho nepřítel (rozhovor, Tribuna 17, 1985, č. 40, s. 10–11).
Pokora, Miloš: Moravská filharmonie s Pauerem (Symfonie, Hudební rozhledy 38, 1985, č. 8, s. 351–352).
Bor, Vladimír: Národní divadlo z jiného pohledu (rozhovor, Lidová demokracie 42, 28. 2. 1986, s. 5).
psk [Skála, Pavel]: Autorský večer Jiřího Pauera (Hudební rozhledy 39, 1986, č. 4, s. 156).
Pospíšil, Vilém: Hudební život a práce SČSKU (rozhovor, Hudební rozhledy 39, 1986, č. 5, s. 193–195).
Macková, Jaroslava: Pauerovy Manželské kontrapunkty (Hudební rozhledy 40, 1987, č. 9, s. 418-419).
Pospíšil, Vilém: Ostravská opera v Praze (Červená karkulka, Svobodné slovo 10. 11. 1987).
Štoll, Ladislav: S ředitelem o první scéně (Československý voják 35, 1987, č. 12, s. 16–17).
Pospíšil, Vilém: Ostravské odpoledne v Národním divadle (Červená karkulka, Hudební rozhledy 41, 1988, č. 2, s. 74).
Pospíšil, Vilém: Pauerův Zdravý nemocný v Olomouci (Hudební rozhledy 41, 1988, č. 3, s. 126-128).
Koudelka, Oldřich: Než se zvedne opona (rozhovor, Obrana lidu 47, 1988, 27. 10, s. 6).
Herrmannová, Eva: Premiéra týdne (Zdravý nemocný, Tvorba, 1988, č. 47, s. 20).
Bajer, Jiří: Pauerův " Zdravý nemocný " v Národním divadle (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 1, s. 30–31).
Havlíková, Helena: Pauerova buffa v Národním divadle (Gramorevue 25, 1989, č. 1, s. 2).
Štoll, Karel: Umění pomáhá tříbit život (rozhovor, Svoboda, Praha, 10. 2. 1989).
Pospíšil, Vilém: O Jiřím Pauerovi (výňatek z připravované knihy, Hudební rozhledy 42, 1989, č. 2, s. 83–86).
Vokurka, Zdeněk: Hudbou rozdává radost. K sedmdesátinám národního umělce Jiřího Pauera (Rudé právo 22. 2. 1989).
šf [Šefl, Vladimír]: Otevírat studánky citového bohatství (rozhovor, Večerní Praha 22. 2. 1989).
Šolín, Vladimír: Kytička pro J. Pauera (Lidová demokracie 22. 2. 1989).
vbr [Bor, Vladimír]: Autorský večer Jiřího Pauera (Lidová demokracie 23. 2. 1989).
Havlík, Jaromír: Autorský večer Jiřího Pauera (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 5, s. 205–206).
Šíp, Ladislav: K poctě vzácným jubilantům (Práce 45, 1989, 23. 5, s. 6).
Nosek, Václav: Nové Pauerovo dílo...Zdravý nemocný (Hudební zprávy z Prahy [26], 1989, v německé, anglické, francouzské, španělské a ruské verzi, č. 4, s. 6–7).
Veber, Petr: Večer Jiřího Pauera a Josefa Páleníčka (Hudební rozhledy 42, 1989, č. 8, s. 367).
Kittnarová, Olga: Současnost Českého noneta (2. nonet, Gramorevue 29, 1990, č. 10, s. 5).
Tlučhoř, Jiří: Skladatel J. Pauer oslavil 80 let (Právo, 23. 2. 1999).
dřev [Dřevikovský, Libor]: Jiří Pauer: Manželské kontrapunkty (Týdeník Rozhlas 14, 24. 9. 2004, č. 41, s. 7).
d) další články a rozhovory v periodikách, uvedené v Bibliografickém katalogu ČSR, Články v českých novinách a časopisech
uveden je vždy obsah příspěvku, ročník a evidenční číslo
Árie a rondo, 1979, č. 47458
Červená Karkulka, 1970, č. 27489, 1981, č. 48476.
Ferda Mravenec, 1976, č. 50183-8, 1977, č. 7837, č. 20841, 1981, 15748.
Iniciály – gramodeska, 1978, č. 55569.
Intráda, 1977, č. 20531.
Koncert pro trubku a orchestr, 1977, č. 20491.
Labutí píseň, 1976, č. 23996, č. 24103, 1977, č. 20640, č. 20647, č. 36257, 1981, č. 35712.
Manželské kontrapunkty, 1969, č. 4176-77, č. 8897, 1977, č. 36117, 1980, č. 25352
Monolity, 1982, č. 7406.
Panychida, 1970, č. 13136.
Symfonie pro smyčce, 1979, č. 14600.
Zdravý nemocný, 1970, č. 22877-79, č. 27499, č. 41138, č. 46380, č. 50904, č. 57234, 1971, č. 50904, č. 57234.
Zuzana Vojířová, 1979, č. 4945-47, 1980, č. 3374, č. 6749, č. 11360, č. 52209, 1981, č. 11573-9, č. 15641-2, č. 35799, č. 48477.
žesťové skladby – gramodeska, 1980, č. 40980.
jmenování národním umělcem, 1979, č. 18753, č. 18465-6.
narozeniny, 1979, č. 9598-9608, 47317.
rozhovory, 1969, č. 57679, 1970, č. 13010, č. 22758, č. 22830, č. 57102, 1978, č. 23709, 1979, č. 47208, č. 47611, č. 52585
tvůrčí vyznání, 1980, č. 29164, 1981, č. 15520.
e) soupis recenzí v Hudebních rozhledech 1948-83, zpracovaný v hudebním odboru Divadelního ústavu
první je číslo ročníku, druhé rok vydání, třetí číslo stránky, na níž recenze začíná, TNT znamená, že dílo bylo provedeno na Týdnu nové tvorby, další záznam je oddělen lomítkem
Árie a rondo pro basklarinet a klavír, 32-1979-18.
Bagately pro klavír, 22-1969-661.
Bajky, pro bas a klavír, 13-1960-1038.
Canto festivo, pro orchestr, 25-1972-152-TNT / 26-1973-45 / 28-1975-75 / 28-1975-151 / 29-1976-242.
Canto triste, pro zpěv a orchestr, 25-1972-9 / 25-1972-244 / 30-1977-540.
Červená Karkulka, opera, 13-1960-945 / 16-1963-751 / 19-1966-726 / 23-1970-251 / 25-1972-93.
Dechový kvintet, 17-1964-27.
Divertimento pro noneto, 14-1961-971 / 16-1963-34 / 24-1971-99 / 29-1976-93 / 29-1976-109.
Divertimento pro 3 klarinety, 16-1963-752.
Dvanáct duet pro 2 violoncella nebo violu a violoncello, 25-1972-104 / 32-1979-343.
Ferda Mravenec, balet, 30-1977-53.
Hymnus komunistické straně, 34-1981-343.
Charaktery pro žesťové kvinteto, 32-1979-149.
Iniciály, pro orchestr, 29-1976-51 / 30-1977-151 / 30-1977-398 / 31-1978-200 / 32-1979-161.
Klavírní trio, 18-1965-238-TNT / 25-1972-58.
Koncert pro fagot a orchestr, 5-1982-53 / 12-1959-523 / 12-1959-775 / 16-1963-705 / 26-1973-210 / 28-1975-533.
Koncert pro hoboj a orchestr, 8-1955-239 / 9-1956-469 / 16-1963-705.
Koncert pro lesní roh a orchestr, 11-1958-289-TNT / 16-1963-706.
Koncert pro trubku a orchestr, 26-1973-211 / 27-1974-556 / 30-1977-92.
Labutí píseň, monodrama, 27-1974-194-TNT / 28-1975-203 / 28-1975-227 / 29-1976-34 / 29-1976-152 / 30-1977-370 / 32-1979-531 / 33-1980-308.
Madrigaly, 31-1978-196-TNT / 31-1978-357.
Malá suita pro 3 housle, 22-1969-661.
Manželské kontrapunkty, operní grotesky, 15-1962-230-TNT / 16-1963-752 / 19-1966-270 / 33-1980-489.
Mládežnická suita, 4-1951-39.
Monolity, pro klavír, 36-1983-113.
Monology všedního dne, pro klarinet, 26-1973-54.
Musica da concerto, 26-1973-200 / 26-1973-212-TNT / 26-1973-264 / 27-1974-166 / 27-1974-296.
Panychida, pro orchestr, 23-1970-56 / 26-1973-550.
Preludium, interludium a postludium pro varhany, 33-1980-532 / 34-1981-53 / 36-1983-362.
Rhapsodie pro orchestr, 6-1953-766 / 25-1972-250.
Rhapsodie pro violoncello, 32-1979-21.
Ryby a koníci, dětské sbory, 27-1974-62 / 27-1974-166.
Scherzino a Capriccio pro smvčcové kvarteto, 28-1975-436.
Smyčcový kvartet č. 1, 13-1960-943 / 14-1961-639 / 16-1963-725 / 17-1964-27.
Smyčcový kvartet č. 2, 25-1972-9 / 31-1978-315 / 31-1978-549 / 33-1980-492.
Smyčcový kvartet č. 3, 27-1974-166 / 32-1979-249.
Smyčcový kvartet č. 4, 34-1981-300 / 34-1981-395.
Sonáta pro violoncello a klavír, 7-1954-290-TNT / 8-1955-198 / 8-1955-304 / 13-1960-40 / 16-1963-755 / 27-1974-166.
Sonatina pro housle a klavír, 6-1953-492 / 7-1954-376, 380 / 8-1955-304 / 8-1955-624 / 14-1961-972.
Sonatina pro housle a klavír v transkripci pro basklarinet a klavír, 25-1972-541.
Symfonický prolog, 26-1973-546.
Symfonie pro smyčce - 2. verze, 34-1981-256.
Symfonie pro velký orchestr, 18-1965-193 / 19-1966-702.
Trompetina, pro trubku a klavír, 30-1977-533.
Tubonetta, 33-1980-147.
Ukolébavka, pro alt a klavír, 8-1955-304.
Volám vás, lidé, kantáta, 6-1953-14 / 6-1953-28 / 6-1953-53 /, 7-1954-205 / 7-1954-598 / 13-1960-994 / 24-1971-241 / 24-1971-246 / 25-1972-7 / 26-1973-484 / 26-1973-543 / 28-1975-293 / 28-1975-342 / 36-1983-349.
Zdravý nemocný, opera, 23-1970-251 / 23-1970-388 / 26-1973-550 / 24-1971-17 / 24-1971-205.
Zuzana Vojířová, opera, 12-1959-72-TNT / 14-1961-204 / 16-1963-37 / 16-1963-751 / 19-1966-17 / 33-1980-3469 / 34-1981-360.
Žvanivý Slimejš,opera, 9-1958-337 / 13-1960-945 / 16-1963-706 / 17-1964-287 / 19-1966-726 / 23-1970-251.
f) jiné materiály
Jiří Pauer (LP
Eckstein, Pavel: Jiří Pauer (Profilový leták Hudebního informačního střediska, Praha 1969, německy 6 s, anglicky 6 s, rusky 6 s.).
[autor neuveden]: Jiří Pauer (Profilový leták Hudebního informačního střediska, Praha 1973, německy 6 s, anglicky 6 s, rusky 6 s, doplněk skladeb 1979, česky 1 s, německy 1 s, anglicky 1 s, rusky 1 s).
Holeček, Jaroslav: Jiří Pauer. Zuzana Vojířová (předmluva k nahrávce opery na LP Suprahon, 1979, souběžně česky a anglicky).
Soupis recenzí soudobých českých skladeb v Hudebních rozhledech 1948–1981, II. O - Ž (nestránkovaný strojopis, zpracovaný v hudebním odboru Divadelního ústavu, uložen v Hudebním informačním středisku)
Pospíšil, Vilém: Jiří Pauer (Profilový leták Hudebního informačního střediska, Praha 1983, souběžně česky, anglicky, německy, rusky, 25 s, doplněk skladeb 1988, souběžně česky, anglicky, německy, rusky 2 s).
http://www.divadelni-ustav.cz
http://www.musica.cz
Mojmír Sobotka Text
Datum poslední změny: 24.8.2007