Český hudební slovník osob a institucí

Grünfeld, Heinrich

Grünfeld, Heinrich (psán též Jindřich), violoncellista a hudební pedagog, narozen 21. 4. 1855, Praha, zemřel 26. 8. 1931, Berlín.

Byl mladším bratrem Alfréda Grünfelda. Stejně jako on se učil hudbě už od dětství, ale neprojevoval takový talent jako bratr, proto bylo od jeho vyučování v devíti letech upuštěno. Po nějaké době se však k hudbě vrátil a začal studovat violoncello u Aloise Nerudy. Dělal takové pokroky, že roku 1869 vykonal přijímací zkoušky na pražskou konzervatoř a byl ihned zařazen do vyššího ročníku. Na konzervatoři studoval čtyři roky u Františka Hegenbartha. Absolvoval roku 1873 Goltermannovým violoncellovým koncertem na pražském Žofíně. Téhož roku v zimě byl jako osmnáctiletý mladík angažován coby koncertní mistr Komické opery ve Vídni, kde zůstal dvě sezóny. V té době už umělecky spolupracoval se svým bratrem Alfrédem; 1874 spolu ve Vídni hráli violoncellovou sonátu Antona Rubinsteina. V roce 1875 se začal koncertně uplatňovat v Berlíně, ale byl povolán zpět do Prahy k výkonu roční vojenské služby. Po jejím skončení se usadil v Berlíně natrvalo. Získal místo učitele violoncella na Kullakově Neue Akademie der Tonkunst (1876–84), kde předtím studoval jeho bratr Alfréd. Roku 1979 založil v Berlíně spolu s Xaverem Scharwenkou a Gustavem Holländerem abonentní koncerty komorního tria (Berliner Trio-Vereinigung), které se staly velmi populární. Tuto tradici s různými personálními obměnami v triu udržoval 46 let. Kromě toho podnikal v osmdesátých a devadesátých letech množství uměleckých cest, zejména s bratrem Alfrédem (Rusko, Polsko, Skandinávie, Holandsko, Spojené státy, Itálie). Občas hostoval i v Praze; naposledy 16. 11. 1896 v Rudolfinu. Od té doby působil už pouze v cizině jako sólista a hudební pedagog. Pro koncertování si vybíral líbivý a srozumitelný repertoár, který hrál s lehkostí a vkusem; neměl hluboké umělecké ambice. Vynikl zejména v interpretaci drobných skladeb, často za doprovodu klavíru. S orchestrem koncertoval málokdy. Sám nekomponoval, avšak upravoval pro violoncello díla jiných autorů (například Dvořákovy písně Když mne stará matka a jeho Slovanské tance č. 10 a16, skladby Paderewského, Scharwenkovy, Wieniawského, Čajkovského Ukolébavku či Mozartův Fagotový koncert op. 107). Napsal knihu vzpomínek In Dur und Moll (1924).