Berg, Josef
Charakteristika: skladatel, spisovatel, hudební teoretik a kritik
Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1927
Datum úmrtí/ukončení aktivity:26.2.1971
Text
Berg, Josef, skladatel, spisovatel, hudební teoretik a kritik, narozen 8. 3. 1927, Brno, zemřel 26. 2. 1971, tamtéž.
Josef Berg pocházel z úřednické rodiny a celý svůj tvůrčí život prožil v brněnských Žabovřeskách na ulici Elišky Machové 4a. V letech 1938–46 navštěvoval reálné gymnázium v Antonínské ulici, kde se spřátelil se spolužákem Brunem Cempírkem, s nímž jej pojilo množství společných zájmů od fascinace literaturou a filmem až po zálibu v historii. Společně vytvořili tzv. Nový humor, jehož principy využívali při psaní nejrůznějších textů. Berg odmítal jeho ztotožnění s pouhou studentskou recesí či konzumní satirou, Nový humor považoval za základ své umělecké existence a zdroj svého tvůrčího života.
V době gymnaziálních studií se začalo projevovat Bergovo hudební nadání, vliv na jeho formování měl zejména učitel Josef Tomaštík. Učil se hře na klavír a flétnu,podporující matka mu opatřila také harmonium. Po maturitě v roce 1946 nastoupil na brněnskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Janáčkova žáka Viléma Petrželky. V roce 1950 absolvoval Smyčcovým kvartetem a Symfonií č. 1. Současně navštěvoval přednášky z hudební vědy a filozofie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Zde Berga ovlivnil zejména Bohumír Štědroň, který jej nadchl pro studium díla Leoše Janáčka. V roce 1949 napsal vyspělou teoretickou práci K Janáčkovu skladebnému projevu, která měla být součástí publikace připravované s Bohumírem Štědroněm. Vydání však bylo na poslední chvíli zastaveno, což Berg považoval za velkou křivdu. Na univerzitě absolvoval osm semestrů, ale navazující rigorózum nepodstoupil, protože jeho disertační práce Kompoziční proces tvorby nové lidové písně z roku 1952 nebyla přijata k obhajobě.
V letech 1950–53 pracoval v brněnském studiu Československého rozhlasu jako redaktor hudebně vzdělávacího oddělení. Okouzlen myšlenkou nového folklóru napsal kolem stovky úprav i vlastních skladeb pro nově vzniklý Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů. Podílel se také na rozhlasových hrách, které byly předstupněm jeho pozdějších scénických hudeb. Zde se naučil pohotovosti a přizpůsobivosti a získal schopnost pointy a zkratky, které pak zúročil při práci v divadle. V roce 1953 z rozhlasu odešel a kompozici se po zbytek života věnoval ve svobodném povolání. Dále sice spolupracoval s rozhlasem, ale začínal též hledat nové kompoziční polohy. Myšlenka nového folklóru jej postupně opouštěla, i když ještě v roce 1956 přednesl referát na Besedě o tvůrčím využití vesnického hudebního folklóru. Koncem padesátých let zatoužil po individuálním projevu, jehož výsledkem byly cykly klavírních improvizací (Půlnoční improvizace, Tři improvizace letního dne, Tři ornamentální improvizace, Tři středověké improvizace, Tři improvizace po přečtení Iliady atd.) a komorní skladby (Sonáta pro violu a klavír, Pět fug, Fantasie in C). Kompoziční zralost pocítil po napsání Sextetu v roce 1959 a všechnu svou dosavadní tvorbu zavrhl.
Na konci padesátých let se více sblížil se skladateli Aloisem Piňosem a Miloslavem Ištvanem. Oba v té době učili na JAMU a na jejich popud zde Josef Berg začal přednášet kompozici scénické a filmové hudby. Přípravě věnoval nadměrnou péči, která jej připravovala o čas, veřejné vystupování navíc introvertního skladatele velmi stresovalo, proto pedagogickou činnost po několika semestrech ukončil. Trojice v roce 1963 založila spolu se skladateli Janem Novákem a Zdeňkem Pololáníkem a muzikology Františkem Hrabalem a Milenou Černohorskou Tvůrčí skupinu A. Pojítkem jinak různorodých členů byl zejména nesouhlas s poměry ve Svazu československých skladatelů. Jelikož technická náročnost skladeb autorů sdružení vyžadovala specifický přístup, z Bergovy iniciativy vznikl 19členný orchestr Studio autorů, který vedl dirigent Jiří Hanousek. Perfekcionistický Berg však i toto uskupení považoval za pouhý kompromis a napsal pro něj pouze dvě skladby (Clamor symphonicus a Torzo světské suity), první navíc hned po premiéře zavrhl.
Tou dobou Berga ovlivnilo také setkání s režisérem Evženem Sokolovským, který spolu s Milošem Hynštem a Bořivojem Srbou prosazoval v Brně epické divadlo Bertolta Brechta. Na Berga, už od mládí tíhnoucímu k divadlu, Brecht silně zapůsobil. Vedl jej od právě prožívané nostalgie po mytologii až ke strhávání hrdinských masek a demytizaci a ovlivnil celou skladatelovu tvorbu šedesátých let. Na scénu Mahenovy činohry vstoupil Berg hudbou k Sokolovského inscenaci Majakovského hry Mysterie-buffa v roce 1960. Se Sokolovským spolupracoval také na komedii Markoltovo šprýmování aneb Frantové a Bařtipáni Romana Brandstaettera (1960), Molièrově Donu Juanovi(1964) a na Komedii o Anešce, královně siciliánské (1966). Hudbu napsal i k Hynštově inscenaci Robespierre (1960) Romaina Rollanda a k Aischylově Oresteii (1961), která jej podnítila ke kompozici stejnojmenného nedokončeného oratoria. Mimo Mahenovu činohru zazněla Bergova hudba také v Divadle komedie Městských divadel pražských, kde Sokolovský inscenoval Klicperova Lháře a jeho rod (1962) a divadelní spolupráci završil svým posledním dílem, hudbou k Brechtově-Feuchtwangerově hře Život Eduarda Druhého Anglického, kterou psal na nemocničním lůžku.
Zkušenosti z brechtovského divadla využíval Berg také ve svých komorních operách, ke kterým psal vlastní libreta. Demytizace a ironizace banálního se projevuje v Odysseově návratu (1962), Evropské turistice (1963) a mystifikaci s rysy happeningu Eufrides před branami Tymén (1964) inspirované donucením pracovat neustále v provizorních podmínkách. Celý operní aparát je zde ironicky nahrazený pouze trubkou, jedním indisponovaným zpěvákem a recitátorem. Rozšířením ironizace a demytizace o naivitu a prostotu loutkového divadla Matěje Kopeckého vznikl výjev s prvky melodramu Snídaně na hradě Šlankenvaldě a opera o třech dějstvích Johannes Doktor Faust, ve které ironizování banality vrcholí. Skladatel zanechal tuto celovečerní operu, jediné vybočení z řady komorních děl, v téměř dokončené podobě. Definitivní partituru pro premiéru v roce 1981 rekonstruovali Bergovi přátelé Miloslav Ištvan a Miloš Štědroň. Jelikož Berg věděl, že provedení své opery v divadlese nedočká, už předem nabídl komorní verzi Provizorní předvedení opery Johanes Doktor Faust jako záměrný protějšek tzv. Velkého Fausta.
V polovině šedesátých let vytvořil Josef Berg s Aloisem Piňosem tvůrčí dvojici Pomocníci zeměměřiče. Společně uskutečnili několik pódiových produkcí a mystifikačních akcí. V letech 1965–68 několikrát realizovali Dějiny hudebního experimentu v Praze a na Moravě. V přestrojení za indonéského profesora s chotí přednesli v brněnském Domě umění přednášku o orientální hudbě s fiktivními ukázkami, přičemž mystifikaci neodhalili ani přítomní odborníci. Na Expozici experimentální hudby v roce 1969 prokládali svým textem Hrabě de Haugwitz a Nová hudba skladby Kompozičního týmu Brno a téhož roku také komentovali týmovou kompozici Hlasová vernisáž. Na druhém ročníku Expozice experimentální hudby realizovali společně s Brunem Cempírkem pseudovědecké pojednání Uměnovědný dialog. Právě na tomto festivalu dostal Berg poprvé a naposledy větší prostor pro prezentaci své tvorby. Kromě Uměnovědného dialogu samostatně vystoupil v projektu Berg předvádí happening, jeho text byl použit ve scénickém díle Vyvolavači Aloise Piňose, zazněla také komorní opera Odysseův návrat a premiéru měla mikrointervalová skladba Snění psaná ve skladatelově vlastním tónovém systému Beta. Toto Bergovo vrcholné instrumentální dílo však bylo kvůli špatnému přeladění nástrojů způsobeném nedostatečnou přípravou pořadatelů provedeno (jako předtím množství jiných autorových skladeb) opět pouze v nevyhovující provizorní podobě.
Myšlenkami na použití netemperovaného ladění se Berg zabýval už dříve. Použít ansámbl přeladěných nástrojů zamýšlel například v roce 1966 na latinském večeru Skupiny A, projekt však tehdy nerealizoval. Mikrointervalovou problematiku si vyzkoušel v hudbě k rozhlasové hře Ludvíka Kundery Dva ve vánici v roce 1969. Této hře Berg přikládal velký význam a ve svých poznámkách ke Snění se na ni často odvolával. Její vysílání však nikdy neslyšel. I když už byla natočená, provedena mohla být až v roce 1990.
Josef Berg byl také talentovaný literát. Není jenom autorem textů ke svým operám, pódiovým produkcím a několika dílům jiných skladatelů (Ecce Homo, Vyvolavači). Psát začal už na gymnáziu a v polovině padesátých let dokonce jeho literární tvorba nad tvorbou hudební převažovala. Publikoval v deníku Práce, Hudebních rozhledech a Hostu do domu. Od počátku šedesátých let spolupracoval s brněnským deníkem Rovnost, kam psal nejen kritiky, ale měl též vlastní pravidelnou rubriku Sobotales. V Rovnosti vyšla též tři čísla jeho Silvestrovských příspěvků Žabovřesský pozorovatel. Udržoval také bohatou korespondenci s Brunem Cempírkem, jenž se po maturitě přestěhoval do Prahy. Jejím obsahem byly nové povídky, úvahy a nejrůznější pojednání. Spolu s dalšími přáteli organizoval tzv. Festivaly Nového humoru, při kterých byly předčítávány novinky a texty zpracované na zadaná témata. Také Bergova pozůstalost, mimořádná rozsahem i významem, není jenom pozůstalostí hudební. Obsahuje obrovské množství poznámek, náčrtů, invencí, komentářů a analýz, literárních textů, pečlivě archivované korespondence, ale i pokusů o filmovou tvorbu.
Dílo
Dílo hudební
Raná tvorba a skici
Dětský portrét, klavír, nedatováno.
Scherzo zasněné, nedatováno.
Kořen života pro klavír, nedatováno.
Elegie pro klavír, (Dem Herrn Lientenant Emmanuel Kuxa zum 70. Todestage gewidmet), 1947.
Maximum ješitnosti, miniatury pro klavír, 1947.
Missa pro smíšený sbor a varhany, 1947.
Podzimní rokoko, píseň pro alt s průvodem klavíru, text Jiří Wolker, 1947.
Programní hudba pro klavír, 1947.
Capriccio pro housle a klavír, 1948.
Den svítá kdes, klavír a zpěv, text Jiří Wolker, 1948.
Hrad pevný, 1948.
Pohádková suita pro klavír, 1948.
Smutná vzpomínka, 1947–48.
Tři ronda, 1948.
Veselá společnost, klavír pro 4 ruce, 1948.
Klavírní kvintet s flétnou, 1949.
Sonatina pro dva klavíry, 1949.
Žalm 13, 1948–49.
Ráno ve městě, 1950.
Sonatina pro klavír, 1950.
Masové písně a folklorní úpravy (abecedně)
A my máme kozu tu, úprava lidové písně.
Anděl Gabriel, úprava spirituálu.
Balada o popletovi.
Balada smutná, úprava lidové balady.
Berlín.
Bude zima bude mráz, úprava lidové písně.
Byla vesna.
Co se to tam blyščí, úprava lidové písně.
Crna gora, orchestrální taneční fantazie na bulharský motiv.
Častuška o krávě a traktoru, text Jaroslav Dietl.
Černé, hnědé a bílé blues, úprava spirituálu.
Česká Hora.
Československý tanec.
Dajte vy, národy.
Die schöne Hannale.
Dívka zpívá míru, text Š. Křiváková.
Deutsche Liederhort.
Dobrý král Václav, úprava anglické písně.
Dožatá.
Dožínková, text Jiří Berný.
Družstevní tanec.
Dvě lidové písně pro dětský sbor s průvodem komorního orchestru.
Dwě róžičcy.
Dybych já věděla, text Š. Křiváková.
Ej, překerak, text Š. Křiváková.
Ej znám teho synka.
Estrádní pochod.
Foxtrott pro dixieland.
Furiantská, text Vlastimil Pantůček.
Gjeite Lok.
Hej, slniečko horúce.
Helička v kole tancuje.
Hrajte hudci, text Františka Křiváková.
Hudba pro cimbál.
Chansony (Tři jabloně, NSP, Balada Chianti, Píseň melancholického pijáka).
Chodské písničky (Pásla husy, Milostná, Svatební, Trhala jsem kopretinu, Vdejte mne matičko!).
Ja Dunaju Dunaju.
Jánské písně.
Jarní, text Š. Křiváková.
Jarní slavnosti.
Je naše láska jako řeka.
Kalino, malino.
Kantáta na slova Jaroslava Dietla.
Kantáta o Fučíkovi.
Kde je vina?, text Pavel Pácl.
Kdybych byla vlaštovičků, text Š. Křiváková.
Kdybych se já nebál.
Keby dali.
Kedy dali děvčátku.
Keď som bol maličký.
Kočka mezi námi.
Koleda, hej!
Koncertní čardáš.
Koncertní tanec pro cimbál s průvodem orchestru lidových nástrojů.
Kopanyčárská, text Š. Křiváková.
Kupředu jdem, práci milujem.
Kosa, moja kosa!, text Pavel Lukš.
Kosénka, text Anežka Gorlová.
Letěla husička.
Leť, pěsničko!, text Š. Křiváková.
Masové písně 1, 2 (Stavařská, Pro člověka, Písnička o slečně průvodčí, A co ty?, Autobus, Občané budující své město, Smích, Koreo!).
Medvěd, text Vlastimil Pantůček.
Metelice.
Mládí světa.
Moja milá nedala mi pokoja, úprava ze Slovenských zpěvů Vítězslava Nováka.
Myslivecká polka.
Matyáš Rakoczy.
Milostná píseň, text R. Žák.
Mírová, text Š. Křiváková.
Mírová pionýrská, text Jaroslav Dietl.
Na křídlech podzimu (podzimní suita), (Když sa já nebál, Letěla husička, Stojí hruška, Slunečko zapadá za hory, Kačina, Na osice, Profúkaj větříčku, To je zlatý posvícení, Bude zima, bude mráz).
Neboj se lásko!, text Pavel Lukš.
Oj, za horú.
Okolo Frýdku.
Ostravo, lásko má, taneční píseň pro zpěv a klavír, text Š. Křiváková.
Ostravská častuška.
Panny zamyšlené.
Pějme píseň dokola.
Perečko, text Š. Křiváková.
Perská.
Píseň inteligenta.
Píseň našich dnů.
Píseň první pětiletky.
Písnička o vodě, text Vlastimil Pantůček.
Písnička o vysoké peci, text Rudolf Žák.
Písničky u klavíru (Balada Chianti, Řeka, Něco mne trápí, Kdyby nocí plula loď, Potkal jsem strom, Jazz, Devět řečí).
Podzimní, text Vlastimil Pantůček.
Pochod výsadkářů.
Pohádka Slavnosti.
Poklade můj.
Polka pro Miladu.
Probuzení pana Zaspala.
Profukuj větříčku, úprava lidové písně.
Před naši zahrádka, text Š. Křiváková.
Přeháňková polka.
Přijďte k nám, náš soudruhu Gottwalde.
Přípitek, text Vlastimil Pantůček.
Radostný pochod mládeže, text Pavel Lukš.
Rajská muzika (Stodvanáctitaktová polka).
Raubšíček a hulán.
Ružomberský čardáš č. 2.
Řeka, text Pavel Lukš.
Sedí kočka na mezi.
Sedlák dobrodinec.
Směleji, jen směleji.
Spirituály, úprava pro dixieland.
Stalinský úsměv, text Rudolf Žák.
Starý tulipán.
Stojí hruška v oudolí.
Stojí vrba košatá.
Suita – Vánoční legenda (Můj kochaný Jósef, Aj pojedžemy my, Nesem vám noviny).
Svatební polka.
Sypej se zrnečko!, text Pavel Lukš.
Škoda tebe, synku.
Štědrý večer, text Josef Staněk.
Štěstí světa, smíšený sbor a capella, text Jan Noha.
Tajná láska (II. moravský tanec pro estrádní orchestr).
Taneční písně (Neptej se, Něco mne trápí, Potkal jsem strom, Noci jdi spát), text Josef Berg a Rudolf Žák.
Taneční scéna z Očové.
Temná noci.
Terchovská.
Těžko se nám žilo, text Pavel Lukš.
The spermwhale fishery.
Tichá noci.
To je zlaté posvícení.
To přísaháme, text Pavel Lukš.
Trápení s láskou (Naše láska jako řeka, Neboj se lásko, Vyznání ve větru), text Pavel Lukš.
Tři vánoční koledy.
Ty hvězdičko malá.
Ukolébavka, text M. Vymyslická.
U tří jabloní, text Rudolf Žák.
Utrhla si dívka růži.
V javorovej hori.
Valašská častuška.
Vandrácká polka.
Vandrovali hudci.
Vánoční zpěvy polského lidu.
Vdajte mne, matičko!, text Pavel Lukš.
Vdávalo se motovidlo.
Veliký pochod.
Veselé město, text Josef Kainar, Vlastimil Pantůček.
Vesnická opereta (Úvodní sbor, Valašská častuška, Dožínková), text Rudolf Žák.
Vínko zraje.
Volá Londýn.
Vyznání ve větru.
Zahořela břízka, text Ivan Skála.
Zahrej muziko!, na autorův text.
Zdál se mi této noci sen, lidová balada.
Zimní suita pro orchestr lidových nástrojů o 8 částech, texty Pavel Lukš (Bylo jaro, Potůček zamrzlý, Štědrovečerní romance, Uletěl havran, Na horách čistý sníh, Hádavá, Uspávanka, Do kola [také Do skoku]).
Znám já.
Zpěv rodné země.
Zpíváno jaru, suita pro orchestr lidových nástrojů o 7 částech (Předjaří, Jaro je tady, Dívčí hry, Láska, Jarní intermezzo, Holubička, Ať žije 1. máj!).
Ztracená láska, text Š. Křiváková.
Žádnej neví jak je mně.
Žňová, text Anežka Gorlová.
Vokální tvorba
Dvě smutné písně na lidové texty slovácké, zpěv a klavír, (U zelenej rokyty, Spomeň si ty), 1947.
Dvě písně na slova Jiřího Wolkera, zpěv a klavír, (Čekání, Večer), 1948.
Dvě písně na slova Karla Tomana, zpěv a klavír, (Leden, Únor), 1949.
Píseň o vlasti, kantáta, text Pavel Lukš, 1952.
Sloky lásky, cyklus písní na verše Stěpana Ščipačova pro baryton a klavír, (Zdalipak ještě v očích máte, Příchod milé, Kdy naposled jsem hladil tvoje vlasy, Že listí padá už, Přijížděje k městu, Večerní hvězdy svit, Troubili trubači!), 1952.
Melodram o Bruncvíkovi pro mužský hlas a komorní orchestr, podle Starých pověstí českých Aloise Jiráska přebásnil Pavel Lukš, 1953.
Sborový zpěv, kantáta, text Marie Pujmanová, 1953.
Poslední máj, symfonický melodram k básni Milana Kundery, 1954.
Chléb podalas mi horkým rtem, cyklus písní pro baryton s klavírem, (Nejdříve máme rádi květ, Večer u studny, V září, Kam odešly jste?, Víno domova), text František Branislav, Jiří Havel, Vítězslav Nezval, Vlastimil Školaudy. Totožné s Cyklus milostných písní pro zpěv a klavír, 1. verze 1955, 2. verze 1956.
Ohně, sborový triptych pro mužský sbor na text Vladimíra Lugovského, 1958.
Tři výjevy z Odyssey, pro mužský sbor a bicí nástroje, 1959.
Písně nového Werthera, pro basbaryton a klavír, text Josef Berg, 1963.
Pijácký orloj, madrigal pro 4 hlasy na 759. čtyřverší Omara Chájjáma, 1964.
Due canti, text Jan Novák, (Sursum deorsum, Amores musici), 1966.
Ó Corinno!, hold klasicismu pro čtverozpěv na báseň Theofila de Viau, překlad Jaroslav Vrchlický, 1966–68.
Kniha kupletů na motivy Mallarmeových básní, 1970.
Tvorba pro klavír
Klavírní suita podle románu Dostojevského Bratři Karamazovi (Otec Fedor, Míťa, Grušenka, Aljoša, Smerďakov, Kaťa, Postludium), 1948.
Sonáta in D, 1948.
Něco o sobě, tři drobné klavírní skladby, 1953.
Předjaří, klavírní cyklus o 7 částech, 1954–55.
Měsíce, klavírní cyklus, dvanácte rytin klavírních (12 skladeb s názvy měsíců a intermezzo Žal nad odešlým časem mezi posledními částmi), též pod názvem Suita pro klavír sólo, 1954–56.
Půlnoční improvizace, 1956.
Tři ornamentální improvizace, 1956.
Tři středověké improvizace, 1956.
Tři improvizace letního dne, 1956–57.
Tři improvizace po přečtení Iliady, 1956–57.
Studie pro snadný klavír, řada I., 1957.
Klavírní suita BC, 1957–58.
Capriccio o setkání dvou přátel v Praze, klavír sólo, (První přípitek městu a příteli, Vltava pod Karlovým mostem, Noční procházka dvou filosofů kolem Vltavy, Stíny dávných lásek nás provázejí, Rozloučení a odjezd za všedního rána), 1958.
Fantasia in C pro dva klavíry, 1958.
Sedm preludií pro klavír, též pod názvem Klavírní preludia, 1959.
Komorní tvorba
Smyčcový kvartet, 1949.
Pět fug pro dechový kvintet, 1957–58.
Sonáta pro violu a klavír, 1956–58.
Sextet pro harfu, klavír a smyčcový kvartet, 1959.
Terezka Planetová, suita z hudby k básni Vladimíra Holana pro smyčcový kvartet, piano a harfu, 1959.
Renesanční lidová suita (Introdukce, Balada, Tanec), 1960.
Nonet pro dvě harfy, cembalo, klavír a bicí nástroje, 1961–62.
Sonata per clavicembalo e fortepiano in modo classico, 1962.
Clamor symphonicus, též pod názvem Clamor symphoniacus, 1963.
Torso světské suity, provedeno pod jménem Anonymus Brunensis, 1963.
Varhanní hudba na téma Gillese Binchoise, 1963–64, druhá verze 1970.
Smyčcový kvartet, 1965, přepracovaný 1968, definitivní podoba 1970.
Tryzna za Jana Palacha, 1969.
Snění, 1969–70.
Orchestrální tvorba
Symfonie č. 1, 1949–50.
Lidé, bděte!, symfonická předehra ke hře Jurije Burjakovského, 1952.
Symfonický tanec na oslavu života, 1952.
Symfonie č. 2, 1951–52.
Veseloherní předehra (původně Rozum do hrsti), symfonická předehra ke hře Bohumíra Polácha, 1952.
Horehronská kola, cyklus symfonických tanců, 1953.
Jan Žižka, symfonická předehra ke hře Aloise Jiráska, 1952–53.
Symfonie č. 3, 1953–55.
Vltavské poledne, symfonická předehra, 1959.
Scénická a rozhlasová hudba
Aeneáš v pekle, rozhlasová hudba, nedatováno.
Blecha, hudba k rozhlasové hře, nedatováno.
O zlé koze, hudba k pohádce, nedatováno.
Písně vojenského munduru, hudba k montáži lidové poezie, nedatováno.
Přenešťastná vojna, pásmo Antonína Přidala, montáž hudby a barokní poezie pro komorní kvartet, nedatováno.
Putovali hudci, scénická hudba, nedatováno.
Hallo Freddie, 1952.
Mína z Barnhelmu, scénická hudba pro dechový oktet ke hře Gottholda Ephraima Lessinga, 1954.
Mirgorod, rozhlasová hudba ke Gogolovi, 1954.
Tvrdohlavá žena, scénická hudba ke hře Josefa Kajetána Tyla, 1954.
Anna Sněgina, hudba k básni Sergeje Jesenina, 1955.
Zpěv života, kvartetní hudba k básni Oldřicha Mikuláška, 1955.
Každé jaro pampelišky, scénická hudba ke hře Anny Sedlmayerové, pro dva klavíry, 1956.
Měšťané calaisští, hudba k rozhlasové hře George Bernarda Shawa, 1956.
Podivín, hudba ke hře Nazima Hikmeta, 1956.
Básně z exilu, hudba k básním Bertolta Brechta, 1957.
Misantrop, hudba k rozhlasové adaptaci Moliéra, 1957.
Terezka Planetová, hudba k básni Vladimíra Holana, 1957.
Lukullův výslech, rozhlasová hudba ke hře Bertolta Brechta pro orchestr, sóla, sbor, voiceband a recitaci, 1959.
Pohádka pro zelný lán, dětská lidová hra se zpěvy, 1959.
Irkutská historie, scénická hudba, 1960.
Markoltovo šprýmování, aneb Frantové a Bařtipáni, hudba ke hře Romana Brandstaettera, 1960.
Mysterie-buffa, hudba ke hře Vladimíra Majakovského, 1960.
Robespierre, hudba ke hře Romaina Rollanda, 1960.
Znělka k pořadu Paprsek, 1960, 1962.
A věčně budu žít, hudba k činohře Nazima Hikmeta, 1961.
Alvarova země, hudba k básni, harfa sólo, 1961.
Jeppe z Kopečku, scénická hudba pro malou instrumentální skupinu, 1961.
Lhář a jeho rod, hudba ke hře Václava Klimenta Klicpery, 1962.
Oresteia, scénická hudba k Aischylově tragédii, 1961–62.
Sacco a Vanzetti, hudba ke hře Mina Roliho a Luciana Vincenzoniho, 1962.
Prolhaný kabát, scénická hudba ke hře Josefa Kajetána Tyla, 1964.
Komedie o Anešce, královně siciliánské, scénická hudba k adaptaci Jana Kopeckého, 1966.
Dva ve vánici, hudba k rozhlasové hře Ludvíka Kundery pro smyčcový kvartet, klavír, 2 kytary a bicí nástroje, 1969.
Kníže, hudba k filmu Fedora Kauckého, 1968–69.
Zadívejte se na hvězdy, hudba k rozhlasové hře Karla Beníška, 1970.
Život Eduarda Druhého Anglického, scénická hudba pro Sokolovského inscenaci Brechtovy-Marlowovy hry v úpravě Ludvíka Kundery, 1969–70.
Hudebně-dramatická tvorba
Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (také pod názvem Atlantida), oratorium na text stejnojmenné dramatické básně Vítězslava Nezvala, 1958, revize 1963 a 1966, nedokončeno.
Evropská turistika (původně Světová turistika), komorní opera, text Josef Berg, 1962–63.
Odysseův návrat (původně Neviditelný Odysseus), komorní opera, text Josef Berg, 1962–63.
Eufrides před branami Tymén, komorní opera, text Josef Berg, 1964.
Snídaně na hradě Šlankenvaldě, výjev ze staré loutkové komedie, text Matěj Kopecký a Josef Berg, 1966.
Obrazy z dějin národa českého, též pod názvy Obrazy z našich dějin a Obrazy z českého dávnověku, text Josef Berg, nedokončeno, 1969.
Johannes doktor Faust, opera o třech dějstvích, text Josef Berg, nedokončeno, 1963–70, rekonstrukce Miloslav Ištvan a Miloš Štědroň, 1981.
Provizorní předvedení opery Johannes doktor Faust, komorní opera, text Josef Berg, 1965–70.
Pódiové produkce a happeningy
Dějiny hudebního experimentu v Praze a na Moravě, s Aloisem Piňosem, 1965, 1968.
Dějiny atentátu v Čechách a na Moravě, 1965–66, neprovedeno.
Hlasová vernisáž, týmová kompozice pro 2 sólisty, komorní soubor a průvodní dialog (Josef Berg, Miloslav Ištvan, Arnošt Parsch, Alois Piňos, Rudolf Růžička, Miloš Štědroň), 1969.
Hrabě de Haugwitz a Nová hudba, symposion v rámci provedení skladeb Kompozičního týmu Brno, 1969.
Berg předvádí happening, 1970.
Prof. Salanradhak: Orientální hudba, s Aloisem Piňosem, 1970.
Uměnovědný dialog, s Aloisem Piňosem a Brunem Cempírkem, 1969–70 (čtyři verze).
Dílo literární
I. Dílo knižní
Dějiny atentátu v Čechách a na Moravě (Brno 1986). Bibliofilie, soukromý tisk Evy Drlíkové.
Texty (Praha 1988).
II. Textová spolupráce
Ecce Homo, text Josef Berg, týmová kompozice Alois Piňos, Arnošt Parsch, Miloš Štědroň, Rudolf Růžička, 1969.
Vyvolávači, text Josef Berg, kompozice Alois Piňos, 1970.
III. Ostatní
Dvě divadelní premiéry (Práce, 30. 9. 1950, s. 5).
O brněnském klubu skladatelů (Práce, 31. 10. 1950, s. 6).
O komorní hudbě a jednom komorním souboru (Práce, 3. 12. 1950, s. 4).
Komposiční proces tvorby nové lidové písně (disertační práce, Brno 1952).
K jedné symfonické premiéře (Mladá fronta, 5. 5. 1953).
Koncert Brněnského estrádního rozhlasového orchestru (Hudební rozhledy 1955, č. 13, s. 659–660).
Poznámky k diskusi trochu jinak (Hudební rozhledy 1955, č. 8, s. 786).
Glosy ke konferenci o písni (Hudební rozhledy 1956, č. 3, s. 98–99).
A jak v Rumunsku... (Hudební rozhledy 1957, č. 23, s. 981–982).
Čištění studánek Miloslava Ištvana (Hudební rozhledy 1957, č. 14, s. 595–598).
Třásničky z přehlídky soudobé hudby (Host do domu 1957, č. 4, s. 173–175).
Upravovat lidové písně a tance? (Hudební rozhledy 1957, č. 10, s. 410–412).
2. symfonie Gustava Křivinky (Hudební rozhledy 1958, č. 3, s. 105–106).
Rumunská preludia (Host do domu 1958, č. 2, s. 61–64).
Seminář k otázkám práce souborů lidových písní a tanců v Gottwaldově (Host do domu 1958, č. 8, s. 359).
Strážnická sonáta (Host do domu 1958, č. 8, s. 357–358).
Budapešťské improvizace (Rovnost, 10. 1. 1960).
Folklór a soudobé umění (Zprávy společnosti československých národopisců 1960, č. 1–2, s. 3–7).
Současná lidová tvořivost versus současné umění 0:0? (Lidová tvořivost 1960, č. 7, s. 145–146).
Jan Gašpar Hrisko – cimbalista (Rovnost, 31. 12. 1961, s. 5).
Kdyby 1000 představení... O vtipu v denním životě a ve Večerním Brně s Lubomírem Černíkem a Josefem Bergem (Rovnost, 12. 2. 1961, s. 5).
Talent „J“. Glosa k dokumentárnímu filmu „Akce J“ (Rovnost, 5. 11. 1961, s. 5).
Z mého života (Opus musicum 1961, č. 5–6, s. 167–175).
Dvacetiletí mistři z Pécse (Rovnost, 15. 10. 1963, s. 4).
Experiment a „experiment“ (Host do domu 1964, č. 4, s. 58–62).
O Tvůrčí skupině A s Josefem Bergem (Plamen 1964, č. 7, s. 160–161).
Divadlo objevuje divadlo (Rovnost, 22. 12. 1966, s. 1).
Týden v tichém domě (Orientace 1966, č. 6, s. 50–57).
Legendy a protilegendy (Rovnost, 14. 10. 1967, s. 5).
České umění a co teď? (Rovnost, 7. 9. 1968, s. 5).
Hudební panoptikum. Z „Dějin hudebního pokusnictví v Praze a na Moravě“ (Rovnost 29. 6. 1968, s. 5).
Berg, Josef – Hrabal, František – Ištvan, Miloslav – Novák, Jan – Piňos, Alois: K našemu hudebnímu životu (Literární listy 25. 7. 1968, s. 5).
Berg, Josef – Hrabal, František – Ištvan, Miloslav – Novák, Jan – Piňos, Alois: Oč jde také v hudebním Brně (Rovnost, 4. 6. 1968, s. 6).
Léblovi Berg (Konfrontace 1969, č. 1, s. 41–46).
Výlety dvorního flétnisty Vypýška. Část 1 (Opus musicum 1969, č. 3, s. 78–79).
Výlety dvorního flétnisty Vypýška. Část 2–3 (Opus musicum 1969, č. 5–6, s. 162–166).
Dopis Meandru (Meander, časopis Mahenovy činohry v Brně 1969–70, č. 4, s. 74–75).
Slovo i fónické struktury v hudbě nestorů Nové hudby v Brně (Hudební rozhledy 1970, č. 10–11, s. 491–497).
K Janáčkovu skladebnému projevu (Zprávy Společnosti Leoše Janáčka 1991, č. 6, s 5–46).
Složené formy z hlediska hudebníka (Konserva/Na hudbu 1992, č. 2, s. 2–8).
Invenční jednotky k velké opeře (Konserva/Na hudbu 1992, č. 2, s. 9–11).
Co s romantismem. 1. část (Opus musicum 1996, č. 4, s. 147–154).
Co s romantismem. 2. část (Opus musicum 1996, č. 5, s. 203–212).
Návštěvou v redakci Konfrontace (Ticho 1997, č. 4–5, s. 50–51).
DiskografieNonet pro 2 harfy, cembalo, klavír a bicí nástroje (LP, Supraphon 1965, SUA 18656).
Studio autorů, řídí Jiří Hanousek;
Evropská turistika pro 6 pěvců a 7 hráčů (LP, Panton 1967);
Eufrides před branami Tymén (LP, Supraphon 1973, 0 29 9845).
Nahrávka Čs. rozhlasu v Brně, řídí Václav Nosek. Přiložená partitura H 5411 s rozšířenou studií Františka Hrabala Marginálie k Josefu Bergovi;
Eufrides before the Gates of Tymen (The Vocal Art of Paul Sperry, LP Serenus Corporation 1979, SRS 12078).
Tenor: Paul Sperry, trumpet: Gerard Schwarz;
Sextet pro dvoje housle, violu, violoncello, harfu a klavír (LP, Panton 1980, 8111 0032).
Dvořákovo kvarteto, harfa: Libuše Váchalová, klavír: Zdeněk Kožina;
Preludia pro klavír (LP, Panton 1990, 81 0901–1111).
Klavír: Milan Máša;
Snění (Česká Nová hudba 60. let, CD, Arta Records 1994, F10048).
Agon Ensemble, řídí Petr Kofroň;
Smyčcový kvartet (Composers of Group A, CD, Český rozhlas 2013, CRO673-2).
Miloslav Ištvan Quartett;
LiteraturaI. Lexika
ČSHS
ČSS
Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961).
MEH
MGG2
New Grove2
II. Monografické práce
Štaudová, Eliška: Josef Berg. Personální bibliografie (Brno 1987).
Štědroň, Miloš: Josef Berg. Skladatel mezi hudbou, literaturou a divadlem (Brno 1992).
Šťastný, Jaroslav: Josef Berg a jeho Snění (Brno 2002).
III. Studie a stati
Hrabal, František: Nad tvorbou Josefa Berga (Literární noviny 1960, č. 38, s. 6).
Hrabal, František: Zápasy o zítřek v hudbě dvou brněnských skladatelů (Rovnost, 1. 4. 1962, s. 5).
Fukač, Jiří: Nad skladatelským profilem Josefa Berga (Hudební rozhledy 1963, č. 16, s. 663–665).
Hrabal, František: Myšlenky pro dnešek (Rovnost, 13. 9. 1967, s. 1).
Štědroň, Miloš: Opery Jozefa (sic) Berga (Slovenská hudba 1968, č. 2, s. 80–81).
Hrabal, František: Marginálie k Josefu Bergovi (Hudební rozhledy 1971, č. 4, s. 169–176).
Štědroň, Miloš: Za Josefom Bergom (Slovenská hudba 1971, č. 6–7, s. 267-271).
Lébl, Vladimír: Josef Berg. (in: Příspěvky k dějinám české hudby III., Praha 1976, s. 165–200).
Dufek, Jaromír: Vzpomínka na Josefa Berga (Lidová demokracie, 8. 3. 1977, s. 4).
Štědroň, Miloš: K opeře Josefa Berga Johanes Doktor Faust (Opus musicum 1980, č. 7, s. 204–209).
Doubravová, Jarmila: Bergův Eufrides před branami Tymén a „antitendence“ v současném umění (in: Hudba a literatura, Frýdek-Místek 1983, s. 80–82).
Lébl, Vladimír: Malá Bergiana (Opus musicum 1987, č. 2, s. I–III).
Marčák, Bohumil: Josef Berg – novinář (Opus musicum 1987, č. 2, s. IV).
Štědroň, Miloš: Josef Berg a jeho Vyvolavači (Opus musicum 1987, č. 2, s. VII–X).
Skála, Miroslav: Vzpomínka na jeden experiment (Opus musicum 1987, č. 2, s. XI).
Fiala, Alois: Pepan Berg (Opus musicum 1987, č. 2, s. XIII).
Lébl, Vladimír: Odkaz Josefa Berga (Opus musicum 1987, č. 2, s. 34–39).
Ištvan, Miloslav: O Josefu Bergovi (Opus musicum 1987, č. 2, s. 40–42).
Štědroň, Miloš: Josef Berg a teoretické učení Leoše Janáčka (Opus 1987, č. 2, s. 43–47).
Piňos, Alois: Poslední produkce Pomocníků zeměměřiče (Opus musicum 1987, č. 2, s. 47–51).
Nečas, Jaromír: Pepan (Opus musicum 1987, č. 2, s. 52–53).
Kofroň, Petr: Individuální mytologie Josefa Berga (Opus musicum 1987, č. 2, s. 54–61).
Dufek, Jaromír: Poslední interview s Josefem Bergem (Opus musicum 1987, č. 2, s. 62–64). Původně vyšlo jako Nejsmutnější interview (Lidová demokracie, 5. 3. 1971, s. 4).
Lébl, Vladimír: Brno šedesátých let (Opus musicum 1990, č. 6, s. 161–167).
Kofroň, Petr: Josef Berg a A.A. Ždanov (Hudební rozhledy 1991, č. 4, s. 182–183).
Lébl, Vladimír: Zpráva o večeru Josefa Berga (Konserva/Na hudbu 1992, č. 4).
Piňos, Alois: Osudy Dějin hudebního experimentu v Praze a na Moravě (Ticho 1997, č. 6–7, s. 50–51).
Piňos, Alois: K brněnské multimediální tvorbě šedesátých let (HIS Voice 2001, č. 1, s. 18–19).
Šťastný, Jaroslav: Josef Berg a brněnský genius loci (HIS Voice 2002, č. 2, s. 13–14).
Šťastný, Jaroslav: Josef Berg (Czech Music 2002, č. 5, s. 8–11).
Pantůček, Viktor: Neprošlapaná cesta za „jinou“ prezentací „jiné“ hudby v Brně šedesátých let (HIS Voice 2006, č. 6, s. 16–18).
Kunovová, Lucie: Rozhlasová kvartetní tvorba Josefa Berga v polovině padesátých let (in: Musica viva in schola, Brno 2007, s. 251–259).
Pantůček, Viktor: Josef Berg píše Janu Novákovi (Opus musicum 2007, č. 2, s. 45).
Pantůček, Viktor: Štědrovečerní dopis (Opus musicum 2007, č. 6, s. 37–38).
Marek, Peter: Josef Berg a jeho dosud neznámé Obrazy z dějin národa českého (Opus musicum 2009, č. 5, s. 4–9).
Marek, Peter: Josef Berg a jeho dosud neznámé libreto oratoria Oresteia (Opus musicum 2011, č. 2, s. 6–15).
Johánek, Filip: Josef Berg, Bruno Cempírek a Alois Piňos: Uměnovědný dialog (Opus musicum 2011, č. 2, s. 16–27).
Marek, Peter: Josef Berg a Brechtův Život Eduarda Druhého Anglického. (Opus musicum 2013, č. 2, s. 39–53).
IV. Diplomové práce
Čech, Vladimír: Hudebnědramatické dílo Josefa Berga. Universita Jana Evangelistyě v Brně (dnes Masarykova univerzita), Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 1974.
Smékalová, Jana: Estetika soudobé scénické hudby. Univerzita Karlova, Filosofická fakulta, Ústav hudební vědy, Praha 1977.
Nekvasil, Jiří: Provizorní předvedení opery Johannes doktor Faust. Režijně dramaturgický rozbor opery. Akademie múzických umění v Praze, Hudební fakulta, Katedra zpěvu a operní režie, Praha 1989.
Dvořáková, Markéta: Komorní opera v pojetí Josefa Berga. Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta, Katedra kompozice a dirigování, Brno 2001.
Dvořáková, Markéta: Opery Josefa Berga. Janáčkova akademie múzických umění, Hudební fakulta, Katedra kompozice a dirigování, Brno 2003.
Kunovová, Lucie. Josef Berg a jeho rozhlasové literární a dramatické kompozice s využitím smyčcového kvarteta. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2006.
Staňková, Markéta: Tvůrčí skupina A. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2008.
Vaněk, Ondřej: Josef Berg a masová píseň. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2008.
Marek, Peter: Josef Berg a jeho dosud neznámé Obrazy z dějin národa českého - rekonstrukce partitury, libreto a interpretační poznámky. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2009.
Čurda, Martin: Smyčcové kvartety Pavla Haase z 20. let. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2010.
Dembická, Marta: Johanes doktor Faust (tzv. velká opera) Josefa Berga na scéně Janáčkovy opery. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2010.
Johánek, Filip: Uměnovědný dialog a Integrační tendence soudobé hudby v kontextu Expozice experimentální hudby. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2010.
Dembická, Marta: Josef Berg a jeho klavírní tvorba od improvizací až po Sonatu pro cembalo a klavír. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2012.
Havránková, Karolína: Josef Berg a jeho snaha o tzv. novou lidovou píseň / autorská tvorba a spolupráce s A. Gorlovou a dalšími. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2012.
Marek, Peter: Josef Berg a Brechtův Život Eduarda Druhého Anglického - předloha, songy, edice. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2012.
Jakubíček, Lukáš: Cyril Klimeš: Tvůrčí skupina A z pohledu interpreta. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, Brno 2014.
V. Další literatura
Štědroň, Miloš: Josef Berg (propagační leták HIS ČHF, Praha 1968).
Šíp, Ladislav: Česká opera a její tvůrci (Praha 1983, s. 336–341).
Kofroň, Petr: Třináct analýz (Jinočany 1993, s. 53–60). Obsahuje studii Mýtus. Josef Berg – Berg předvádí happening.
Bártová, Jindřiška: Miloslav Ištvan (Brno 1997).
Kofroň, Petr: Tón ne! (Brno 1998, s. 38–43). Obsahuje studii Josef Berg jedenadvacetiletý, dříve publikovanou pod názvem Josef Berg a A.A. Ždanov.
Trojan, Jan: Dějiny opery (Praha 2001, s. 449–451).
Kundera, Ludvík: Různá řečiště /a/ (Brno 2005, s. 17–20).
Hrabal, František: V kontextu tvorby (Praha 2006).
Kovářová, Klára: Posedlost divadlem / Evžen Sokolovský (Brno 2008).
VI. Dokumentární filmy
Zblízka... Opera podle Josefa Berga (režie Jiří Nekvasil 1998).
Josef Berg a jeho Snění (režie Jakub Kořínek 2012).
ArchivaliePozůstalost Josefa Berga je uložena v Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea v Brně. Obsahuje autografy vlastních skladeb, libreta, scénáře, literární dílo, básně, hudební studie a úvahy, deníkové záznamy, skicáře, korespondenci, osobní doklady, fotografie, novinové výstřižky, recenze, kritiky, vyznamenání, tištěné partitury českých a světových skladatelů 18.–20. století, seznam knihovny, knihy s autorovými poznámkami a katalog pozůstalosti, který zpracovala Milena Černohorská.
Partitury některých scénických hudeb a textové knihy jsou uložené v Hudebním archivu Národního divadla Brno. V archivu Českého rozhlasu Brno se nachází největší počet nahrávek (kromě úprav lidových písní pro BROLN a hudeb k rozhlasovým hrám je zde také kolem patnácti dalších zvukových záznamů, mimo jiné třeba cyklus písníChléb podalas mi horkým rtem,Tři improvizace po přečtení Iliady,Fantasia in C,Písně nového Werthera, Torso světské suity, Sextet či Nonet, některé i ve více verzích). Další zvukové a audiovizuální záznamy se nacházejí v archivu České televize Brno (scénická hudba ke hřeKnížei s partiturou,Komedie o Anešce,Nonet,Smyčcový kvarteta záznam operyOdysseův návratz roku 1966) a Praha (Odysseův návrat aEvropská turistikav režii Jiřího Nekvasila z let 1995 a 1997 a také dokumentZblízka...Opera podle Josefa Bergaod téhož režiséra z roku 1998). Novinové výstřižky, programy či fotografie vztahující se k inscenacím, ke kterým Berg komponoval hudbu, jsou uložené v Historickém archivu Národního divadla Brno, v Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně, v Divadelním ústavu Institutu umění v Praze a v Městské knihovně v Praze.
Peter Marek
Datum poslední změny: 21.3.2015