(křtěna Ludmila)
Charakteristika: houslistka
Datum narození/zahájení aktivity:1.2.1904
Datum úmrtí/ukončení aktivity:23.6.1961
Text
Bertlová, Lala (vl. jm. Bertlová, Ludmila), houslistka, narozena 1. 2. 1904, Brno, zemřela 23. 6. 1961, Lucern (Švýcarsko).
Byla dcerou Josefa Bertla (1866–1955), stavitele a rektora české techniky v Brně a v Praze, sestrou Jiřího Bertla (1901–91), exilového novináře a politika a první manželkou dirigenta Rafaela Kubelíka. Od útlého mládí hrála na housle a již v osmi letech koncertovala. V osmnácti letech vystoupila s Českou filharmonií. Studovala hru na housle na pražské konzervatoři (1917–23), následně se vzdělávala na mistrovské škole u Karla Hoffmanna, ke kterému nastoupila pravděpodobně v roce 1923 a školu zakončila 28. června 1926, ačkoliv diplom byl vydán až 31. ledna 1928 (důvod tohoto odložení není znám). Po studiích bylo jejím záměrem odjet do Německa, ovšem vinou zdravotních problémů cestu nepodnikla. Po brzkém uzdravení odjela do Francie ke Georgu Enescovi, aby se zdokonalila ve hře na nástroj a při té příležitosti se začala věnovat francouzské hudbě. Koncertovala v řadě evropských států (Nizozemsko, Anglie, Francie, Švýcarsko, Rusko). V českých zemích vystupovala se značným ohlasem především v době okupace. Hrála repertoár zejména populárních děl od baroka po současnost. Kritici ji charakterizovali jako instrumentalistku mimořádné kvality – obdivovali mistrovsky zvládnuté problémy technického rázu, neobyčejně široké a do detailu propracované vedení smyčce. V roce 1948 emigrovala s manželem do zahraničí a nadále koncertovala. Často prováděla Houslový koncert Antonína Dvořáka (Salcburk 1957), Houslový koncert B dur Jana Kubelíka (Austrálie 1958) a také Houslovou fantazii Josefa Suka (Anglie 1958). Zemřela ve věku 58 let na následky pooperačních komplikací kyčlí (srdeční embolie) po autonehodě.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
Tomeš, J. a kol.: Český biografický slovník XX. století (Praha 1999).
Vošahlíková, Pavla a kolektiv: Biografický slovník českých zemí (Praha 2004).
II. Ostatní
Kulturní přehled (Umělec 2, 1946, s. 46).
Vladyslav Kravec
Datum poslední změny: 10.9.2019