Charakteristika: skladatel a klavírista
Datum narození/zahájení aktivity:6.12.1919
Datum úmrtí/ukončení aktivity:27.1.1945
Text
Klein, Gideon, skladatel a klavírista, narozen 6. 12. 1919, Přerov, zemřel pravděpodobně 27. 1. 1945, Fürstengrube (Slezsko, dnes Wesoła, součást polského města Mysłowice).
Gideon Klein se narodil jako čtvrté, nejmladší dítě rodiny přerovského obchodníka s dobytkem. Hudební talent se u něj projevil velmi záhy. Jeho první učitelkou klavíru byla Růžena Kurzová v Praze, jejíž hodiny mohl navštěvovat díky podpoře o sedm let starší sestry Elišky, studentky pražské konzervatoře. Rodina přesídlila roku 1931 do Prahy, kde Klein navštěvoval gymnázium a současně konzervatoř ve třídě Viléma Kurze, u nějž pokračoval v mistrovské třídě. Maturitu složil roku 1938, následujícího roku ukončil studium konzervatoře. Kleinovo provedení Beethovenova Klavírního koncertu č. 4 G dur při absolventském koncertu (22. června 1939) bylo hodnoceno v superlativech: „Síla přirozeného nadání hudebního, jemuž nepřipadá zatěžko proniknout i velmi obtížnými problémy hudební reprodukce, pojí se u něho se suverénní výzbrojí technickou a vyspělým smyslem pro dynamické propracování skladby, plastiku stavby i pro jeho [!] slohovou příslušnost. Zralost v nazírání na hudební obsah díla, která překvapuje při mládí pianistově, povýšila jeho reprodukci G dur koncertu Beethovenova do výkonů, přesahujících rámec pouhé výstupní zkoušky.“ (Národní politika, 25. 6. 1939, František Bartoš)
Ke Kleinovu klavírnímu repertoáru patřila díla Leoše Janáčka (Sonáta 1. X. 1905, Zápisník zmizelého aj., Janáčkovo Concertino hrál na koncertě pražské konzervatoře v lednu 1939 za řízení Pavla Dědečka (viz. Lidové noviny 28. 1. 1939, značka B. V. [Boleslav Vomáčka]), skladby Mozartovy, Beethovenovy, Schumannovy, Brahmsovy, Sukovy, aj.
Roku 1938 zahájil studium hudební vědy na Karlově univerzitě. Po nacistické okupaci Československa a zavedení norimberských zákonů v protektorátu (od 1. 9. 1939) musel studium přerušit, odjezd do Londýna na pozvání Royal Academy of Music nemohl realizovat. Nesměl veřejně koncertovat; nějaký čas působil jako klavírista v malých divadlech pod pseudonymem Karel Vránek, později byl odkázán pouze na utajované domácí koncerty.
4. prosince 1941 byl zařazen do transportu do Terezína, kde se podílel na akcích tzv. „utváření volného času” (Freizeitgestaltung). Vystupoval jako sólista, v triu s houslistou Pavlem Klingem a violoncellistou Friedrichem Markem, v klavírním kvartetu spolu s Karlem Fröhlichem, Romualdem Süssmannem a Friedrichem Markem, podílel se na tamním provedení Verdiho Requiem. O klavírním umění Gideona Kleina, který i ve ztížených podmínkách odváděl prvotřídní výkony, zanechal ve svých kritikách z Terezína svědectví Viktor Ullmann. Mj. píše, že Klein „zvládá i nejobtížnější partie s elánem a spolehlivým citem pro styl“ (k provedení Brahmsova Klavírního tria H dur op. 8), jeho „styl je chladný, věcný styl nového mládí; toto podivuhodně rané, stylově jisté pročištění lze jen obdivovat“ (k sólovému recitalu) a vyslovil uznání i dramaturgii Kleinových koncertů. Kleinův význam jako jedné z vůdčích osobností terezínského hudebního života zpochybnil polemickým způsobem životopisec skladatele Pavla Haase Lubomír Peduzzi.
16. října 1944 byl Gideon Klein deportován transportem E 949 do Osvětimi. Prošel selekcí a byl zařazen do blízkého pracovního tábora Fürstengrube. Okolnosti smrti nejsou zcela vyjasněné, pravděpodobně zahynul 27. ledna 1945 při likvidaci tábora nacisty před přibližující se Rudou armádou.
Ve skladbě byl Klein samouk (první skladby údajně napsal desetiletý). V letech 1939/40 byl soukromým žákem Aloise Háby; výsledkem je Duo pro housle a violu ve čtvrttónovém systému, v Hábových záznamech o žácích se Kleinovo jméno nevyskytuje. Jeho teoretická průprava, kterou dokládá nedokončená seminární práce o Mozartových smyčcových kvartetech, znalost soudobé hudby a moderních kompozičních technik i folklorní vlivy Kleinovi umožnily vytvořit stylovou syntézu. Rané skladby a skici, které byly nalezeny teprve roku 1990, dokládají, že jeho osobní styl, patrný z jeho nejznámějších, v Terezíně vzniklých skladeb (Klavírní sonáta a Smyčcové trio) uzrál již předtím, než byla umělcova rozvíjející se kariéra násilně přerušena.
Kleinova sestra, klavíristka a hudební pedagožka Eliška Kleinová (1912–1999), rovněž vězněná v Terezíně, založila roku 1994 Gideon-Klein-Stiftung a iniciovala vydání bratrových děl.
Dílo
Dílo hudební:
Čtyři věty pro smyčcové kvarteto (1936–1938).
Divertimento pro dechové okteto (1939–1940).
Duo ve čtvrttónovém systému pro housle a violu (1940).
Tři písně op.1 pro vysoký hlas a klavír (texty Johann Klaj, Friedrich Hölderlin a Johann Wolfgang Goethe v překladu Erika A. Saudka (1940).
Smyčcový kvartet op. 2 (1940–1941).
Duo pro housle a violoncello (1941).
Madrigal (François Villon v překladu Otokara Fischera) pro pětihlasý komorní sbor (1942).
Die Pest (Peter Kein), čtyři písně pro alt a klavír.
První hřích (na lidovou poezii) pro mužský sbor (1942).
Úpravy lidových písní pro smíšený sbor (1942).
Fantazie a fuga pro smyčcové kvarteto (1942–1943).
Klavírní sonáta (1943).
Madrigal (Friedrich Hölderlin) pro pětihlasý sbor (1943).
Bachuri, le’ an tissa, tříhlasý sbor na hebrejský text (asi 1943).
Ukolébavka na hebrejský text (Sch’chav b’ni) pro zpěv a klavír (asi 1943).
Smyčcové trio (1944), rekonstruoval Vojtěch Saudek, též instrumentace pro orchestr (1990).
Dílo literární:
Kleinovo literární dílo vydal Milan Slavický in: Gideon Klein, Materialien, Hamburg 1995, anglicky in: týž, Gideon Klein, A Fragment of Life and Work, Praha 1996:
Smyčcová kvarteta W. A. Mozarta (nedokončená seminární práce, 1939), též jako separát, podle rukopisu k vydání připravil Tomislav Volek, Mozartova obec v České republice, Praha 1996.
O takzvané politické výchově mládeže (úvaha, 1942/43?).
Několik poznámek k hudební kultuře Terezína (1944, tam publikováno in: Sešit Nr. 3, 1944).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MGG2.
New Grove2.
II. Ostatní
Karas, Joža: Music in Terezín (New York 1985).
Kuna, Milan: Hudba na hranici života (Praha 1990).
Saudek, Vojtěch: Gideon Klein. In: Musik in Theresienstadt. (vyd. Heidi Tamar Hoffmann a Hans-Günter Klein, Berlin 1991).
Kuna, Milan: Jací jsme byli?: k etnonacionálním aspektům československých židovských hudebníků v Terezíně. In: Hudební rozhledy, roč. 46, č. 2 (1993), s. 50-54.
Braun, Joachim – Karbusický, Vladimír – Hoffmann, Heidi Tamar: Verfemte Musik. Komponisten in den Diktaturen unseres Jahrhunderts (Frankfurt am Main 1995).
Schulz, Ingo (ed.): Viktor Ullmann. 26 Kritiken über musikalische Veranstaltungen in Theresienstadt (= Verdrängte Musik Bd. 3) (Hamburg 1993, 2Neumünster 2011).
Klein, Hans-Günther (ed.): Gideon Klein. Materialien (= Verdrängte Musik Bd. 6) (Hamburg 1995).
Slavický, Milan: Torzo života a díla (též anglicky jako A Fragment of Life and Work) (Praha 1996).
Peduzzi, Lubomír: O hudbě v terezínském ghettu. Soubor kritických statí (Brno 1999). (viz též autorovu polemickou reakci in: Opus musicum, č. 6, 1999, s. 77–79).
Slavický, Milan: Gideon Klein (1919–1944). In: Komponisten in Theresienstadt (vyd. Cornelius Witthoefft, Hamburg 1999, 22001, s. 20–31.)
Kuna, Milan: Hudba vzdoru a naděje (Praha 2000).
Schendzielorz, Paul: Studien zur Instrumentalmusik von Gideon Klein. Die Prager und Theresienstädter Jahre im Kontext von Musik- und Zeitgeschichte (Kassel 2002).
Ambros, Peter: Leben vom Blatt gespielt. Eine dramatische Lebenspartitur (Dresden 2003).
Branger, Aurélie: Gideon Klein (1919–1945). De Prague à Terezin: creer pour survivre. (Observatoire Musical Français, Paris 2004).
Reittererová, Vlasta: Hudba v Čechách a na Moravě v období německého protektorátu (1939–1945): hudba v koncentračních táborech. In: Harmonie, roč. 14, č. 10 (2006), s. 4–6.
http://holocaustmusic.ort.org/places/theresienstadt/klein-gideon
ArchivalieRukopisná pozůstalost v Židovském muzeu v Praze a v Památníku Terezín.
Vlasta Reittererová
Datum poslední změny: 31.8.2015