Uggé, Emanuel
Charakteristika: Jazzový publicista a organizátor
Datum narození/zahájení aktivity:21.3.1900
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.3.1970
Text
• Literatura •
Uggé, Emanuel, jazzový publicista a organizátor, narozen 21. 3. 1900, Praha, zemřel 2. 3. 1970, tamtéž.
Studoval na gymnáziu (maturita 1918), obchodní akademii, Českém vysokém učení technickém (obor slaboproud), pak na univerzitě v Drážďanech německou literaturu a hudební teorii (1921–24); hře na klavír se učil soukromě u Antonína Modra a Karla Weisse. Vystřídal různá zaměstnání (mimo jiné v automobilovém průmyslu a sám byl závodníkem), po 1925 se obrátil k žurnalistice a spolupráci s gramofonovým průmyslem. Soustavně sbíral gramofonové desky a literaturu k hudbě jazzového okruhu, seznamoval se svými snímky české hudebníky (E. F. Burian, Jaroslav Ježek, Josef Stanislav a další), překládal materiály z oblasti gramofonové a rozhlasové techniky, spolupracoval s ansámbly R. A. Dvorského (Melody Makers, Melody Boys) a přispěl k profilaci Burianova kabaretu Červené eso a Burianova Voicebandu. Zasáhl do budování domácího gramofonového průmyslu (mimo jiné vydáváním různých tiskovin) a redigoval české edice gramofonových desek cizích firem Brunswick, HMV, Homocord, Imperial, Polydor.
Po 1929 publikoval stati a rozhovory v zahraničních časopisech Esquire, Gramophone, Melody Maker, Ebony, Music-Magazine international du jazz a byl ve styku se zahraničními publicisty, zajímajícími se o hudbu jazzového okruhu (Charles Delaunay, Hugues Panassié, Rudi Blesh, John Hammond a další). Od 1934 vedl jazzovou rubriku časopisu Přehled rozhlasu, uváděl jazzové snímky v četných rozhlasových pořadech (např. Sociální cesta jazzu, od 1937). Od počátku třicátých let se zasazoval o vznik diskofilského spolku, což vedlo k ustavení Gramoklubu, v jehož rámci Uggé pořádal pravidelné večery, v nichž představoval špičkové jazzové nahrávky (Louis Armstrong, Benny Goodman, King Oliver, Bessie Smith, Teddy Wilson apod.); ve stejném rámci působil a z Uggého podnětů v mnohém čerpal Orchestr Gramoklubu (1935–37), mající značný význam v dějinách českého jazzu. Levicově orientovaný Uggé přednášel o významu jazzové hudby pro různé kluby, komunistické organizace, Lidovou frontu apod. Během okupace korespondoval s francouzskými publicisty, což jej vedlo k pracovnímu soustředění na afroamerický hudební folklór a starší vývojová období jazzu a po osvobození (1945) k prosazování jazzového revivalismu. Byl předsedou obnoveného Gramoklubu a spolupracoval s E. F. Burianem v časopise Kulturní politika, kde měl vlastní rubriku. Uváděl jazz v Československém rozhlase (pořady Cesta jazzu a Jazz před půlnocí), převzal pro gramofonové závody sérii desek Decca, která u nás představovala relativně reprezentativní výběr amerických jazzových a bluesových nahrávek, podílel se 1947 na pozvání australského revivalistického ansámblu Grahama Bella na Světový festival demokratické mládeže a studentstva do Prahy a na jeho nahrávkách pro Ultraphon (reedice vyšla později v Supraphonu), organizoval koncertní turné našich souborů podobného typu (Czechoslovak Dixieland Jazz Band, Czechoslovak Washboard Beaters, Pražský dixieland), kde míval i průvodní slovo.
Uggé, který byl 1947–48 vedoucím redaktorem časopisu Jazz, se zde stal po únorovém převratu 1948 předsedou tzv. akčního výboru a usiloval využít svého revivalistického zaměření k obhajobě oprávněnosti jazzu v novém společenském prostředí („jazz jako hudba utlačované černé rasy v USA“); časopis nicméně záhy zanikl a prostor pro Uggého se vinou ideologických tlaků zúžil, což bylo 1950 ještě zvýrazněno těžkou motocyklovou nehodou, po níž zůstal invalidním důchodcem. Od 1952 v menším rozsahu obnovil svá přednášková turné, připravil s Vladimírem Machurou a Zbyňkem Máchou scénické pořady Hudba New Orleansu, Večer na Basin Street, Co se stalo v Dixie, Písně otce vod (1955–57), byl prvním předsedou Tradičního jazzového klubu při Obvodním kulturním domu v Praze 1 (1956–57). Byl vězněn 1959–61 (snad pro přípravu emigrace), později konal s Máchou přednáškové večery, pro nakladatelství Panorama připravoval publikaci o vzniku jazzu, kterou nedokončil. Během svého života napsal množství drobnějších materiálů, k větším patří např. Don Redman a jeho orchestr (v edici Gramoklubu, Praha 1947) a Tvůrčí smysl dějin jazzu (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 23, s. 968–971).
Uggého význam pro vývoj českého jazzu i nazírání na něj je velký, i když nikoli jednoznačný. Prokazoval smysl pro hodnoty, upřednostňoval však jednostranně ty tradiční, spočívající zejména v afroamerickém hudebním folklóru a neworleánské hudbě a jevil méně porozumění pro další vývoj jazzu. To jej vedlo k určitému sektářství a postupné ztrátě kontaktů se širší živou hudební scénou. Byl však prvním vzdělaným publicistou se širokým rozhledem v dané hudební oblasti u nás, získal si respekt i v zahraničí, udělal mnoho pro popularizaci hudby jazzového okruhu, inspiroval četné následovníky, pomohl četným hudebníkům.
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
EJ.
II. Ostatní
Dorůžka, Lubomír - Poledňák, Ivan: Československý jazz. Minulost a současnost (Praha 1967).
Dorůžka, Lubomír: Zemřel Emanuel Uggé (Aktuality Melodie 1970, č. 7, s. 2).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu /1918–1968/ (Praha 1998).
Zbyněk Mácha – Ivan Poledňák Datum poslední změny: 21.1.2009