Charakteristika: Houslista, skladatel a hudební pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:23.3.1795
Datum úmrtí/ukončení aktivity:25.1.1875
Text
Jansa, Leopold, houslista, skladatel a hudební pedagog, narozen 23. 3. 1795, Ústí nad Orlicí, zemřel 25. 1. 1875, Vídeň (Rakousko).
Hudbě se učil od dětství ve svém rodném městě u tamního kantora a ředitele kůru Jana Jahody, který mu dal základy zpěvu a houslové, klavírní a varhanní hry, a také u svého příbuzného, varhaníka Jana Zizia. Housle byly už od počátku jeho nejoblíbenějším nástrojem. Základní vzdělání získal v rodišti, poté odešel studovat gymnázium do Brna, protože jeho otec z něj chtěl mít právníka. Během studií však ve volných chvílích pilně cvičil houslovou techniku. Absolvoval gymnázium a v roce 1817 přesídlil do Vídně, kde byl přijat na univerzitu ke studiu práv. Zásadní obrat v jeho životě způsobilo setkání s vídeňským dvorním varhaníkem a skladatelem Janem Václavem Hugem Voříškem, který jej uvedl do tamních uměleckých kruhů a seznámil jej s nejlepšími hudebníky, mezi nimiž byli i špičkoví houslisté Josef Mayseder a Josef Böhm. Toto prostředí jej inspirovalo k hudbě natolik, že po několika vystoupeních zanechal studií práv a začal brát lekce kompozice u Emanuela Aloyse Förstera; do toho houževnatě cvičil hru na housle. V roce 1823 se stal členem komorní kapely hraběte z Braunschweigu, ale hned následující rok byl jmenován houslistou císařské kapely při dvorní opeře ve Vídni. Po smrti Ignaze Schuppanzigha se stal primáriem vídeňského kvarteta (spolu s Karlem Holzem, Josephem Linkem a Karlem Traugottem Queisserem), které pod jeho vedením dosáhlo vynikající interpretační úrovně. Roku 1832 podnikl umělecké turné a koncertoval v Praze a v Pešti. V roce 1834 byl jmenován hudebním ředitelem a profesorem houslí ve vídeňském univerzitním konviktu. Spolu s kolegy založil opakovaný cyklus kvartetních večerů, který ovšem získal věhlas u obecenstva až kolem roku 1845. V roce 1847 se stal profesorem houslí na vídeňské konzervatoři. Roku 1851 však o místo i své postavení ve vídeňských kruzích přišel, protože upadl v nepřízeň panovníka poté, co účinkoval v Londýně na koncertě ve prospěch uherských emigrantů (12. 7. 1851). V Londýně se tedy usadil, živil se výukou hudby a občas koncertoval. Zůstal tam až do roku 1868, kdy mu byl císařem Františkem Josefem I. povolen návrat do Vídně a dostal zde penzi z milosti; do vídeňského hudebního života se však již nezapojil a od sedmdesátých let žil v ústraní.
Mezi jeho žáky vynikla zejména Vilma Nerudová-Normanová a Karl Goldmark. Ve své skladatelské činnosti se věnoval především houslovým a komorním kompozicím virtuózně koncertního nebo instruktážního charakteru. Napsal čtyři koncerty pro housle a orchestr, ale známý je z nich jen jeden (op. 83). Dále zkomponoval četné koncertní skladby a variace s klavírem, například na téma Gluckovo (op. 9), Mozartovo (op. 11), uherské (op. 14), brilantní (op. 25), na tři témata Rossiniho (op. 67), fantazie (op. 32), na Meyerbeerovu Hvězdu severu (op. 8). Do paměti jeho následníků se zapsal především svými houslovými duety (op. 36, 46, 47, 50, 64, 74, 81), které si i po jeho smrti zachovaly trvalou didaktickou hodnotu (jejich Výbor 28 byl vydán Buškem u Neuberta v Praze pod názvem Jansa-Vaňhal-Kalivoda). Napsal i duet pro housle a violu (op. 70), pro housle a violoncello (op. 72), dále různé sonáty, tria a kvarteta, která vyšla převážně ve Vídni u Liedersdorfa, Axtaria a Pennauera, čtyři polonézy (zejména op. 28), španělská bolena a ronda. Složil i drobné chrámové skladby, například ofertorium (op. 6) a graduale (op. 17). Některé jeho kusy se dochovaly v tištěné podobě v Národním muzeu v Praze a v hudebním archivu Moravského muzea v Brně.
Literatura
I. Lexika
PHSN.
ČSHS.
II. Ostatní
Dalibor (3, 1860, 35, s. 278).
Hudební zprávy (2, 1924, 1, s. 5).
Hudební výchova (1931, s. 47).
Hudební zpravodaj (1934, 2, s. 14).
Wolf, Ferdinand: Tři ústečtí muzikanti (Praha 1945).
Kozák, Jan & kol.: Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory (Praha 1964).
Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 1982).
Klára Kolofíková
Datum poslední změny: 27.9.2011