Český hudební slovník osob a institucí

Komorous, Rudolf

Komorous, Rudolf, skla­datel, hudební pedagog a fagotista, narozen 8. 12. 1931, Praha.

Byl synem klarine­tisty v orchestru Národního divadla. Základní hudební vzdělání ve hře na klavír a housle získal u svého otce. V letech 1946–52 absolvoval pražskou konzervatoř v oboru hra na fagot, a následně v letech 1953–59 AMU u Karla Pivoňky a skladbu u Pavla Bořkovce. Od roku 1952 působil jako člen orchestru Smetanova divadla. Získal řadu ocenění na mezinárodních interpretačních soutěžích (druhá cena s titulem laureáta na světovém festi­valu demokratické mládeže v Bukurešti 1953, třetí cena v Mezinárodní soutěži dechových nástrojů o cenu Antonína Rejchy 1953, první cena v Concours International d’Exécution Musicale v Ženevě 1957). Věnoval se propagaci soudobé hudby. V roce 1959 se zúčastnil kurzů elektronické hudby ve Varšavě. Na základě svých úspěchů dostal místo na univerzitě v čínském Pekingu, kde v letech 1959–61 vyučoval hru na fagot a komorní hru. Po svém návratu do Československa se stal na základě pozvání zakladatele Josefa Kotíka členem souboru Musica Viva Pragensis, který se specializoval na nejnovější směry hudby 20. století. Patřil mezi nejlepší ansámbly v interpretaci soudobé hudby – jeho členové koncertovali a nahrávali v rozhlasových studiích po celé Evropě až do roku 1968. Zároveň získal místo prvního fagotisty v operním orchestru Státního divadla v Praze. Byl také spoluzakladatelem umělecké skupiny Šmidrové (1955), která ovlivněná dadaismem a surrealismem hlásala tzv. estetiku divnosti a sehrála jednu z nejvýznamnějších rolí v historii českého umění za socialismu. Tato skupina obdobně ukončila svoji činnost nástupem normalizace. V čase převratu v roce 1968 nahrával v Norimberku se Swarovským Wagnerův Prsten Nibelungův, rozhodl se i s rodinou emigrovat, a v roce 1969 se přestěhoval do Kanady.

V letech 1970–71 (doporučen Johnem Cagem) přednášel ve Spojených státech na MacAllester College v Saint Paul v Minnesotě. V roce 1971 se stal profesorem kompozice a teorie soudobé hudby na University of Victoria v Kanadě. Založil zde elektronické hudební studio, později ve funkci ředitele reorganizoval oddělení. Stal se uznávaným a vyhledávaným učitelem skladby, řada jeho studentů patří dnes ke kanadské skladatelské elitě. V letech 1989–94 působil jako ředitel Školy současného umění (School for the Contemporary Arts) na Simon Fraser University ve Vancouveru.

Jeho díla se vyznačují redukcí hudebního materiálu na nejzazší minimum, a také přejímáním netradičních nástrojů a předmětů do instrumentáře. I díky svému pobytu v Číně tak Komorous zkoumal, jakou moc může mít jeden tón, kolik hudby se dá najít v jednoduchosti, geometrické přesnosti a konečně i v tichu. A tak Komorousova hudba nebyla hudebním tokem přerušovaným pauzami, ale tokem ticha přerušovaného zvuky. Komorousovo kompoziční hledání se pohybovalo spíše ve světě malířství, než ve světě hudby. Snažil se dostat hudební zápis do jedné plochy (čtverce nebo kruhu), zorganizovat zvuky na principu geometrickém, a i tady se zbavit konvencí (např. v Nové hudbě obvyklého spojení svislé osy s frekvencí, vodorovné osy s časem atd.).

Svou zralou tvorbu dělí Rudolf Komorous do tří etap: období minimalismu, období abstrakce, období nové melodie a nové harmonie. Do prvního období spadají pražské kompozice napsané kolem poloviny 60. let. Do abstraktního období Rudolfa Komorouse se řadí šest skladeb z první poloviny 70. let Bez názvu založených na permutačních principech. Třetí období nových melodií a nových harmonií už naznačil dříve, od druhé poloviny šedesátých let začal převládat v jeho tvorbě zájem o techniku koláže, kterou rozvíjel po své emigraci v roce 1969. Jeho skladatelské aktivity podporovala Canadian Music Centre.