Gleich, Jaroslav

Gleich, Jaroslav, pěvec-tenorista, narozen 19. 3. 1900, Hodonín, zemřel 28. 9. 1976, Praha.

Jeho otec Karel Gleich byl nadrespicientem císařské a královské finanční stráže v Hodoníně, působil jako tenorista místního hudebního spolku, matka Kamila, rozená Gallerová, byla dcerou hornického úředníka v Dubňanech. Od roku 1920 studoval farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde byl v roce 1922 promován a získal titul PhMr. V letech 1922–23 pracoval ve vlastní lékárně, v letech 1923–27 byl zaměstnán jako retaxátor nemocenské pojišťovny soukromých úředníků. Jeho manželkou byla tanečnice a baletka Marie Hoyerová-Gleichová (1908–73). Zpěv studoval nejprve soukromě u Jana Hilberta Vávry a Fiorenza Carpiho v Praze, v letech 1925–28 na pražské Státní konzervatoři studoval operní zpěv u Egona Fuchse a herectví u Ferdinanda Pujmana.
Během studia zpíval v amatérském spolku Zpěv v Praze na Smíchově, ještě jako student byl 11. září 1927 Otakarem Ostrčilem angažován do Národního divadla v Praze. Pro svůj dobře školený tenor s lehkým témbrem a širokým hlasovým rozpětím vytvořil za dobu svého působení řadu postav, hlavně tenorové role českého repertoáru. K nim patří role Jeníka i Vaška v Prodané nevěstě, Jirky v Tajemství, Junoše v Braniborech v Čechách, Jarka v Čertově stěně, ovčáka Jirky v Čertovi a Káče, prince v Rusalce, mysliveckého mládence Jiřího v Jakobínovi, Rinalda v Armidě, Jeníka i Václava v opeře Šelma sedlák, Toníka ve Tvrdých palicích, Raoula v Cestě oknem Karla Kovařovice, Števu v Její pastorkyni, Kudrjáše v Kátě Kabanové, Michela v Juliettě Bohuslava Martinů, obhájce v Bratrech Karamazových Otakara Jeremiáše a mnoho dalších rolí. Stal se prvním tenorem Národního divadla, ztvárnil i mnoho postav světové operní tvorby, například dona José v Carmen, rytíře De Grieux v Manon Lescaut, Cavaradossiho v Tosce, Alfréda v Traviatě, Rudolfa v Bohémě, Lorenza v Kupci benátském, Richarda v Maškarním plese, vévodu mantovského v Rigolletovi, Dona Carlose, Lohengrina, Maxe v Čarostřelci, byl prvním Anatolem Kuraginem v československé premiéře Vojny a míru. V roce 1928 se uskutečnil jeho první sólový koncert, od té doby účinkoval v celé řadě písňových i operních koncertů, kantát a oratorií, mimo jiné v Dvořákově Svatební košili, Stabat mater, Requiem, v Beethovenově Misse solemnis a 9. Symfonii, v Mozartově Requiem, Haydnově Čtveru ročních období, ve Verdiho Requiem i Händlově Mesiáši a v Oidipu rexi Igora Stravinského. V období let 1936–48 byl třikrát na studijním pobytu v Itálii, hostoval s několika členy Národního divadla v Gran Teatro Liceo v Barceloně, v roce 1937 vystoupil v roli Jeníka pod taktovkou Václava Talicha v Amsterodamu. Pracoval i jako pedagog na pražských lidových školách umění. Jeho působení v Národním divadle skončilo odchodem do starobního důchodu 31. srpna 1962.
Během své pěvecké dráhy nahrál několik gramofonových desek v Berlíně a v Praze pro firmy Odeon, Ultraphon a Esta. Na gramodeskách tak zazněly v jeho podání operní árie a dueta z Prodané nevěsty, Hubičky, Čertovy stěny i árie z oper Bohéma, Madame Butterfly, Tosca, Maškarní ples, Carmen, Rigoletto, Dimitrij a mnoho písní lehčího stylu z jeho mladších let. Ve třicátých letech po nástupu zvukového filmu pronikl nakrátko do české kinematografie, poprvé byl titulním Loupežníkem v dramatu Karla Čapka Loupežník (1931), v roce 1933 si ve filmu zopakoval svého Vaška Míchu v Prodané nevěstě a o rok později jako bankéř Viktor Radota zpíval v komedii Pokušení paní Antonie (1934). Naposledy se na stříbrném plátně objevil jako Švandův přítel zpěvák ve snímku Švanda dudák (1937). V poválečné filmové tvorbě se pro jeho elegantní milovnický zjev již místo nenašlo. Významně se uplatnil též při rozhlasovém vysílání (například Jak jsem prošvih premiéru v roce 1969).
U příležitosti sedmdesátého výročí otevření Národního divadla mu bylo uděleno vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1966 titul Zasloužilý umělec.