Český hudební slovník osob a institucí

Boháč, Jan

Boháč, Jan Nepomuk, skladatel a publicista, katolický kněz a pedagog, narozen 22. 8. 1888, Stará Boleslav, zemřel 26. 11. 1968, Praha.

V jeho životě se prolínala dvě profesní směřování: katolický duchovní a hudební skladatel a teoretik. Na gymnázium chodil v Mladé Boleslavi (1899−1907), kde také získal základy hudebního vzdělání u Josefa Cyrila Sychry (učil se u něj zpěv, hru na klavír a na varhany). Po maturitě studoval teologii v Litoměřicích a v Praze (1907−11). Roku 1911 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan v Drahoňově Újezdě u Rokycan a v Praze-Proseku, mezi lety 1913−19 jako kooperátor v kostele svatého Ducha v Praze a současně jako učitel náboženství na pražských reálných školách a gymnáziích (až do roku 1937). Od roku 1919 pracoval jako administrátor v kostele svatého Ducha v Praze. Následující rok nastoupil jako student na Univerzitu Komenského v Bratislavě, kde si při zaměstnání mezi lety 1920−25 doplnil vzdělání o hudební vědu. V letech 1928−37 působil jako rektor pražské koleje Arnošta z Pardubic. Papež Pius XI. jej 25. června 1931 jmenoval arcibiskupským notářem (dnešní titul Msgre.) a získal také papežské vyznamenání Bene merenti. Roku 1937 se stal kanovníkem Královské kolegiátní kapituly svatého Petra a Pavla na pražském Vyšehradě, kde působil až do roku 1963; později byl také jejím proboštem. Téměř dvacet let byl předsedou Obecné jednoty Cyrilské; do časopisu Cyril také pravidelně přispíval články o církevní hudbě. Po skončení druhé světové války se podílel na sestavení Českého kancionálu svatováclavského (1947) a Cyrilometodějského kancionálu (1949). Věnoval se spartaci skladeb Jiřího Ignáce Linka, na jehož počest také uspořádal roku 1941 v jeho rodném Bakově nad Jizerou slavnost při příležitosti 150. výročí jeho úmrtí. Sbíral starší duchovní skladby a písně, z nichž některé publikoval v hudebních periodikách. Při své hudebně-historické práci objevil roku 1924 spolu s lingvistou Matijou Murkem do té doby neznámý mužský sbor Ference Liszta na slova básníka Meda Puciće z roku 1863, který okamžitě publikoval v Cyrilu (Cyril 50, 1924). Sám se jako skladatel profiloval již od studentských let duchovními písněmi a klavírními skladbami, napsal i několik sborů. Některé jeho skladby vyšly v časopise Cyril. Zemřel jako osmdesátiletý, je pohřben v Praze na Vyšehradě.