Pohanka, Jaroslav
Charakteristika: Muzikolog
Datum narození/zahájení aktivity:29.6.1924
Datum úmrtí/ukončení aktivity:28.6.1964
Text
Pohanka, Jaroslav, muzikolog, narozen 29. 6. 1924, Olešnice (u Blanska), zemřel 28. 6. 1964, Brno.
V letech 1940–43 a 1946–47 studoval kompozici, flétnu a klavír na brněnské konzervatoři (učitelem kompozice byl Václav Kaprál). 1948 vykonal státní zkoušku ze hry na klavír.
V muzikologii byl autodidakt.
1948–50 vyučoval hudební výchovu na Helfertově gymnáziu v Brně. 1951–60 byl ředitelem hudební školy ve Šlapanicích u Brna. Dlouhá léta spolupracoval s hudebně historickým oddělením Moravského zemského muzea. 1960–64 byl jeho vědeckým pracovníkem. Paralelně se věnoval dirigování pěveckých sborů. 1947 spoluzaložil soubor Collegium musicum brunense, od 1955 působil jako jeho předseda a umělecký vedoucí. Pro praktické potřeby sdružení vytvářel transkripce staré české hudby. 1949–51 dirigoval pěvecké sdružení polských akademiků Jedność. Pořádal přednášky o historii hudebních nástrojů, psal průvodní slova ke koncertům a připravoval rozhlasové relace o hudbě.
Jako hudební historik se orientoval především na starou českou hudbu. Pro MAB připravil kritické edice české hudby od počátků do 1. pol. 19. stol. Ve třinácti svazcích MAB vydal díla autorů, z nichž někteří byli dosud opomíjeni, např. Václava Jana Tomáška, Pavla Josefa Vejvanovského, Jana Antonína Losyho, Jana Křtitele Tolara, Jana Zacha nebo Antonína Filtze. Edice skladeb P. J. Vejvanovského byla zamýšlena jako dodatek k připravované monografii o skladateli. Tato jeho ediční práce vyvrcholila stěžejním dílem Dějiny české hudby v příkladech (1958). Pohanka dešifroval a transkriboval loutnové tabulatury, které se vyskytují v českých zemích. Připravoval tak půdu pro další monografii Loutna a její podíl na vývoji instrumentální hudby v Čechách, jejímuž dokončení zabránila předčasná smrt autora. Významnou součástí Pohankovy muzikologické činnosti jsou studie s problematikou staré hudby. Sestavil tematický katalog publikací MAB, v němž zpracoval na padesát svazků (Praha 1961). Vedle toho se věnoval též sběru lidových písní v okolí Poličky a Nového Města na Moravě.
Dílo
Studie
Loutnové tabulatury z rajhradského kláštera (Časopis Moravského musea 40, 1955,
s. 193–203);
O nejstarších českých skladbách pro loutnu (Hudební rozhledy 8, 1955, s. 245);
Satirický popěvek z 15. století (Hudební rozhledy 10, 1957, s. 172);
Výkonní hudebníci v Brně. Příspěvek k sociálnímu postavení hudebníků ve 14. století (Hudební rozhledy 11, 1958, s. 387);
Lidové tance z pozůstalosti Kristiána Hirschmentzla (Radostná země 10, 1960, s. 105–111);
Neznámá kantáta L. van Beethovena? (Časopis moravského musea 46, 1961, s. 137–144, rovněž německy);
Bohemika v zámecké hudební sbírce z Náměště nad Oslavou (Časopis Moravského musea 48, 1963, s. 235–260);
Historické kořeny české kramářské písně (sborník Václavkova Olomouc 1961, Praha 1963,
s. 89–96);
Loutna a její podíl na vývoji instrumentální hudby v Čechách (rkp.).
Edice
Václav Jan Tomášek: Tre ditirambi op. 65 (MAB 29, 1956);
Dějiny české hudby v příkladech. Od nejstarších dob do poloviny 19. století (Praha 1958);
Jan Antonín Losy: Pièces de guitarre (MAB 38, 1958);
Pavel Josef Vejvanovský: Serenata e sonate per orchestra (MAB 36, 1958);
Composizioni per orchestra (MAB 47–49, 1960–61);
Jan Křtitel Tolar: Balletti e sonate (MAB 40, 1959);
Franz Krommer: II quartetti per oboe (MAB 42, 1959);
Jan Zach: Cinque sinfonie d’archi (MAB 43, 1960);
Anton Filtz: Sei sinfonie per orchestra op. 2 (MAB 44, 1960). [Autorem 3. symfonie je Johann Christian Bach.];
Georg Benda: Sinfonie (MAB 58, 62, 66, 1962–65);
Wolfgang Amadeus Mozart: Quartette mit einem Blasinstrument (Neue Ausgabe sämtlicher Werke 8/20/2, Kassel 1962 [k285, 285a, 285b, 298, 370/368b]).
Tematický katalog
Padesát svazků edice Musica antiqua bohemica(Praha 1961).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
New Grove1.
New Grove2.
HSPK 1999.
II. Ostatní
In memoriam Jaroslava Pohanky (Časopis moravského musea 49, 1964, s. 285).
R[udolf] P[ečman]: In memoriam Jaroslava Pohanky (Hudební rozhledy 17, 1964, s. 468).
Pavel Sýkora