Český hudební slovník osob a institucí

Pinkas, Jiří

Pinkas, Jiří, dirigent, klavírista a pedagog, narozen 28. 10. 1920, Praha, zemřel 1. 7. 2003, Brno.

Od sedmi let veřejně vystupoval jako klavírista; navštěvoval soukromé hodiny u Ilony Štěpánové-Kurzové. Ve čtrnácti letech měl koncert s Českou filharmonií (11. 11. 1934). Ke studiu hry na klavír si později přidal také soukromé hodiny dirigování u Pavla Dědečka. Po ukončení reálného gymnázia (1940) se po dobu dvou let věnoval úřednickému povolání. V roce 1943 se stal korepetitorem Českého pěveckého sboru. Zároveň hrál v Pražském triu (1943–45) spolu s houslistou Eugenem Prokopem a violoncellistou Františkem Halmou. Později se stal sbormistrem a dirigentem v pražském rozhlase (1945–55). Již jako zkušený dirigent začal studovat dirigentské oddělení Pražské konzervatoře. Hodiny dirigování navštěvoval u Bohumila Špidry a své studium úspěšně ukončil v roce 1955. Poté se věnoval převážně dirigentské činnosti. V září roku 1955 nastoupil jako dirigent opery Státního divadla v Brně. Po sedmi letech se stal dirigentem Státní filharmonie Brno. Tuto funkci vykonával do roku 1966, kdy se rozhodl přijmout angažmá v Ostravě.

Během svého brněnského období dirigoval Pinkas velký počet oper a tehdejší kritika oceňovala zejména jeho přístup k vokální složce partitury. Jeho první premiérou bylo nové nastudování Dvořákovy Rusalky, dále nastudoval Zásnuby v klášteře Sergeje Prokofjeva. Jiří Pinkas se také zasloužil o uvedení Suchoňovy Krútňavy (1957). Ve stejném roce uvedl československou premiéru baletu Don Quijote Jaroslava Doubravy. Později následoval Weberův Čarostřelec, Verdiho Maškarní ples, Foersterova Jessika, nové nastudování opery Prodaná nevěsta (1960) nebo první uvedení opery Maryla od Františka Suchého.

Přestože za sebou měl řadu úspěšných inscenací, přijal v roce 1966 nabídku na funkci šéfa opery Státního divadla v Ostravě. Jeho významnými spolupracovníky byli dirigenti Václav Návrat, Bohumil Janeček a režisér Miloslav Nekvasil. První opera, kterou v Ostravě dirigoval, byl Dvořákův Dimitrij (1966). Jiří Pinkas se snažil ozvláštnit základní český repertoár. V roce 1967 nastudoval Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky a o dva roky později Řecké pašije Bohuslava Martinů. Za vrchol Pinkasova působení v Ostravě je často pokládáno provedení poslední Janáčkovy opery Z mrtvého domu a premiéry některých Wagnerových oper (Tannhäuser 1972, Bludný Holanďan 1976). Za zásluhy v oblasti dirigování mu byl propůjčen titul zasloužilého umělce (1970).

Poslední etapa Pinkasova života se znovu váže k Brnu. Po odchodu Františka Jílka do Státní filharmonie Brno bylo nutno obsadit post dirigenta. Jiří Pinkas přijal od 1. 1. 1979 místo šéfdirigenta a o několik měsíců dříve při zahájení Mezinárodního hudebního festivalu v Brně mu byla udělena Janáčkova medaile. Svoji brněnskou dirigentskou sezónu zahájil v roce 1979 uvedením Dvořákovy Rusalky a Řeckých pašijí Bohuslava Martinů. Hned v následujícím roce provedl Příběh opravdového člověka Sergeje Prokofjeva a operu Mistři pěvci norimberští Richarda Wagnera. Často uváděl i díla ze soudobé české tvorby – v roce 1982 měla premiéru Růže pro Johanku Otmara Máchy, roku 1983 byla provedena opera Atlantida Karla Horkého. Jiří Pinkas byl za svoji práci ceněn i v zahraničí. Navštívil řadu zemí (Polsko, Rumunsko, Rakousko, Rusko, Švýcarsko, Itálii ad.). Kritika jej hodnotila jako dirigenta, který měl značnou invenční fantazii a byl schopen zvládat rozsáhlé tektonické celky, instrumentální a sborové úseky. Jeho práce je dodnes uchována na několika nahrávkách. V roce 1978 spolu se Státní filharmonií Brno natočil Dvořákova Jakobína, s brněnskou filharmonií nahrál také Klavírní koncert b moll Pjotra Iljiče Čajkovského a Dvořákovy Legendy (sólistkou byla Valentina Kameníková). Se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK natočil několik Janáčkových skladeb (Věčné evangelium, Otčenáš, Na Soláni Čarták ad.). Nahrál také některé části oper: předehru kMignon (Thomas) scény zTrubadúra a Ernaniho (Verdi), Wagnerův Svatební pochod, scény z Kvapilovy opery Pohádka máje ad. Jiří Pinkas působil řadu let i jako pedagog na brněnské konzervatoři (od 1957) a na JAMU (od 1958).