Podešva, Jaromír
Charakteristika: skladatel, hudební pedagog
Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1927
Datum úmrtí/ukončení aktivity:9.11.2000
Text
Podešva, Jaromír, skladatel, narozen 8. 3. 1927, Brno, zemřel 9. 11. 2000, Brno.
Syn brněnského houslaře Jana Podešvy po maturitě na reálném gymnáziu v Brně (1946) absolvoval jednoroční abiturientský kurz na brněnské konzervatoři (1946–47) a pak v letech 1947–51 studoval skladbu u Jaroslava Kvapila na JAMU, u téhož pedagoga pokračoval na brněnské akademii v tříleté aspirantuře. V letech 1956–59 působil jako tvůrčí tajemník Svazu československých skladatelů v Praze a později byl v Brně předsedou tamní skladatelské svazové pobočky. V té době zkomponoval řadu tendenčních masových písní, sborů (Nové zpěvy, Psaníčko soudruhu Gottwaldovi apod.) a kantát (Nový člověk, Stranická legitimace aj.) a snažil se prosazovat v praxi dobově podmíněnou normativní estetiku začátku padesátých let. Výrazný zlom v jeho tvorbě způsobil osmiměsíční stipendijní studijní pobyt v zemích západní Evropy a v USA (1960–61), při němž poznal nové kompoziční směry (studoval skladby Stockhausena, Bouleze či Honeggera, osobně se vzdělával u Dutilleuxe a Coplanda). Od té doby tvořil svá díla v kompozičním stylu, který lze charakterizovat jako syntézu principů rozšířené tonality a dodekafonie, což se snažil i teoreticky vysvětlit ve spise Možnosti kadence v dvanáctitónovém poli. Své poznatky z cest po zemích západní Evropy a USA zveřejnil v hudebním cestopisu Současná hudba na Západě. Od roku 1969 vyučoval na ostravské konzervatoři skladbu a hudebně teoretické předměty. Zde pedagogicky působil až do konce 80. let, v té době napsal učebnici Úvod do studia skladby, která však zůstala v rukopise. Po odchodu do důchodu roku 1988 žil v Brně a věnoval se pouze komponování. Těžiště jeho tvorby bylo v dílech symfonických (10 symfonií a téměř 20 dalších symfonických skladeb, včetně nástrojových koncertů) a komorních (zvl. 10 kvartetů a kvintetů). Zúčastnil se celkem 45 domácích i zahraničních skladatelských soutěží, v nichž se jeho kompozice většinou umístily na předních místech.
Dílo
Dílo hudební
Komorní
Sonatina pro klarinet a klavír (1948).
Smyčcový kvartet č. 1 (1950).
Smyčcový kvartet č. 2, Budeš žít v míru (1951).
Sonáta pro klavír č. 1 (1951).
Sonáta pro klavír č. 2 (1953).
Smyčcový kvartet č. 3 (1955).
Rhapsodietty pro klavír (1955).
Sonáta pro housle a klavír (1958).
Smyčcový kvartet č. 4, „Z příběhu nového současníka“ (1960).
Z Moravy (pro smyčcový kvartet, 1960).
Dechový kvintet (1961).
Smyčcový kvartet č. 5, „Čím jsem byl...“ (1964).
Pět kusů pro housle a klavír (1967).
Smyčcový kvartet č. 6, „De Iuventute” (1976).
Sonatina pro klavír '69 (1969).
Suita pro violu a klavír „Hledání úsměvu“ (1969).
Nonet č. 1 „O šťastných dětech“ (1970).
Nonet č. 2 (1972).
Concertino pro dvoje housle a klavír (1972).
Kvartet pro housle, klarinet, violoncello a klavír (1977).
Sonatina pro violoncello a klavír (1980).
Pařížské vteřiny. Suita pro klavír (1981).
Sonáta pro violu sólo „Kruh“ (1982).
Klarinetový kvintet pro klarinet a smyčcové kvarteto (1984).
Orchestrální
Symfonie č. 1 (1951).
Cesta vlasti. Symfonický triptych: Kounicovy koleje, V kraj vešla Rudá armáda, Veliký pochod. (1952–53).
Symfonie č. 2 pro smyčce a flétnu (1961).
Koncert pro flétnu a orchestr (1965).
Kulminace. Perla na dně (3. symfonie). Dvě symfonické paralely myšlenek Milana Kundery a Bohumila Hrabala (1966).
Symfonie č. 4 – komorní (Hudba Soláně) pro flétnu, cembalo a malý smyčcový orchestr (1967).
Symfonie č. 5 - vokální „Tři zlomky padesátiletí“ pro baryton a velký orchestr na texty Františka Halase a Jevgenije Jevtušenka (1967).
Symfonie č. 6 (1970).
Koncert pro smyčcové kvarteto a orchestr (1971).
Koncert pro klavír a orchestr (1973).
Beskydská suita (1974).
Koncert pro housle a orchestr (1974–75).
Koncert pro trubku a orchestr (1975).
Pocta Leoši Janáčkovi. Symfonická věta pro velký orchestr (1977).
Koncert pro komorní orchestr (1978).
Slavnosti sněženek (Pocta Bohumilu Hrabalovi, 1980).
Koncert pro klarinet a orchestr (1981).
Symfonie č. 7 „In memoriam J. P. jun.“ (1951–1972), paralely k textům Karla Hynka Máchy a Ladislava Stehlíka (1982–83).
Sinfonietta festiva pro komorní orchestr (1983).
Symfonie č. 8 „Ostravská“ (1986).
Koncert pro violu a orchestr (1988).
Symfonie č. 9 (1989).
Symfonie č. 10 „Initium ultimum“ (1993).
Pět kusů pro komorní smyčcový orchestr „Neslavné přídavky“ (1994).
Vokální (písně, sbory, kantáty)
Sonáta pro soprán a klavír s texty Františka Halase (1968).
Symfonietta přírody. Čtyři smíšené sbory na texty Miroslava Holuba (1962).
Nevídáno, neslýcháno. Čtyři dětské sbory na texty Josefa Kainara (1965).
Hodiny. Pět smíšených sborů na texty Karla Kapouna (1977).
Listy Antonína Dvořáka z Ameriky do vlasti pro baryton a orchestr (1991).
Hudebně dramatické (scénické)
Bambini di Praga. Buffa-balet-pantomima podle novely Bohumila Hrabala na vlastní libreto (1968).
Dílo literární
Současná hudba na Západě (Praha 1961).
Možnosti kadence v dvanáctitónovém poli (Praha 1974).
Úvod do hudební skladby (strojopis uložený v MZM 1984).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MEH.
ČSS.
New Grove1.
MGG2.
New Grove2.
Biografický slovník Slezska a severní Moravy 8 (Ostrava 1997).
HSPK.
Kulturněhistorická encyklopedie severní Moravy a Slezska (Ostrava 2005).
Kulturněhistorická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy (Ostrava 2013).
II. Ostatní
Trojan, Jan: Tvůrčí profil Jaromíra Podešvy (Hudební rozhledy 17, 1965, č. 22, s. 936–40).
Trojan, Jan: Symfonické paralely Jaromíra Podešvy (Hudební rozhledy 21, 1968, č. 6, s. 149–51).
Steinmetz, Karel: Malé zamyšlení nad kompozičními postupy Jaromíra Podešvy v díle Pocta Leoši Janáčkovi (Hudební rozhledy 32, 1979, č. 9. s. 421–25).
Gregor, Vladimír, Steinmetz, Karel (ed.): Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava 1984).
Navrátil, Miloš: Jaromír Podešva – čas syntézy (Hudební rozhledy 39, 1986, č.11, s. 515–19).
Müller, Lubomír: S Jaromírem Podešvou o řemesle, stylu a minimal music (Opus musicum 19, 1987, č. 8, s. 232–35).
Gregor, Vladimír: Hudební místopis Severomoravského kraje (Ostrava 1987).
Havlík, Jaromír: Česká symfonie 1945–1980 (Praha 1989).
Petrželka, Ivan: Za Jaromírem Podešvou (Hudební rozhledy 54, 2001, č. 3, s. 28).
Žemla, Jan: Jaromír Podešva – Teorie kadence ve dvanáctitónovém poli a její aplikace v Symfonii č. 3 (diplomová práce, Masarykova Univerzita, Brno 2009).
Mazurek, Jan, Steinmetz, Karel a kol.: Ostravská hudební kultura od konce 19. století do současnosti (Ostrava 2010).
Steinmetz, Karel, Mazurek, Jan, Kusák, Jiří, Olšarová, Pavla: Ostrava hudební. Vývoj hudební kultury jednoho města v posledních 160 letech (Ostrava 2014).
Sedláček, Marek: Klub moravských skladatelů. 22 let obnovené činnosti (Brno 2014).
Karel Steinmetz
Datum poslední změny: 6.4.2017