Český hudební slovník osob a institucí

Ženský vzdělávací a výrobní spolek Vesna

Ženský vzdělávací a výrobní spolek Vesna (Dívčí pěvecký spolek Vesna; Ženská vzdělávací jednota Vesna; Vesna, o. p. s.), spolek, vzdělávací instituce, zahájení činnosti 15. 8. 1870, Brno, ukončení činnosti 9. 10. 1953, obnovena 6. 2. 1991.

Vesna byla založena v srpnu roku 1870 v Brně původně jako dívčí pěvecký spolek za účelem příležitostného doplnění a posílení brněnského mužského sboru Řemeslnické besedy Svatopluk. Na zřízení spolku se podílel přípravný výbor, jehož členy byli Marie Dvořáková, Leopoldina (Lvislava) Rudišová, Miroslava Helceletová, Amálie Teplá, Ing. Antonín Peka a skladatel JUDr. Josef Illner. Ustavující valná hromada spolku se konala 15. srpna 1870. První předsedkyní byla zvolena Marie Dvořáková (1870–72), jednatelem JUDr. František Brzobohatý. Jako sbormistr dívčího sboru Vesny působil nejprve skladatel a právní koncipient Josef Illner. Spolek na základě svých stanov zřídil roku 1871 také zpěvní školku pro dívčí dorost ve věku 8–14 let. Pro tento záměr získal záhy učitele a tehdejšího sbormistra Besedy brněnské Gustava Mareše, kterého ve druhé polovině 70. let vystřídal JUDr. František Hodáč (do roku 1878). Vyučování ve školce probíhalo podle učebnice Josefa Drahoráda, pražského sbormistra a skladatele, který vznikajícímu sboru Vesny věnoval sbírku příkladů ke cvičení dívčího sboru a také několik svých původních kompozic (sbory Želetinky, Mladosť a Večerní klekání). První hudební besedu uspořádala Vesna 16. března 1871 za spoluúčinkování dalších brněnských pěveckých spolků (Svatopluku, Zory, Besedy brněnské).

Od roku 1872 se Vesna proměnila z pěveckého spolku v jednotu s cíli všeobecně vzdělávacími, což vedlo k odchodu sbormistra Illnera, kterého ve funkci vystřídal Konstantin Jahoda a brzy nato Jan Nesvadba. Jako starostka jednoty působila v letech 1872–80 Veronika Mikšíčková. V této době Vesna omezila své produkce téměř výhradně na spoluúčinkování při koncertech mužského pěveckého spolku Besedy brněnské. Po odchodu Jana Nesvadby se prozatímně ujal výuky zpěvu a sbormistrovství Leoš Janáček, pod jehož vedením uspořádala Vesna 21. března 1877 úspěšnou pěvecko-hudební zábavu. Ve funkci sbormistra Vesny Janáčka ovšem brzy nahradil František Charvát, který po odchodu Františka Hodáče převzal rovněž vyučování ve zpěvní školce a pro členky Vesny pořádal také příležitostné přednášky z dějin hudby. Od druhé poloviny 70. let Vesna konala několikrát do roka vlastní pěvecko-hudební zábavy a besedy (v létě spojené s výletem do blízkého okolí Brna), na nichž vystupovali jako hosté čeští brněnští umělci (mj. Leoš Janáček, Berthold Žalud) a brněnské zpěvácké spolky. Jednota také každoročně pořádala cyklus veřejných vzdělávacích přednášek, na jejichž program byla čas od času zařazována také hudební témata.

Od roku 1881 byla školka Vesny nově rozdělena na oddělení začátečnic a pokročilých a vyučování svěřeno Edvardu Harnovi a Jindřichu Strništi. Po odchodu Františka Charváta roku 1882 převzal sbormistrovství Vesny J. Soukup, roku 1886 pak nastoupil na místo sbormistra a učitele zpěvu Tomáš Špičák. V témže roce otevřela Vesna přičiněním její jednatelky Elišky Machové v rámci své činnosti vlastní První pokračovací školu dívčí. Starostkami Vesny byly v letech 1880–81 Eleonora Peková a v letech 1881–91 Julie Kusá.

Od roku 1888 přijal spolek název Ženský vzdělávací a výrobní spolek Vesna a do funkce ředitele školy, učitele zpěvu a hry na klavír byl přijat František Mareš, který v této funkci setrval až do roku 1918. Mareš se ve Vesně zasloužil o zavedení povinné hudební výchovy (zpěvu, hry na nástroje a hudební teorie). Během jeho působení vyučovala na škole Vesny řada renomovaných hudebních pedagogů: mj. Ludmila a Marie Perglerovy (housle), Max Koblížek, Vilém Petrželka (zpěv), Jos. Kochová (zpěv, klavír), Zdenka Illnerová, Gisela Hrubá, Emanuel Šárka), Adéla Jedenáctníková, Marie Dvořáková (klavír) a další. Sbormistrem dívčího sboru se stal roku 1896 Max Koblížek. Na pravidelných akademiích a uměleckých večírcích byla prováděna česká hudební a slovesná tvorba. Častěji byly zařazovány kompozice Leoše Janáčka (na aktivitách Vesny se podílela jak jeho manželka Zdeňka, tak dcera Olga). Roku 1898 Janáček věnoval Vesně svou Jarní píseň, na koncertech Vesny byly premiérovány Janáčkovy Královničky a Valašské tance (21. února 1889) či Ukvalská lidová poezie v písních (1898). Vesna uspořádala několik samostatných večerů ze skladeb Vítězslava Nováka za skladatelovy účasti: 11. listopadu 1900 a 6. dubna 1902, na němž bylo premiérováno Novákovo Trio quasi una ballata. Roku 1904 byl konán večer ze skladeb Jana Kunce a jiných. Mareš udržoval čilé styky s řadou významných uměleckých osobností, Vesnu díky jeho přičinění navštívili Zdeněk Fibich, Karel Kovařovic, Jan Kubelík, Vítězslav Novák atd. Do veřejných přednáškových cyklů Vesny Mareš pravidelně zařazoval přednášky o hudbě, na nichž vystoupili Leoš Janáček (1891, 1898, 1902), Rudolf Reissig (1900), Max Koblížek, Jan Kunc, Vilém Petrželka, Hubert Doležil, Cyril Metoděj Hrazdira a jiní. Starostkou Vesny byla v letech 1891–1916 Adéla Koudelová.

Po odchodu Františka Mareše Vesna dále pokračovala jak v zajišťování hudebního vzdělávání svých žákyň, tak v organizování příležitostných hudebních akcí. Tato činnost však již nedosáhla dřívějšího významu ani intenzity. Starostkami spolku byly v této době Růžena Vacková (1921–28), Anna Hlavinková (1928–36) a Žofie Zvěřinová (od roku 1936). V závěrečném období německé okupace v roce 1944 byla Vesna nařízením Karla Hermanna Franka zrušena a její majetek převeden na město Brno, po osvobození od 15. června 1945 spolek znovu obnovil svou činnost. K právnímu zániku spolku došlo na počátku 50. let v souvislosti se zestátňováním veřejného života. Dne 25. června 1952 byla Vesna včleněna do  Československého svazu žen, od 8. července 1952 pak byla  Vesna změněna na odbor pro vzdělání žen při Komenského osvětové besedě, roku 1953 bylo započato s likvidací spolku a k 9. říjnu 1953 byl spolek vymazán ze spolkového katastru. Vesna znovu obnovila svou činnost teprve v roce 1991 jako občanské sdružení a od roku 2013 jako obecně prospěšná společnost. Kromě dalších vzdělávacích a kulturních aktivit organizuje v současné době volnočasové hudební kurzy pro děti i dospělé.