Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Vycpálkův soubor lidových písní a tanců

Tisk

(Soubor lidových písní a tanců Jos. Vycpálka)

Charakteristika: Hudební a taneční folklórní soubor

Datum narození/zahájení aktivity:0.0.1947
Text
Literatura

Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka, hudební a taneční folklórní soubor, založen 1947.
 
Soubor písní a tanců Josefa Vycpálka vznikl v Praze na podzim roku 1947. Byl jedním z prvních souborů, které se v Čechách začaly systematicky zabývat předváděním lidového hudebně tanečního projevu na jevišti. Jeho základem se stali převážně studenti tělesné výchovy a výtvarníci. Vůdčí osobností byl tělovýchovný pedagog František Bonuš, jeho aktivním spolupracovníkem etnograf Vratislav Vycpálek, syn sběratele českých lidových písní a tanců Josefa Vycpálka. Jeho sbírka se stala výchozí materiálovou základnou a trvalým inspiračním zdrojem pro činnost souboru. Mezi zakládající členy patřila také etnochoreoložka Hannah Laudová, Jiří Pospíšil, František Drdácký, Radomil a Eva Rejškovi a další. V prvních letech působení souboru tvořil koncepci jeho tvorby František Bonuš, který se zaměřil na prezentaci folklorního hudebně tanečního materiálu v jednoduchých jevištních úpravách. Vrcholem tohoto období byla pěvecko taneční skladba Masopust (1950, choreografie František Bonuš, hudba L. Podléšť), na kterém se podílela také pedagožka a choreografka Jarmila Kröschlová; stal se také základní scénou filmu Zítra se bude tančit všude. Soubor se v té době skládal z taneční složky, malé české muziky vedené Jiřím Pospíšilem a J. Šmídem, orchestru vedeného M. Císařem a smíšeného pěveckého sboru vedeného Lubošem Zenklem. Od roku 1953, kdy soubor zvítězil v ústředním kole soutěže LUT se postupně začala ujímat uměleckého vedení souboru Alena Skálová. Od začátku své choreografické práce směřovala k vlastnímu přístupu ke ztvárnění folklorní předlohy, kterou chápala především jako inspirační zdroj. Hudebními spolupracovníky se jí stali nejprve M. Císař a Karel Sodomka, později Jaroslav Krček. Její tvorba v souboru vrcholila v letech 1959–1966. Vznikla hudebně taneční díla: Svatební trilogie (1958–1961) – Čepení nevěsty (hudba Karel Sodomka), Nokturno a Vybírání na kolébku (hudba Jaroslav Krček), Večer na kasárenském dvoře (1959, hudba Karel Sodomka). Výrazněji se její tvorba profilovala směrem k volnějšímu nakládání s folklorním materiálem ve spolupráci s Jaroslavem Krčkem: Selský tanec (1961), Hledání a nalézání (1963), Hory a lidé (1963), Karneval (1964), Kontrapunkty (1966). Tyto skladby výrazně vybočily z kontextu repertoáru Vycpálkova souboru a předznamenaly další cestu ve které tato autorská dvojice pokračovala od roku 1967 v nově založené umělecké skupině Chorea Bohemica. Konec šedesátých let a sedmdesátá léta byla pro Vycpálkův soubor obdobím hledání a návratu k výchozí koncepci jeho zakladatelů a jejímu rozvíjení na vyšší umělecké úrovni. V souboru se vystřídala celá řada choreografů: Emilie Urbanová, Karel Fišer, Věra Svobodová a Eva Rejšková. Každý z nich měl svůj osobitý rukopis a přístup k lidovému tanečnímu projevu, což vedlo k nesourodosti umělecké koncepce a dramaturgie souboru. Od poloviny sedmdesátých let  se pod vedením Evy a Radomila Rejškových začíná zaměření souboru zužovat na práci s českým folklorním materiálem, soubor zredukoval počet svých složek na taneční složku a českou lidovou muziku se sólisty a zpěváky. Eva Rejšková vytvářela kratší choreografická čísla vycházející především z charakteru hudby a pohybových prvků českých tanečních typů: Furiant, Skočná, Trubači, Milostný tanec, kde využívala převážně hudební kompozice Zdeňka Lukáše, které aranžoval vedoucí muziky Miloslav Rychta. Soubor získal hlavní cenu Národní přehlídky souborů lidových písní a tanců v Třinci (1976), cenu za nejlepší programový blok na III. Československém festivalu folklorních souborů v Košicích včetně ceny za choreografii (1977), hlavní cenu a cenu za choreografii na IV. celostátním festivalu v Košicích (1980). V roce 1992 ukončili manželé Rejškovi svou uměleckou činnost. V souboru proběhla velká generační výměna, jeho vedení se ujala Jana Rychtová. Od roku 1993 se stala uměleckou vedoucí a choreografkou Daniela Stavělová. Spolupracovala s hudební složkou vedenou Martinem Terrayem, od roku 2002 s muzikou Rozmarýnek vedenou Karlem Mahelkou. Ve svých choreografiích se inspirovala lidovými zvyky a obřady, texty lidové poezie a s důrazem na jejich emocionalitu vytvářela rozsáhlejší scénické hudebně taneční kompozice rozvíjející komorní příběhy. Za hudební spolupráce Miloslava Rychty vznikly Tance dovádivé, hravé a škádlivé (1993), Jihočeské rondo (1994), Chodníčky lásky (1996), Jak se kdysi v Čechách tancovalo –  Slavnostní, Kratochvilný, Svatební, Masopustní tanec (1998), za hudební spolupráce Lubomíra Tyllnera vytvořila Slavnosti jara (1999), Housličky a přeslice (2001), dále ztvárnila Baladu o sestře travičceAdama a Evu (2004) z kantátového cyklu Kytice Bohuslava Martinů. Za dobu své existence realizoval soubor řadu nahrávek v Československém rozhlase, podílel se na tvorbě video dokumentace Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici Lidové tance z Čech Moravy a Slezska (1997). V letech 1998–2004 uspořádal Vycpálkův soubor několik komponovaných večerů, na kterých Daniela Stavělová spolupracovala autorsky a režijně, např. Inspirace – ke stému výročí úmrtí Leoše Janáčka, Tvary a dialogy – konfrontace jevištního pojetí folklóru  různých souborů, Slavnosti jara – tvůrčí setkání se souborem Hradišťan, v rámci projektu Česká hudba 2004 byl s několika reprízami realizován pořad Tanec je hudba a hudba je tanec – vztahy lidové a artificiální hudebně taneční tvorby.


Literatura

I. Lexika
Od folkloru k folklorismu. Slovník folklorního hnutí v Čechách. Red. Vondrušková, Alena (Strážnice 2000, s. 87–8).

II. Ostatní

Rejšek, Radomil: Almanach ke 40. výročí SPAT J. Vycpálka (Praha 1987).
 
Daniela Stavělová

Datum poslední změny: 2.3.2006