Charakteristika: Houslista, pedagog a skladatel
Datum narození/zahájení aktivity:7.7.1874
Datum úmrtí/ukončení aktivity:19.4.1941
Text
• Literatura •
Buchtele, Jan, houslista, pedagog a skladatel, narozen 7. 7. 1874, Písek, zemřel 19. 4. 1941, Strakonice.
Pocházel z hudebnické rodiny. Základům houslové hry se učil u píseckého pedagoga Ludvíka Wolfa. Po absolvování čtyř tříd na reálce v Písku studoval v letech 1888–94 na pražské konzervatoři hru na housle u Antona Bennewitze a skladbu u Karla Steckera. Ještě během konzervatorních studií se zdokonaloval v roce 1891 u Césara Thomsona v Liège a Paula Marsicka v Paříži. Po absolutoriu na konzervatoři působil po několik let v zahraničí. Roční angažmá v divadelním orchestru v Pešti následovaly úspěšné koncertní cesty do Německa, Belgie, Nizozemí, Velké Británie, Francie, Rakouska a Srbska (1895–97). V letech 1898–1901 byl druhým koncertním mistrem Berlínské filharmonie, v období 1901–04 koncertním mistrem orchestrů ve Varšavě a Helsinkách a poté v sezoně 1905/06 členem lázeňského orchestru v Sestrorecku u Petrohradu. V roce 1901 rovněž vyučoval na hudební akademii v Pešti. Zahraniční kritika oceňovala především jeho vynikající techniku a bezchybnou intonaci.
V letech 1908–33 zastával post koncertního mistra orchestru Národního divadla v Praze. Vzhledem ke svým sólistickým ambicím si často vymiňoval různé výhody a úlevy (nechtěl hrát v operách, kde nebyla houslová sóla a obsazení houslí bylo i bez něj dostatečné, opakovaně žádal pod pohrůžkou svého odchodu do Brna o prodloužení prázdnin, v roce 1919 se poté, co nebyly splněny jeho zvláštní platové požadavky, odmítl zúčastnit zahraničního zájezdu atd.), čímž se dostával do konfliktů s tehdejším šéfem opery Karlem Kovařovicem. Jeho pozdější práce v Národním divadle byla limitována narůstající únavou a vyčerpaností.
Za svého působení v Národním divadle pokračoval také v koncertní činnosti a v roce 1916 vytvořil spolu s dalšími hráči divadelního orchestru Kvarteto Národního divadla (později Buchtelovo kvarteto). Po několikaleté přestávce založil rovněž se spoluhráči z Národního divadla Kramářovo kvarteto. Na základě zkušeností z vlastní soukromé pedagogické činnosti a dlouholetého působení ve funkci examinátora při státních zkouškách z hudby napsal příručku Vyučovací plán hry houslové (1918). Po svém penzionování v roce 1933 žil v rodném Písku, kde se podílel na organizaci hudebního života, mimo jiné stál v čele Filharmonického spolku Smetana, a příležitostně vyučoval.
Jan Buchtele také zkomponoval řadu drobnějších skladeb pro housle a klavír (Arioso, Poème, Humoreska, Valse gracieuse, Sérénade viennoise a další), Koncertní etudu pro sólové housle a orchestrální doprovod k Ondříčkově Fantasii na motivy ze Smetanovy Prodané nevěsty a k Wieniawského skladbě Scherzo-Tarantella.
Literatura
I. Lexika
OSN.
PHSN.
Československo-biografie 1 (Praha 1937).
ČSHS.
Sturm, Heribert: Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder. Band I. (München-Wien 1979).
Biografický slovník českých zemí, VIII. sešit (Praha 2006).
II. Ostatní
Zunová, Marie: Jan Buchtele (Hudební výchova 15. 1934, č. 7–8, s. 111).
Žídek, František: Přehledné dějiny českého houslového umění (Vyškov 1940, s. 70–71).
Pala, František: Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila. Díl první (Od Karla Kovařovice k Otakaru Ostrčilovi) (Praha 1962, s. 32–33, 125, 128).
Němeček, Jan: Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice. Díl druhý (1912–1920) (Praha 1969, s. 151–152).
Žídek, František: Čeští houslisté tří století (Praha 21982, s. 115–116).
Vlastimil Tichý Datum poslední změny: 4.12.2008