Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Bím, Hynek

Tisk


Charakteristika: sběratel lidových písní, hudební pedagog, skladatel, sbormistr

Datum narození/zahájení aktivity:5.3.1874
Datum úmrtí/ukončení aktivity:30.12.1958
Text
DíloLiteraturaArchiválie

Bím, Hynek, sběratel lidových písní, hudební pedagog, skladatel a sbormistr, narozen 5. 3. 1874, Lomnice nad Popelkou, zemřel 30. 12. 1958, Brno.

 

U svého otce Hynka Bíma (1824–1886), který byl ředitelem kúru v Lomnici nad Popelkou, se naučil zpívat, hrát na housle a na harmonium. Ve svém rodném městě navštěvoval obecnou školu a posléze dvě třídy měšťanské školy. Po smrti svého otce nastoupil do třetí třídy měšťanské školy při císařsko-královském českém ústavu ku vzdělávání učitelů v Brně, kam se přestěhoval se svým mladším bratrem Stanislavem a matkou Klárou. Roku 1888 začal navštěvovat učitelský ústav při císařsko-královském českém ústavu ku vzdělávání učitelů v Brně. Bímovi byla při školních mších pro chovance učitelského ústavu svěřena hra na varhany, na které ho po dva roky učil Leoš Janáček. Dále ho na ústavu vyučovali Jan Kment (hra na klavír) a Josef Lhotský (hra na housle). V roce 1892 získal osvědčení o učitelské dospělosti, dále obdržel vysvědčení o způsobilosti pro obecné školy (1895), u Leoše Janáčka složil speciální zkoušku ze hry na klavír a speciální zkoušku ze hry na varhany s vyznamenáním (1896). Závěrem získal osvědčení o učitelské způsobilosti pro měšťanské školy (1899).

Své první pedagogické místo získal Hynek Bím hned v září 1892, kdy nastoupil jako podučitel obecné a měšťanské školy v Ivančicích. Zde vyučoval zpěv a nepovinný předmět hra na klavír. Dále se aktivně zapojoval do ivančického hudebního života, v kostele hrál na varhany, na koncertech tamějších spolků účinkoval jako zpěvák nebo hráč na klavír či harmonium a se svými žáky zpíval na místních „Radovánkách“, místních slavnostech povzbuzujících národní uvědomění. Během působení v Ivančicích začal Bím se sběrem lidových písní (Ivančice, Moravský Krumlov, Oslavany, Náměšť nad Oslavou). Tuto činnost prováděl při Muzejním spolku v Ivančicích, který mu písňové sběratelství za účelem usnadnění příprav pro Národopisnou výstavu českoslovanskou (1895).

V roce 1899 nastoupil na místo odborného učitele měšťanské školy v Kloboukách u Brna. Z hudebních předmětů zde vyučoval zpěv a hru na klavír. Podobně jako v Ivančicích se také v Kloboukách zapojil do místního hudebního života. Hrál na varhany ve zdejším kostele, se svými žáky pořádal hudební večírky, založil zde orchestr a vedl místní sbor. Bímova sběratelská činnost v této oblasti (Brumovice, Diváky, Klobouky u Brna, Krumvíř, Morkůvky, Velké Pavlovice a další) byla v mnohém pokroková, k čemuž mu výrazně napomáhalo dostatečné hudební vzdělání i absolutní sluch. Při sběrech hledal především vyhlášené zpěváky a za účelem úplného vyčerpání jejich písňové zásoby je navštěvoval opakovaně. Zapisoval i písně, které slyšel zpívat už jinde nebo už byly někde otištěny. Obzvláště pečlivý byl při zaznamenávání všech melodických i rytmických přednesových odchylek, které dělal zpěvák v jednotlivých slokách písně. Pokud šlo o změny ve více taktech, každou sloku notoval samostatně. Touto důslednou a progresivní prací položil Bím pevné základy k monografickému výzkumu jak jednotlivých etnografických oblastí, tak živého lidového přednesového stylu.

Roku 1905 nastoupil jako odborný učitel měšťanské školy ve Strážnici. Stejně jako dříve vyučoval zpěv a hru na klavír, příležitostně také cvičil pěvecký sbor místního spolku Čtenářská beseda. Na veřejných přednáškách o lidové písni mimo jiné upozorňoval na podobnost nápěvů lidových písní se starořeckými nápěvy, čímž dokládal stáří a genezi moravského písňového materiálu. Na podzim roku 1905 byl podle Janáčkova návrhu jmenován sběratelem pro oblast Horácka a Hané v rámci nově ustanoveného Pracovního výboru pro českou národní píseň na Moravě a ve Slezsku, jenž byl součástí akce Das Volkslied in Österreich (Lidová píseň v Rakousku) zaštítěné císařsko-královským ministerstvem kultu a vyučování. Své již pokrokové metody sběru povýšil intenzivním zájmem o přesné zaznamenání rytmu lidových písní. Využíval k tomu telegrafický přístroj, který mu podle jeho návrhu sestrojil z Morseova přístroje strážnický hodinář. Nezapisoval však tempo písní a většinou ani jejich funkční určení. Bím se během strážnického působení aktivně účastnil dvou z celkově pěti sběratelských akcí Pracovního výboru s fonografem (Moravce u Tišnova, 1910; Vnorovy, 1911), mezi pozoruhodné a cenné sběratelské počiny z tohoto období patří pět zápisů hry valašských hudců z Popova (1913). S počátkem první světové války byl Bím označen za člověka vlastizrádných úmyslů, který je nebezpečný pro rakouský stát. V dubnu 1915 byl odveden k vojsku, ani zde ho však hudba úplně neopustila – hrával na klavír v orchestru a dostal na starost pravidelně nacvičovat pochody s menší žesťovou vojenskou kapelou. Vojenskou službu dokončil v prosinci 1917.

Brzy po konci první světové války (1919) Bím nastoupil na místo ředitele nově vzniklé státní měšťanské školy ve Skalici. Ve stejném roce byl zároveň jmenován členem výboru Státního ústavu pro lidovou píseň v Brně a v roce 1921 za zásluhy o slovenskou lidovou píseň členem Státního ústavu pro lidovou píseň v Bratislavě. Na měšťanské škole se věnoval výuce zpěvu, s žáky i místními pěveckými sbory nacvičil k různým příležitostem vokální skladby a příležitostně při vystoupeních doprovázel na klavír nebo na harmonium. Sběratelské činnosti se především kvůli ředitelskému vytížení zdaleka nevěnoval tak intenzivně jako dříve. Za nejcennější záznamy ze skalického období lze považovat jeden zápis hry na píštělu a pět zápisů hry na fujaru včetně bohaté melodické ornamentiky v Podkriváni (1927). V tomto období také zprostředkoval setkání primáše Samko Dudíka z Myjavy s Leošem Janáčkem, který stál o vystoupení Dudíkovy hudecké kapely v rámci jím připravovaného programu při hudebním festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu (ISCM) ve Frankfurtu nad Mohanem (1927). Těsně před odchodem do důchodu se ve Skalici oženil s o třicet let mladší učitelkou Elenou Sillingerovou, manželství však trvalo pouze několik málo týdnů.

V červnu 1934 Hynek Bím přesídlil o Tišnova, kde v důchodu strávil zbytek života u svého bratra Stanislava, který byl ředitelem místní měšťanské školy. Občas zajížděl ke sběru folklorního materiálu za zpěváky starších generací do okolních míst (Drásov, Lažánky, Moravské Knínice), zaměřil se však především na přepisování a pořádání svých sběrů a snažil se o jejich vydání tiskem. Stejně jako během své pedagogické kariéry příležitostně psal folkloristické či pedagogické články a glosy do různých periodik. V roce 1955 mu bylo uděleno státní vyznamenání „Za vynikající práci“. Zemřel v důsledku vážného poranění páteře po převozu do brněnské nemocnice.

Obsáhlé a v mnohém pokročilé sběratelské dílo Hynka Bíma čítá 4076 písní (3094 z Moravy, 899 ze Slovenska, 83 z Čech), tiskem však byl publikována jen malá část. Písně z jeho sběrů se objevují v následujících sbírkách či zpěvnících: Národní písně moravské v nově nasbírané (1901), Moravské písně milostné (1930–1937), Zpěvník národních písní pochodového tempa (1941), Zpěvník národních písní (1946), Slovenské národné piesne (1947), Lidové písně z Hustopečska (1950), Valašské a slovenské lidové písně (1954), Lidové písně a tance z Valašskokloboucka (1955, 1960), Lidové písně ze Strážnicka (1985), Lidové písně z hanáckého Slovácka (1998).

Souběžně s intenzivní sběratelskou a pedagogickou činností se Hynek Bím věnoval také skladatelské činnosti. Pro ni získal vhodné dovednosti při studiích na učitelském ústavu, kde ho hudební teorii vyučoval Leoš Janáček. Byl však především autodidaktem. Zkušenosti získával při provádění hudebních skladeb jako dirigent, sbormistr, klavírista nebo hráč na harmonium. Jako posluchač navíc často navštěvoval koncerty a operní představení hlavně v Brně a v Praze. Skládal zejména hudbu, kterou momentálně potřeboval nebo od něho byla požadována, stejně tak své kompozice nebo úpravy využíval při výuce. Charakteristickým prvkem jeho tvorby je vlastenecká tematika stejně jako práce s lidovou písní, což do jisté míry koresponduje s dobovým nadšením ze vzniku samostatného československého státu. V dochovaném skladatelském díle nacházíme zejména sbory, písňovou tvorbu a úpravy lidových písní. Doprovody k umělým i lidovým písním jsou hlavně klavírní, nezřídka ale evidujeme i početnější nástrojový doprovod. Třebaže těžiště jeho tvorby leží v oblasti vokální a vokálně-instrumentální, početné je také komorní instrumentální dílo, kde je většina skladeb určena pro klavír nebo harmonium. V méně případech se setkáváme s duety a většími nástrojovými uskupeními. Specifickou oblast Bímova kompozičního zájmu tvoří doprovody k sokolským cvičením, duchovní tvorba nebo hudba k pochodům. Podobně jako v případě písňových sběrů vyšla tiskem jen malá část jeho skladatelského díla.


Dílo

Dílo literární (výběr):

 

Lidové spolky písňové (Hudební rádce, srpen 1922, s. 24–25).

O národní písni. Roztřídění národních písní (Hudební besídka 2, 1926, č. 8, s. 115–117).

O národní písni. Znaky národních písní (Hudební besídka 2, 1926, č. 10, s. 145–147).

O národní písni. Kde a kdy se nejvíce zpívávalo (Hudební besídka 3, 1926, č. 1, s. 7–8).

Jak jsem sbíral lidové písně (Lidové noviny, 27. května 1928, s. 39).

Zachráněné písně (Masarykovou stopou 2, 1948, č. 6, s. 88–89). 

 

Dílo hudební (výběr):

 

Návrat z ciziny na slova Františky Svobodové Goldmannové pro ženský sbor a harmonium (1897).

Loretánská litanie na slova Vladimíra Šťastného pro soprán, sbor a komorní ansámbl (1897).

Ave Maria pro soprán, smyčcový orchestr a varhany (1898).

Serenáda pro klarinet, housle, violoncello nebo kontrabas a klavír (1905).

Porubaný šohaj na slova lidové písně pro soprán, baryton, smíšený sbor a komorní orchestr (1905).

Stanislavův pochod pro čtyřruční klavír (1906).

Sonatina pro klavír (1911).Serenáda „Zastaveníčko“ pro housle a klavír (1912).

Pozdrav svobodné vlasti na slova Jiřího Mahena pro smíšený sbor (1918).

Palcáty a štít. Hudba k tělocvičné hře pro klavír nebo žesťový orchestr (1919).

Už sú kose nade mlýnem. Úprava lidové písně pro komorní orchestr (1923).

Život tvůj je dokonán na slova Josefa Emanuela Jankovce pro mužský sbor (1925).

O třech princeznách. Dvojhlasé zpěvy s doprovodem klavíru k divadelní hře pro mládež (1927).

Pochod legií pro sborový jednohlas a klavír nebo harmonium (1929).

Svatý Václave na slova Jaroslava Kvapila pro ženský sbor a varhany nebo harmonium (1929).

Jak jsi krásná, vlasti má na vlastní slova pro smíšený sbor (1929).

Vlaje prapor, vlaje na vlastní slova pro ženský sbor (1930).

Za rakvickými dětmi pro klavír (1937).Kytice národních písní moravských pro zpěv a klavír (1942).

Moravské lidové písně pro zpěv a klavír (1952).

Literatura

I. Lexika 

PHSN.

ČSHS.

HSPK.

Brouček, Stanislav – Jeřábek, Richard (ed.): Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Jmenná část (Praha 2007, s. 26–27). 

 

II. Ostatní  

Racek, Jan: Leoš Janáček a současní moravští skladatelé. Nástin k slohovému vývoji soudobé moravské hudby (Brno 1940).

Úlehla, Vladimír: Živá píseň (Praha 1949).

Kunc, Jan: Hynek Bím (Hudební rozhledy 7, 1954, č. 4, s. 164).

Vysloužil, Jiří: Hynek Bím (k osmdesátinám významného sběratele lidových písní) (Český lid 41, 1954, č. 2, s. 51–55).

Vetterl, Karel: Nad dílem Hynka Bíma (Český lid 46, 1959, č. 4, s. 176–180).

Vysloužil, Jiří: Za Hynkem Bímem (Hudební rozhledy 7, 1959, č. 1, s. 39).

Kurfürstová, Miroslava: Hynek Bím (1874–1958) (Národopisné aktuality 21, 1984, č. 3, s. 162–170).

Toncrová, Marta: Ke 30. výročí úmrtí sběratele lidových písní Hynka Bíma (Slovácko 30, 1988, s. 194–195).

Kurfürstová, Miroslava: Hynek Bím 1874–1958 (Malovaný kraj 34, 1998, č. 6, s. 21).

Toncrová, Marta: Hynek Bím (5. 3. 1874 Lomnice nad Popelkou – 30. 12. 1958 Tišnov) (Tišnov Fotorevue 5, 1998, č. 8, s. 19).

Toncrová, Dana: Korespondence Leoše Janáčka s Hynkem Bímem (magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1999).

Bukovský, Antonín: Hynek Bím a lidová píseň. Sběratelská činnost Hynka Bíma (magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2005).

Procházková, Jarmila: Janáčkovy záznamy hudebního a tanečního folkloru. I, Komentáře (Praha 2006).

Tyrrell, John: Janáček. Years of a Life. II, Tsar of the Forests: 1914–1928 (London 2007).

Toncrová, Marta – Uhlíková, Lucie (ed.): Hudební a taneční folklor v ediční praxi (Praha 2011).

Tyrrell, John: Janáček. I, Osiřelý kos: 1854–1914 (Brno 2018).

Čevela, Jiří: Skladatelské dílo Hynka Bíma se zaměřením na úpravy lidových písní pro klavír a sólový hlas (magisterská diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2021). 

Archivalie

Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Vlastní skladby z pozůstalosti Hynka Bíma, signatura A 53.807 – A 54.035, A 54.067 – A 54.151, A 54.189 – A 54.206.

Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Bímův životopis a soupis skladeb
a literárních prací z roku 1931, signatura G 294.

Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea. Korespondence Hynku Bímovi a různé písemnosti z jeho pozůstalosti, signatura G 6.075 – G 6.203, G 6.269 – G 6.360, G 6.376 – G 6.773, G 6.939 – G 7.000, G 7.149 – G 7.301, G 7.355 – G 7.360, G 8.110 – G 8.116.

 

Jiří Čevela

Datum poslední změny: 17.10.2022