Český hudební slovník osob a institucí

Čapek, Jan

Čapek, Jan, husitský kněz, skladatel písní, narozen 2. pol. 14. stol., zemřel 1. pol. 15. stol.

Kde a kdy se Jan Čapek narodil, není známo. Pravděpodobně pocházel z Prahy, kde studoval nejpozději do roku 1417 na Karlově univerzitě. Stál u zrodu táborského hnutí a řadil se k jeho prvním hlasatelům. Ke snahám o obnovu kalicha od počátku aktivně přispíval svými texty a měl velký vliv na vznik a rozvoj táborské písně, byť jeho autorství je dnes potvrzeno pouze u tří z nich.

Texty a písně psal zřejmě již v roce 1414 či dříve, ovšem první přímý důkaz pochází až z roku 1417, kde vystupoval na betlémské kazatelně po boku Jakoubka ze Stříbra a napsal svůj první traktát. Spis se dochoval ve dvou husitských sbornících, ovšem bez označení autora. Jediný důkaz, že traktát pochází z pera Jana Čapka, podává jeho odpůrce, Jan Příbram, který uvádí přesné datum vzniku a důvod sepsání těchto „Knížek“. Jednalo se o jakousi obranu kalicha, ve které Čapek nabádá lid k jeho přijímání a také navazuje na Husovy myšlenky zpěvu lidu, přičemž vyzvedává velký význam válečného zpěvu jako zbraně.

Z roku 1417 pochází i Čapkova první píseň Nuž křesťané viery pravé. Čapkovo autorství dokládá Jistebnický kancionál, kde je u této skladby uvedeno: „Tato pieseň zní vo desateru přikázání božiem a skládal ji kněz Čapek.“ Ze skladby vyplývá, že Čapek od počátku kladl velký důraz na zpěv dětí, což bylo později pro táborskou píseň charakteristické.

Druhá jeho píseň, Ve jméno božie počněme, pochází z téže doby (před rokem 1419) a je rovněž dochována v Jistebnickém kancionálu. Zdeněk Nejedlý ji řadí se k tzv. přechodnému období Čapkovy tvorby, kdy se již prosazuje v jeho písních táborský ráz, ale oproti pozdějšímu období v ní lze spatřit ještě i místa „netáborská“, tedy klidnějšího charakteru.

V dalších letech (1417–20) působil zřejmě na venkově. Znovu je Čapek zmiňován až v Praze 14. července 1420, kde pobýval s táborským vojskem a složil těsně po slavné bitvě na Vítkově děkovnou píseň Dietky, Bohu zpievajme, jejíž text je částečně zachován v opisech kroniky Vavřince z Březové. Podle kroniky hned po této bitvě „(...) dítky nazítří a potom běhaly po všech ulicích, zpívajíce novou píseň od kněze Čapka v lidovém jazyce složenou.“

Další zmínky o Čapkovi pochází z roku 1421 a 1424, kdy byl přítomen v Praze na synodě táborského kněžstva. Ve dvacátých let je připomínán také jako farář v Klatovech, kde však mohl působit již dříve. Naposledy je jmenován roku 1429 Janem Příbramem, jako účastník pražské synody táborské.

Jan Čapek psal traktáty, skládal písně, ale byl znám rovněž jako překladatel. Mimo autorství tří slavných husitských písní (Nuž křesťané viery pravé, Ve Jméno božie počněme, Dietky, Bohu zpievajme) jistě napsal celou řadu dalších písní, u kterých však není jeho autorství doloženo. Podle novějších poznatků je považován za zakladatele české mše, která vznikala okolo roku 1417 pod patronací Jakoubka ze Stříbra.
F. M. Bartoš jej přesvědčivě označuje za autora nejvýznamnější husitské písně Ktož jsú boží bojovníci. Dále se zvažuje i Čapkovo autorství písní: Bibli najprv otevrúce, mariánské Divná milost Božie, slavné Povstaň, povstaň, veliké město Pražské, vyzývající k boji proti Zikmundovi a k volbě nového „šlechetného“ krále, a uvítací písně Dietky v hromadu se senděme.