Český hudební slovník osob a institucí

Horák, Vlastimil

Horák, Vlastimil, dirigent, narozen 17. 6. 1926, Moravany u Kyjova, zemřel 29. 7. 2011.

Jeho otec Václav byl hornistou Moravské filharmonie. V letech 1941–46 studoval hru na lesní roh na brněnské konzervatoři u Josefa Kohouta a dirigování u Kornela Schimpla na Státní konzervatoři v Bratislavě; v hudební teorii se pak zdokonaloval u Jána Cikkera a Eugena Suchoně tamtéž (1947–51). Od roku 1950 působil jako redaktor symfonicko-operní hudby, od roku 1958 jako dramaturg a později vedoucí dramaturg umělecké hudební výroby Československého rozhlasu v Bratislavě.
Od roku 1951, kdy Václav Talich odešel z Bratislavy, převzal vedení komorního orchestru Komorné združenie. S tímto souborem premiéroval řadu děl (Sonatínu z cyklu Obrázky zo Slovenska Eugena Suchoně, Barokní suitu Miroslava Bázlika, Komorní symfónii Júlia Kowalského, v roce 1960 Bajky pro komorní orchestr O pejskovi, kočce a měsíci od Miroslava Hlaváče). V roce 1958 dirigoval československou premiéru cembalového koncertu Bohuslava Martinů s Güntherem Radhuberem, byl také zodpovědný za československou premiéru první symfoniety Rudolfa Marose. Kromě těchto děl uvedl v Československém rozhlase a na veřejných koncertech Symfonii H dur Josepha Haydna, Variace pro klavír a orchestr Ariette favorit Johanna Nepomuka Hummela a Symfonii C dur Carla Ditterse von Dittersdorfa. Uváděl také znovuobjevená díla starých slovenských mistrů (Symfonii Juraje Zlatníka, takzvanou Košickou symfonii, jejíž autor je neznámý, a Plesové tance od Jána Čaploviče z Radvaně).
Horák propagoval a oživoval hudbu českých skladatelů raného klasicismu, se kterými se díky němu slovenské publikum seznámilo mnohdy poprvé; jmenovitě jde zejména o Jana Křtitele Vaňhala, Jana Václava Stamice, Františka Míču, Josefa Bendu, Františka Kramáře, Josefa Myslivečka, Antona Filze, Františka Duška, Václava Pichla a Františka Xavera Brixiho. Jejich díla jsou díky němu nahrána v bratislavském rozhlase.
Horák byl typem houževnatého dirigenta, který projevoval velký smysl pro formu, proporcionalitu, výraz i celkovou výstavbu jak současné, tak zejména starší symfonické tvorby.