Český hudební slovník osob a institucí

Společnost pro starou českou hudbu

Společnost pro starou českou hudbu, hudební spolek, zahájení činnosti 29. 4. 1940, Praha, ukončení činnosti 28. 4. 1952, tamtéž.

Společnost pro starou českou hudbu (SPSČH) byla ustavena na jaře roku 1940 z iniciativy archiváře, sbormistra a varhaníka Vlastimila Blažka a klavíristy a pedagoga Josefa Challuppera. Hlavní náplní SPSČH mělo být pořádání koncertů z děl duchovní i světské hudby starých českých mistrů, sepisování, soustřeďování a evidence památek, zakládání archivů, půjčoven a knihoven, vydávání a rozšiřování skladeb a literatury včetně časopisů a gramodesek či praktická výuka komorní hry a zpěvu. Tento velmi obsáhlý program se ve skutečnosti zúžil zejména na pořádání koncertů a na vydání několika skladeb – od mnoha zajímavých návrhů v edičním plánu muselo být ve válečných letech upuštěno. Prvním předsedou společnosti se stal Vlastimil Blažek, prvním místopředsedou Emilián Trolda, čestnými členy se stali zemský prezident Richard Bienert a také tři šlechtici mecenáši – Karel Thun-Hohenstein, Zdenko Radslav Kinský a Hanuš Kolowrat-Krakowský. Z významných hudebních osobností byli čestnými členy zvoleni Josef Bohuslav Foerster, Jan Kubelík, Vítězslav Novák a Jaroslav Kocian.

Celkem SPSČH uspořádala v letech 1940–51 44 pražských koncertů a 4 mimopražské. Koncerty byly věnovány různým tématům – Po stopách starých českých skladatelů ve Francii (1942), Morava v naší hudbě (1943), Taneční hudba v Čechách ze 17. a 18. století (1943), Česká píseň 14. až 17. století (1949), Lidové písně a tance ze 17. století (1950) – i skladatelským osobnostem (František Benda, František Xaver Brixi, Bohuslav Matěj Černohorský, Jan Ladislav Dusík, František Xaver Dušek, Adam Michna z Otradovic, Václav Pichl, Antonín Rejcha, Jan Václav a Karel Stamic, František Škroup, Václav Jan Tomášek, Jan Hugo Voříšek aj.). Patrně nejvýznamnější akcí společnosti se stalo koncertní dvojprovedení (21. a 24. 4. 1943) oratoria Františka Xavera Brixiho Depositio de Cruce Salvatoris Nostri Jesu Christi (1770) v českém překladu.

Předsedy SPSČH byli vedle již zmíněného Vlastimila Blažka (1940–43) Josef Jaromír Lauschmann (1943–46), Přemysl Pražák (1946–47) a Václav Holzknecht (1947–51), organizační záležitosti měl po celou dobu trvání společnosti na starosti Eduard Uvíra. V roce 1951 se SPSČH přidružila rozhodnutím svého výboru ke Společnosti Národního muzea jako její hudební sbor – v tomto roce měla 236 členů. Dne 28. dubna 1952 potvrdilo hudební oddělení Národního muzea převzetí veškerého majetku včetně hudebního archivu do své správy, ze spolkového katastru byla společnost vymazána 14. 12. 1959.