Sechter, Šimon
(Simon)
Charakteristika: Muzikolog, skladatel, dirigent a varhaník
Datum narození/zahájení aktivity:11.10.1788
Datum úmrtí/ukončení aktivity:10.9.1867
Text
Sechter, Šimon, muzikolog, skladatel, dirigent a varhaník, narozen 11. 10. 1788, Frymburk, zemřel 10. 9. 1867, Vídeň.
Od roku 1804 vyučoval ve Vídni harmonii a kontrapunkt, od roku 1810 vyučoval také klavír a zpěv. V roce 1824 se stal zastupujícím, 1825 potom hlavním dvorským varhaníkem. V roce 1851 vstoupil Sechter na vídeňskou konzervatoř, aby tam učil kontrapunkt. Vychoval zde mnoho žáků, mezi jinými i Antona Brucknera.
Jako skladatel má na svém kontě tisíce instruktivních i běžných skladeb. Různé fugy psal prakticky denně. Sechter patřil mezi nejvlivnější vídeňské hudební teoretiky 19. století, jeho třídílná učebnice Die Grundsätze der musikalischen Komposition (1853–54) ovlivnila celé generace skladatelů. Ředitel pražské varhanické školy Karl Franz Pitsch mu věnoval svoji sbírku 24 Preludien in allen Dur- und Moll-Tonarten für die Orgel oder Physharmonica.
Dílo
Dílo literární
Samostatně vydané publikace, kapitoly v knihách
Musikunterricht für Blinde (in: Lehrbuch zum Unterrichte der Blinden, ed. J. W. Klein, Wien, 1819, 160–217);
Zergliederung des Finale aus Mozarts 4ter [41st] Sinfonie in C, als Muster einer freien Instrumentalfuge (Wien 1820).
Dílo hudební
Vydané instruktivní noty (výběr)
Zwölf Variationen im strengen Style für das Pianoforte, op. 7 (Wien 1824);
Zwölf Versetten und eine Fuge über das Thema des VIIten Werkes (folgt das Thema in Noten wie vorne angegeben) für die Orgel oder das Pianoforte, op. 12 (Wien 1826);
Zwölf neue Variationen im strengen Style mit einer Schlussfuge, über das Thema des 7ten und 12ten Werkes, op. 45 (Wien 1826–8);
Wichtiger Beitrag zur Fingersetzung, op. 42 (Wien 1828);
Praktische Generalbass-Schule, op. 49 (Vienna 1830);
Praktische und im Zusammenhange anschauliche Darstellung, wie aus den einfachen Grundharmonien die verschiedenen Bezifferungen im Generalbass entstehen, op. 59 (Wien 1834);
Musikalischer Rathgeber, op. 57 (Wien 1835).
LiteraturaI. Lexika
MGG1 (heslo E. Tittela).
New Grove1 (heslo M. J. E. Browna).
LdM (heslo Ursuly Herrmann).
New Grove2 (heslo Janna Saslaw).
II. Ostatní
(Věstník pěvecký a hudební 41, s. 125).
Zeleny, W.: Die historischen Grundlagen des Theoriesystems von Simon Sechter (Dizertace, vídeňská univerzita 1938; Tutzing, 1979, in: Veröffentlichungen zur Musikwissenschaft, č. 10).
Dahlhaus, Carl: Untersuchungen über die Entstehung der harmonischen Tonalität (Kassel 1968).
Caplin, W. E.: Harmony and Meter in the Theories of Simon Sechter (Music Theory Spectrum 2, 1980, s. 74–89).
Mann, A.: Schubert's Lesson with Sechter (19st Century Music 6, 1982–83, s. 159–165).
Phipps, G. H.: A Response to Schenker's Analysis of Chopin's Etude, opus 10, no.12, using Schoenberg's Grundgestalt Concept (Musical Quarterly 49, 1983, s. 543–569).
Wason, R.: Viennese Harmonic Theory from Albrechtsberger to Schenker and Schoenberg (Ann Arbor 1985).
Chenevert, J. H.: Simon Sechter's ‘The Principles of Musical Composition’: a Translation of and Commentary on Selected Chapters (University of Wisconsin, dizertace 1989).
Jan Pirner
Datum poslední změny: 24.2.2012