Český hudební slovník osob a institucí

Pellar, Rudolf

Pellar, Rudolf, herec, šansoniér, překladatel, narozen 28. 2. 1923, Púchov nad Váhom, zemřel 4. 9. 2010.

Maturoval na gymnáziu v Brně, pak absolvoval obor herectví na brněnské konzervatoři (1946). Působil v Horáckém divadle, Hanáckém divadle (Přerov) a Slezském národním divadle (Opava), poté v pražských scénách Divadlo S. K. Neumanna, Hudební divadlo Karlín (1954–60), Městská divadla pražská (1960–1991). V hudbě se vzdělával soukromě, jeho učiteli zpěvu byli po příchodu do Prahy Louis Kadeřábek a Robert Rosner. V karlínském divadle uplatňoval svůj příjemný a znělý baryton a herecké i taneční schopnosti v operetách a muzikálech (hlavní role profesora Tuzziho v muzikálu Když je v Římě neděle, 1958, a jiné) a v tom pokračoval i v Divadle ABC. Od druhé poloviny padesátých let nahrával pro Supraphon s různými orchestry a skupinami (BERO, Milan Bláha, Gustav Brom, Ota Čermák, Jiří Jirmal, Karel Krautgartner, Sláva Kunst, Jiří Malásek, Taneční orchestr Československého rozhlasu, Karel Vlach) a často se uplatňoval v rozhlase a televizi jako herec, speaker, recitátor (roku 2000 byl vyznamenán Křišťálovou růží za interpretaci mluveného slova) i zpěvák (např. cyklus Písničky u klavíru s Harry Macourkem či řada rolí v klasických i současných operetách). V repertoáru měl vedle čísel běžného populárního repertoáru (Červená aerovka, Takový sníh už nepadá a jiné) náročnější tituly z okruhu amerických a francouzských lidových písní, šansonové tvorby zahraniční (Malý bar, Pařížské bulváry, Starý povozník, Všední ulice) i domácí (např. kolem 1960 songy Jana F. Fischera Atomová pohádka, Pardon, já musím, S buřinkou v ruce, Viliama Bukového Všední ulice, Bambus a řeka, Buffalo Bill). Od 1969 se podílel na šansonových večerech v Janáčkově síni Umělecké besedy a v Divadle hudby, kde ve spolupráci s autory Jaroslavem Jakoubkem, Milanem Jírou, Josefem Kainarem a dalšími pěstoval rozsáhlý šansonový repertoár, v němž byly zastoupeny písně J. Brela, G. Brassense, G. Bécauda i tvorba z okruhu Karla Hašlera, Červené sedmy, Osvobozeného divadla. V období tzv. normalizace v sedmdesátých a osmdesátých letech byl postižen zákazem činnosti v masových médiích a uplatňoval se v okruhu volného sdružení Šanson věc veřejná (v repertoáru měl i lidové písně v jidiš apod.). V letech 1970–2001 vyučoval šansonový zpěv v hereckém oddělení Státní konzervatoře v Praze. Diskografii představují supraphonské samplery Písně z musicalu Když je v Římě neděle (1958), Americké lidové písně (1964), Český šanson 1969, Český šanson 1970, Chvíle lásky (1969) resp. pantonský sampler P(l)ísničky Jaroslava Jakoubka (1983), dále Sha-Stil (kazeta Revox 1994), Smutný představení (CD Arbitra 1999), Prager Tandlmarkt (CD Meadowart 2001), Patřím k tobě (CD Regina 2001).

Dalším a to mimořádně významným Pellarovým pracovním polem bylo překladatelství, kterému se věnoval společně s manželkou Lubou, a to zejména v oblasti americké literatury prozaické i dramatické (E. Albee, W. Faulkner, E. Hemingway, A. Miller, P. Roth, J. D. Salinger, T. Williams a další); získal zde několik prestižních cen včetně Státní ceny za celoživotní překladatelské dílo (1997). Přeložil i některé texty (např. z titulů Porgy a Bess, Šumař na střeše) pro svůj repertoár.