Český hudební slovník osob a institucí

Knöfel, Johann

Knöfel, Johann (též Knäfelius, Knefel, Knöbel, Knöpflin), skladatel a varhaník, narozen kolem 1530, Lauban (Lubiń, Polsko), zemřel po roce 1617, Praha?.

Johann Knöfel pocházel ze Slezska. O jeho mladších letech se dozvídáme až zprostředkovaně díky varhaníkovi Kasparu Krumbhornovi, který byl žákem tehdy asi třicetiletého Knöfela v protestantské latinské škole Valentina Trotzendorffa ve slezském Goldbergu (nyní Złotoryja, Polsko). V červnu 1569 se oženil a ve stejné době se rovněž stal kapelníkem na dvoře knížete Jindřicha XI. Lehnického z rodu Piastovců. Jemu také věnoval svoji sbírku Dulcissimae cantiones, vytištěnou v roce 1571. V předmluvě díla zmínil svoji věrnost augsburské konfesi, která se ujala ve slezské Vratislavi již v prvních letech reformace. Svoji další sbírku Cantus choralis (1575) věnoval přímo vratislavské městské radě. Toto dílo představuje zpěvy mešního propria pro potřeby bohoslužeb liturgického roku.

Z dedikací dalších děl vyplývá, že od roku 1579 působil jako kapelník na dvoře kurfiřta Ludvíka VI. v Heidelbergu. V tomto roce mu totiž připsal mši na moteto Orlanda di Lassa In me transierunt a stejně tak sbírku Cantiones piae (1580). V roce 1583 však kurfiřt zemřel a jeho nástupce Jan Kazimír v zemi prosazoval kalvinismus. Knöfel byl jako luterán svého úřadu zbaven a po krátkém pobytu ve Slezsku se přestěhoval do Prahy. Zde je roku 1592 připomínán jako varhaník a kantor při kostele sv. Jindřicha, kde tehdy byl vyhlášený sbor. Ze stejného roku pochází předmluva ke sbírce Novae melodiae, tištěné u Jiřího Nigrina, v níž Knöfel zmínil, že v Praze již nějaký čas žije. Poté však jeho stopa opět mizí a objevuje se krátce jen v úředních záznamech v Klagenfurtu 21. 4. 1617, kdy mu korutanské úřady vyplatily částku 30 florinů za dedikaci blíže neurčených skladeb.

Knöfelovo dochované dílo reprezentuje tradiční styl protestantské tvorby. Jeho kompoziční jazyk byl ovlivněn skladbami Orlanda di Lassa. Zpracovával především latinské textové předlohy, což by mohlo poukazovat také na jeho humanistickou výchovu, neboť ve škole v Goldbergu byla latinská konverzace každodenní samozřejmostí. Německý jazyk zpracoval pouze ve sbírce Newe teutsche Liedlein a v několika hymnech. Ačkoliv byl jako skladatel poměrně konzervativní, nevyhýbal se ani experimentům s některými moderními technikami, jako byly cori spezzati, forma canzonetty či užívání chromatických postupů. Velmi elegantně dokázal Knöfel pracovat s gregoriánskými melodiemi, na které navazoval polyfonii, jako v případě Cantus choralis, i s duchovními písněmi.