Český hudební slovník osob a institucí

Blažek, Vilém

Blažek, Vilém,skladatel, sbormistr, varhaník, klavírista a pedagog, narozen 2. 4. 1900, Kroměříž, zemřel 7. 12. 1974, Brno.

Pocházel z hudební rodiny; byl synem inženýra a sbormistra Josefa Blažka a jeho matka pocházela z muzikantského rodu Skálů. Po studiích reálné školy v rodné Kroměříži (1912−19) přesídlil do Brna, kde vstoupil na konzervatoř. Studoval zde ve varhanní třídě u Eduarda Treglera (1920−24) a navázal mistrovskou školou u Josefa Suka v Praze (1924−29). Už za studií byl dirigentem pěveckého a hudebního spolku Dvořák ve Zlíně (1926) a nastoupil také jako učitel na hudební školu Besedy brněnské, kde poté působil téměř dvacet let (1927−45).

Po celý život byla významnou součástí jeho hudebních aktivit pedagogická činnost. Roku 1940 se stal profesorem na brněnské konzervatoři, kde učil s pauzami patnáct let (1940−42, 1945−46, 1953−58). Přednášel v hudebně-pedagogickém kurzu Hudební Budče Besedy brněnské (1939−51), byl členem zkušební komise pro hudební pedagogy a zkoušejícím pro varhanní hru (1944−50). Souběžně byl ředitelem Městské hudební školy v Brně (1946−51, poté znovu od 1955; v přestávce mezi tím učil na Janáčkově hudební škole v Břeclavi, 1951−55).

Vedle pedagogické praxe byl aktivně činným varhaníkem a klavíristou, který se angažoval v hudebním dění v Brně. Účinkoval na mnohých koncertech Besedy brněnské, kde spolupracoval s Jaroslavem Kvapilem, pořádal i samostatné varhanní koncerty, často působil jako klavírní doprovazeč. Sám se jako hráč nejvíce uplatnil v kantátách, ke kterým měl velmi blízko i skladatelsky.

Jeho kompoziční styl zprvu významně ovlivnil jeho učitel Josef Suk, jak je zřejmé z jeho prvních děl (např. Pastorale a Burleska z jeho Suity pro velký symfonický orchestr op. 1, 1927, či Úvod a variace pro smyčcové kvinteto op. 2 z téhož roku). Teprve postupně si vypracoval svůj osobitý výraz. Psal zejména kantáty, sbory, písně a také duchovní hudbu, která byla uznávaná a oceňovaná (jeho Missa solemnis op. 5 pro smíšený sbor a varhany z roku 1939 získala první cenu v soutěži olomoucké arcibiskupské konzistoře). Během druhé světové války reagoval na aktuální dění složením několika písní na slova Josefa Václava Sládka (zejména Byli jsme a budem, která byla roku 1940 odměněna v soutěži Melantricha) a také kantáty Země mluví op. 10 na slova Viktora Dyka (1941). Psal i instruktivní skladby a upravil čtyři varhanní koncerty Františka Xavera Brixiho či cembalový koncert C-dur Jana Zacha. Po osvobození se angažoval v budování hudební školy Jaroslava Kvapila v Brně. Komponoval až do konce života, vytvořil 44 opusů rozličných forem. Je pohřben na brněnském ústředním hřbitově.