Český hudební slovník osob a institucí

Ďačenko, Hryc

Ďačenko, Hryc (Řehoř), pěvec-tenorista a skladatel, narozen 7. 2. (25. 1.) 1896, Bovkun (Kyjevská oblast, Ukrajina), zemřel 25. 11. 1979, Opava. 

Školní docházku absolvoval ve škole kyjevského Kláštera svatého Michala. V letech 1910–1914 studoval učitelský ústav v Kyjevě. Od roku 1917 pracoval jako učitel v rodné vsi. Poté studoval zpěv v Kyjevě na hudebně-dramatickém institutu (1918–19). Zprvu se školil jako barytonista. V roce 1919 se stal členem nově založené Ukrajinské republikové kapely vedené Oleksandrem Košycem. Tento pěvecký sbor byl vytvořen za účelem reprezentace hudební kultury Ukrajinské lidové republiky. Kapela po zastávce ve východní Haliči odjela na několikaměsíční turné do Československa a v zápětí do dalších evropských států.Po likvidaci ukrajinského státu se v roce 1921 rozpadla i samotná Kapela. Množí její členové včetně Ďačenka a jeho manželky Niny se jako političtí emigranti usadili v Československu.

Hryc Ďačenko začal studovat na pražské konzervatoři kompozici u Karla Boleslava Jiráka. Ačkoliv se učil spíše průměrně, byl po absolutoriu v roce 1925 přijat na konzervatorní mistrovskou školu k Josefu Sukovi. Toto studium absolvoval roku 1930 smyčcovým kvartetem, který provedlo Ondříčkovo kvarteto. V Praze se zároveň dále vzdělával ve zpěvu u Egona Fuchse, Louise Kadeřábka, Konrada Wallersteina a Carla Emericha; tehdy byl přeškolen na tenoristu. Roku 1926 složil zkoušku ze sborového zpěvu.

Pracoval jako sborista a vedoucí sboru plzeňského divadla (1929–32), olomouckého divadla (1932–45) a po druhé světové válce byl sboristou divadla v Opavě. V době olomouckého působení byl s ženou Ninou aktivním účastníkem kulturní činnosti místní ukrajinské diaspory.

Zkomponoval např. Dumku pro hoboj a malý orchestr op. 2 (1925), Smyčcový kvartet op. 4 (1929), symfonické básně Lebiď (1930) a Zvyťaha (1932), písňové cykly, mj. Červonyj mak či Nebo nevmyte (1930) na básně Tarase Ševčenka, dále písně na slova Lesji Ukrajinky či Oleksandra Olese, též ukrajinského emigranta do Československa. Psal rověž klavírní skladby (např. Homin z Ukrajiny) a sbory. Byl také plodným upravovatelem ukrajinských lidových písní. Některá Ďačenkova díla byla koncertně provedena v Praze, jeho hudební dílo však zůstalo v rukopise.