Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Branbergerová, Doubravka

Tisk

(Černochová)

Charakteristika: Pěvkyně-sopranistka a hudební pedagožka

Datum narození/zahájení aktivity:10.2.1885
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.2.1945
Text
DíloLiteratura

Branbergerová, Doubravka (roz. Černochová), pěvkyně-sopranistka a hudební pedagožka, narozena 10. 2. 1885, Praha, zemřela 2. 2. 1945, tamtéž.
 
Studovala na Pivodově pěvecké škole (1899–1900), dále u Maruše Langové (1900–03), Františka Spilky v Praze a u svého pozdějšího manžela, muzikologa Jana Branbergera. U italských, francouzských a německých mistrů pak rozvíjela zejména metodiku vyučování zpěvu. Vyučovala na dětské pěvecké škole spolku Lukes (1903–06), byla členkou opery Národního divadla (1906–09), kde vynikl její lyrickodramatický soprán v představeních Carmen, Čertova stěna a dalších. Naposledy profesionálně zpívala v roce 1912.
V letech 1909–17 byla ředitelkou pěvecké školy Hudební Budče, ze které vzešly pěvkyně uplatňující se zejména v koncertním zpěvu (Božena Kozlíková, Máša Fleischerová, Jarmila Rochová-Pěničková, Jaromíra Tomášková-Nováková a další). Byla profesorkou sólového zpěvu na pražské konzervatoři (1920–39), kde provedla reorganizaci výuky. Stala se členkou pro státní zkoušky ze zpěvu, byla také majitelkou soukromé pěvecké školy. Její škola byla charakteristická svou komorní jemností a koncertní vybroušeností a stavěla se tak proti škole Františka Pivody, opřené o hlasové rejstříky. Během druhé světové války žila a působila jako hudební pedagožka v Potštejně. Jako první česky představila cyklus Roberta Schumanna Láska a život ženy a také Debussyho písně. Uplatnila se především jako pěvecký pedagog, významné byly její koncerty pro děti, na kterých se podílel i Jaroslav Křička. Nově vydala překlad Dannebergova Katechismu umění pěveckého od Adolfa Piskáčka (1932), uspořádala dva sešity zpěvů ze Smetanových oper (1942). Přispívala do hudebních časopisů (Cyril, Hudební výchova, Věstník pěvecký a hudební).
Dílo
Dílo literární
 
Pedagogický přehled literatury zpěvu (Cyril 41, 1915, s. 3, 19, 41, 63, 102, 121, 137, 156, 177; Cyril 42, 1916, s. 12, 27, 51, 59).
Literatura
I. Lexika
ČSHS.
 
II. Ostatní
Branberger, Jan: Strom života. Vzpomínky na zesnulou ženu. (Praha 1945).        
Hoffmeister, Karel: Rozcházíme se, přátelé… (Hudební výchova 21, 1940, s. 28−29).
 
Libor Pavlíček
Datum poslední změny: 16.12.2008