Český hudební slovník osob a institucí

Chvála, Jaroslav

Chvála, Jaroslav, pěvec-basista, narozen 8. 7. 1885, Praha, zemřel 29. 7. 1961, Aš.

Byl synem hudebního kritika Emanuela Chvály. Studoval reálné gymnázium a potom získal titul inženýra na technice v Praze. Učil se hře na housle u Štěpána Suchého a Jana Pelikána a hře na klavír a harmonii u Rudolfa Urbana. V březnu a dubnu roku 1902 psal hudební referáty za onemocnělého Emanuela Chválu do Národní politiky. Působil na kůru Ondřeje Horníka v Karlíně a od roku 1904 zpíval ve sborech Křížkovský a Tovačovský. 23. 2. 1923 napsal dílo Úvaha o správném způsobu zpívání ve formě přednášky, které rozmnožil hektograficky v pěti stech exemplářích. V Praze pracoval jako úředník Československých státních drah. Zpěv studoval u Karla Čecha, Egona Fuchse a Bohuslava Krouského a v roce 1924 absolvoval státní zkoušku ze sólového zpěvu. V letech 1925–26 zpíval v Pražském rozhlasu a na koncertních večerech pořádaných kapelníkem Antonínem Nademlejnským. Stal se členem pěveckého kvarteta Bendl. V letech 1926–27 působil jako sólista u Východočeské divadelní společnosti Vladimíra Wuršera. Od roku 1927 učil zpěv na Masarykově lidovýchovném ústavu. V roce 1928 získal první cenu v soutěži Spolku pro pěstování písně za přednes písní Antonína Dvořáka a Franze Schuberta. Od roku 1930 zpíval ve sdružení Čeští madrigalisté Bohumila Špidry. Provedl několik samostatných koncertů s klavíristou a skladatelem Josefem Stanislavem, zvláště Večer písní a balad v Praze 29. 4. 1931, kde uvedl skladby svého otce, českých klasiků, písně Franze Schuberta a balady Karla Loewa. V letech 1930–31 zpíval v pražském rozhlase. Podílel se na provádění oratorií ve spolku Blahoslav v Praze i menších městech. Kvůli zhoršujícímu se psychickému stavu strávil poslední léta života v léčebných ústavech, a to od roku 1954 v Charitě v Mariánských Lázních a po roce 1957 v Okresním ústavu národního zdraví v Aši, kde zemřel.