Český hudební slovník osob a institucí

Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích

Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích, muzeum, zahájení činnosti 1954, Zlonice.

Antonín Dvořák žil ve Zlonicích (poblíž rodné Nelahozevsi) v letech 1853–56. Pobýval zde nejprve v rodině svého strýce Antonína Zdeňka, který se v roce 1852 stal šafářem na zlonickém panství knížat Kinských, a později u rodičů, kteří se do Zlonic přistěhovali roku 1855. Ve Zlonicích získal Dvořák hudební průpravu od vynikajícího hudebníka Antonína Liehmanna, který jej učil hře na varhany a hudební teorii. Dvořák si ho velmi vážil a roku 1880 dokonce zorganizoval ve Zlonicích koncert k uctění jeho památky, z jehož výtěžku byl Liehmannovi postaven pomník. Liehmannova dcera Terinka, Dvořákova první láska, je údajně zvěčněna i se svým otcem v opeře Jakobín. Samotné Zlonice pak byly Dvořákovi inspiračním podnětem v jeho Symfonii č. 1 c moll z roku 1865, kterou později nazval „Zlonické zvony“.

Samotná budova dnešního Památníku Antonína Dvořáka pochází z roku 1745. Původně sloužila jako špitál (tj. starobinec) pro vysloužilé úředníky místního panovnického rodu Kinských. Kinským patřilo celé panství až do roku 1920, v té době přešla stavba do majetku státu. Během druhé světové války zde získali azyl uprchlíci ze Sudet. Po válce budova sloužila jako skladiště papíru a chátrala natolik, že mělo dojít k její demolici. Ke kompletní rekonstrukci došlo péčí Vlastivědného kroužku Zlonicka a v budově byl zřízen Památník Antonína Dvořáka. Slavnostní otevření proběhlo v červnu roku 1954. Hlavní sál památníku dnes slouží pro pořádání koncertů, svatebních obřadů, výstav a jiných kulturních akcí. Postranní vitríny informují o hudebních tradicích Zlonic, které jsou zmapovány od roku 1616 a obsahují i doklady regionální historie včetně archeologických nálezů. Návštěvnická expozice je soustředěna především v místnosti nazvané Dvořákova síň. Vystaveny tu jsou předměty z osobního života hudebního skladatele Antonína Dvořáka, např. dirigentská taktovka, šperkovnice z ebenového dřeva – svatební dar manželům Dvořákovým od architekta Josefa Hlávky, kuřácká souprava z volských rohů, lipová ratolest a medaile jako ocenění Dvořákovy práce, úmrtní lože či zrcadlo z pražského bytu v Žitné ulici. Tyto a několik dalších předmětů věnoval do sbírek Památníku Ing. Otakar Dvořák, syn Antonína Dvořáka. V roce 1984 byla návštěvníkům zpřístupněna vedlejší budova zvaná Varhaníkovna (v majetku církve). Od poloviny 17. století to bývalo sídlo školního rektora a varhaníka, dnes představuje dobově zařízený byt Dvořákova zlonického učitele Antonína Liehmanna, který ve Zlonicích působil v letech 1832–79. O vybavení bytu se velkou měrou zasloužili obyvatelé Zlonic. Vystavovaný fotografický materiál věnovali potomci Antonína Liehmanna a jeho dcery Terinky. V poslední místnosti je od roku 1994 pamětní síň zlonického rodáka Eduarda Ingriše (narozen 1905), hudebního skladatele, cestovatele, dobrodruha, amatérského fotografa, filmaře a mořeplavce, který od roku 1947 až do své smrti v roce 1991 žil ve Spojených státech amerických (autor trampské písně "Teskně hučí Niagara").

Zřizovatelem Památníku Antonína Dvořáka je obec Zlonice.