Český hudební slovník osob a institucí

Labor, Josef Paul

Labor, Josef Paul, varhaník, klavírista a skladatel, narozen 29. 6. 1842, Hořovice, zemřel 26. 4. 1924, Vídeň.

V důsledku infekčního onemocnění v dětském věku oslepl (podle některých zdrojů byl slepý od narození). Rodina přesídlila roku 1848 do Vídně, kde se Labor do roku 1858 učil v c. k. Slepeckém výchovném ústavu Matthiase Schlechtera hře na klavír, zároveň byl od roku 1857 žákem vídeňské konzervatoře Společnosti přátel hudby u Eduarda Pirkherta (klavír) a Simona Sechtera (hudební teorie). Roku 1863 absolvoval ve Vídni jako klavírista první veřejné vystoupení; 3. května téhož roku zmiňuje Wiener Zeitung také uvedení jeho (dnes ztracené) skladby.  Následujícího roku 1864 podnikl koncertní cestu, při níž vystoupil v Praze, Drážďanech, Hannoveru a navštívil rovněž Anglii, Francii a Rusko. Roku 1865 jej jmenoval hannoverský král Jiří V. (který byl rovněž slepý) komorním klavíristou svého dvora a učitelem své dcery Friederiky. Po pruské anexi Hannoveru roku 1866 doprovázel Labor krále do jeho exilu v Rakousku, žil pak střídavě v Gmundenu a ve Vídni. Roku 1870 vyšel tiskem Laborův op. 1 (Phantasie über ein Originalthema). V Gmundenu se dále vzdělával ve hře na varhany u Johanna Evangelisty Haberta (rodáka z Horní Plané). Jako varhaník vystoupil poprvé roku 1874 a tomuto nástroji dával v následujících letech přednost. 1891 se stal korespondentem nově založené Společnosti pro podporu německé vědy, literatury a umění v Čechách. Od roku 1893 se podílel redakčně na edici Deutsche Tonkunst in Österreich (DTÖ), spolupracoval také na edici tzv. „Kaiserwerke" (skladby císařů Ferdinanda II., Leopolda I. a Josefa I.).

Labor vyvinul notové písmo pro slepce, pro nedostatek finančních prostředků však svůj vynález nemohl publikovat. Mnohokrát hrál při zasvěcení nových varhan nejen v tehdejším Rakousku, ale také např. v Mnichově a Nottinghamu. Působil pedagogicky v židovském Slepeckém ústavu ve Vídni, na Nové vídeňské konzervatoři a měl soukromé žáky,  k nimž patřili např. Julius Bittner, Paul Wittgenstein (pro nějž Labor zkomponoval několik děl) a údajně i Arnold Schönberg (tato informace je na základě nových zjištění zpochybněna). Roku 1904 byl jmenován dvorním varhaníkem. 1923 byl založen Svaz Josefa Labora (Josef-Labor-Bund) s cílem propagovat skladatelova díla.

Laborův repertoár jako klavíristy a varhaníka zahrnoval kromě jeho vlastních skladeb díla Bachova, Buxtehudeho, Mozartova, Beethovenova, Schubertova, Schumannova, Chopinova, Mendelssohnova, Sechterova atd. Při jejich studiu mu byla nápomocna jeho sestra Josefina Davidová tím, že mu skladby předehrávala. Podle Laborovy hry také jeho skladby zapisovala; po její smrti převzala tuto činnost Laborova žačka Rosina Menzelová. Na Laborově hře byla obdivována technická čistota, zpěvný tón, nuancovaný přednes bez patrné snahy o vnějškový efekt. Labor byl označován za jednoho z nejlepších varhaníků své doby. Napsal přes 80 skladeb, těžiště tvoří komorní skladby a skladby pro varhany. Některá díla vznikla na objednávku Společnosti pro podporu německé vědy, literatury a umění v Čechách, resp. byla s její podporou vydána. Rodina Wittgensteinových iniciovala roku 1912 vydání Laborových skladeb v nakladatelství Universal Edition ve Vídni. Uznání jako skladatel docílil až po své padesátce, což pro něj znamenalo nový impuls k tvorbě. Tehdy, na přelomu staletí, vznikla jeho vrcholná díla. (Datace Laborových děl zaznamenává dohotovení diktovaného čistopisu, datace vzniku je tedy často hypotetická). V posmrtném hodnocení (Karl Lafite, Neue Freie Presse 6. 5. 1928) byl Labor označen jako „jemně vzdělaný, učený skladatel, jehož eklekticismem pronikají zajímavé individuální rysy".