Český hudební slovník osob a institucí

Holub, Josef 2)

Holub, Josef, houslista a skladatel, narozen 23. 2. 1902, Holice v Čechách, zemřel 11. 5. 1973, Brno.

Byl nejmladším z deseti dětí Čeňka Holuba. Základy houslové hry získal od svého otce. V houslové hře se pak zdokonaloval u Rudolfa Reissiga v letech 1910–18 v Brně, kde zároveň studoval gymnázium na Starém Brně (1913–17). 16. 4. 1916 absolvoval první velký veřejný koncert s Českou filharmonií, hrál Mozartův Houslový koncert A dur, Fantasii pro housle a orchestr g moll, op. 24 Josefa Suka a Houslový koncert Maxe von Schillingse. Od roku 1918 se pak vzdělával u Otakara Ševčíka v mistrovské třídě Akademie ve Vídni a na mistrovské škole v Praze (absolvoval 1920). Poté studoval skladbu na brněnské odbočce mistrovské školy pražské konzervatoře v Brně u Leoše Janáčka (1923–24); absolvoval ji vlastním Prvním houslovým koncertem. Skladbu studoval také u Václava Štěpána v Praze, později soukromě u Vítězslava Nováka. První koncertní turné (Jugoslávie, Bulharsko, Řecko, Rumunsko) podnikl s klavírním doprovodem svého bratra Jana Holuba (1921–22). V létě 1922 navštěvoval interpretační kurzy Carla Flesche v Berlíně. Působil jako koncertní mistr na mnoha různých místech: u opery v Záhřebu (1924–25) – zde byl též primáriem Zagrebačkého kvarteta, v Bělehradě (1925–27) a v brněnském Radiojournalu (1927–38).
V Brně založil a vedl Janáčkovo kvarteto (1932–38) a hojně koncertoval. Vynikal jako sólista na četných koncertech: v Praze (1913, 1918), v Jugoslávii, Řecku, Bulharsku, Rumunsku, v Itálii, ve Vídni a v Lipsku. Získal stříbrnou medaili na mezinárodní houslové soutěži ve Vídni (1932). Potom působil jako koncertní mistr rozhlasového orchestru v Košicích (1938), v Bratislavě a Ostravě (1939). Poté byl zaměstnán opět v Brně, jako první koncertní mistr u Zemského divadla (1939–41). Po osvobození (1945) byl v Praze koncertním mistrem Divadla 5. května a ve Filmovém symfonickém orchestru (1946–47). Od léta 1947 do roku 1956 byl primáriem Ondříčkova kvarteta. Působil také jako profesor houslové hry na brněnské konzervatoři (od února 1956 do roku 1967). Naposledy sólově vystoupil v roce 1952 v Praze při oslavách 100. výročí narození Otakara Ševčíka.
Jeho sólový repertoár obsahuje náročná díla českých, slovenských a německých klasiků, zvláště Koncert pro housle a moll, op. 53 Antonína Dvořáka, Fantasii Josefa Suka (provedl ji 9. 2. 1930 ve Vídni s Wiener Symfoniker) a koncerty Jaroslava Kvapila, Josefa Holuba (vlastní), Pjotra Iljiče Čajkovského,Alexandera Konstantinoviče Glazunova, Henryka Wieniawského a a první Houslový koncert Karla Szymanowského (byl poprvé proveden v Brně 10. 5. 1931). 
Z německých klasiků hrál Dvojkoncert d moll pro dvoje housle, smyčce a cembalo BWV 1043 Johanna Sebastiana Bacha, Koncert pro housle č. 5 A dur KV 219 Wolfganga Amadea Mozarta, Houslový koncert D dur, op. 61 Ludwiga van Beethovena a Houslový koncert D dur, op. 77 Johannese Brahmse. Mimoto interpretoval koncert Maxe von Schillingse a Houslový koncert, op. 48 Alfredo Caselly. Často hrál i tři koncerty v celovečerním pořadu a uváděl novinky moravských skladatelů (například v roce 1934 Sonátu pro housle a klavír, op. 29 Viléma Petrželky a Fantasii Vladimíra Ambrose).
Podle dobové kritiky vynikal mistrovskou technikou, ušlechtilým a čistým tónem a smyslem pro vystižení obsahové závažnosti díla. Největší úspěchy měl ve Vídni, kde jej kritika řadila vedle Emanuela Ondříčka, Jana Kubelíka a Váši Příhody. Jako skladatel příliš nepronikl – slučoval rysy virtuózně romantické s impresionistickými. Měnil opusová čísla svých skladeb.
Jako pedagog vychoval řadu úspěšných houslistů – Bohumila Smejkala, Martu Sodomkovou, Zdeňku Měrkovou, Milana Vaňka, Emila Kaluse, Jaroslava Lorence, Jarmilu Čaklovou, Ivo Preissingera, Pavla Šilhána a jiné.