(Kiesewetter Edler von Wiesenbrunn)
Charakteristika: muzikolog
Datum narození/zahájení aktivity:29.8.1773
Datum úmrtí/ukončení aktivity:1.1.1850
Text
Kiesewetter, Georg Raphael, muzikolog, narozen 29. 8. 1773, Holešov, zemřel 1. 1. 1850, Baden (Rakousko).
Syn Aloise Ferdinanda Kiesewettera (1739–1793), lékaře a spisovatele. Na univerzitě v Olomouci studoval filozofii poté práva na univerzitě ve Vídni. Odešel ze studií a stal se úředníkem ředitelství Kanceláře císařské armády ve Schwetzingen (do roku 1801). V roce 1807 se stal vysokým úředníkem státní správy ve Vídni. V roce 1843 byl povýšen do šlechtického stavu (Edler von Wiesenbrunn). V roce 1845 byl penzionován a o tři roky později odešel do Badenu, kde žil do své smrti.
V mládí Kiesewetter studoval hru na klavír a zpěv, později i flétnu, kytaru a fagot. U Johanna Georga Albrechtsbergera se vzdělával v hudební teorii. Od roku 1801 se účastnil jako basista mnoha veřejných i soukromých koncertů ve Vídni. Od roku 1816 organizoval ve vlastním domě koncerty, na kterých se mj. podílel i Jan Hugo Voříšek. Kiesewetterovi se podařilo shromáždit rozsáhlou a velmi cennou sbírku starých hudebnin a hudebních památek.
Kiesewetter patří k zakladatelům novodobé hudební historiografie, podobně jako jeho synovec a pokračovatel August Wilhelm Ambros. Trvale se zapojoval do vídeňského hudebního života účinkováním s Gesellschaft der Musikfreunde, což mu vyneslo mnohá ocenění, mezi nimi i čestné členství v Congregazione ed Accademia di S Cecilia v Římě (1840) a na Akademie der Kunste v Berlíně (1843).
Napsal četné práce o hudbě a hudební teorii antické a středověké, zabýval se problematikou západoevropské hudby od středověku až do vídeňského klasicismu. K jeho hlavnímu dílu lze zařadit práci Geschichte der europäisch-abendländischen oder unserer heutigen Musik (Leipzig 1834), evolučně pojaté zpracování dějin evropské hudby od 10. století. Této práci předcházel spis Die Verdienste der Niederlander um die Tonkunst (1829) zabývající se objasněním významu Nizozemců o hudbu 14.–16. století. Jeho práce Schicksale und des Beschaffenheit weltlichen Gesanges zahájila počátek výzkumu typologie hudby a historie žánrů. Při sestavování Die Musik der Araber (1842) spolupracoval s významným orientalistou Josephem Freiherrem von Hammerem-Purgstallem. Za své vědecké úspěchy byl Kiesewetter v roce 1849 jmenován dopisujícím členem Císařské akademie věd ve Vídni.
Dílo
Dílo literární (výběr)
Die Verdienste der Niederlander um die Tonkunst (Amsterdam 1829).
Geschichte der europäisch-abendländischen oder unsrer heutigen Musik (Leipzig 1834).
Über die Musik der neueren Griechen nebst freien Gedanken über altaegyptische und altgriechische Musik (Leipzig 1838).
Guido von Arezzo: sein Leben und Wirken (Leipzig 1840).
Schicksale und Beschaffenheit des weltlichen Gesanges vom frühen Mittelalter bis zur Erfindung des dramatischen Styles und den Anfängen der Oper (Leipzig 1841).
Die Musik der Araber (Leipzig 1842).
Catalog der Sammlung alter Musik des k. k. Hofrathes Raphael Georg Kiesewetter Edlen von Wiesenbrunn in Wien (Wien 1847).
Gallerie der alten Contrapunctisten: eine Auswahl aus ihren Werken in verständlichen Partituren (Wien 1847).
Über die Octave des Pythagoras (Wien 1848).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
MGG1.
Grove1.
Grove2 .
MGG2.
II. Ostatní
Fuchs, Aloys: Raphael Georg Kiesewetter (Blätter für Musik, Theater und Kunst, 1, 1855, s. 155, 171, 191, 195).
Kier, Herfrid: Kiesewetters historische Hauskonzerte: Zur Geschichte der kirchenmusikalischen Restauration in Wien (Kirchenmusikalisches Jahrbuch, 52, 1968, s. 95–119 ).
Kier, Herfrid: Raphael Georg Kiesewetter, 1773–1850: Wegbereiter des musikalischen Historismus (Regensburg 1968).
Kier, Herfrid: Musikalischer Historismus im vormärzlichen Wien (In: Die Ausbreitung des Historismus über die Musik, Regensburg 1969, s. 55–72).
Bohlman, Philip: R. G. Kiesewetter´s Die Musik der Araber: a Pioneering Ethnomusicological Study of Arabic Writings on Music (Journal of the Society for Asian Music, 18, 1986, č. 1, s. 164 ad.).
Lébl, Vladimír, Poledňák, Ivan (ed.): Hudební věda. (Praha 1988).
Petr Macek
Datum poslední změny: 14.5.2014