Charakteristika: Muzikolog
Datum narození/zahájení aktivity:4.3.1933
Datum úmrtí/ukončení aktivity:2.4.1995
Text
• Dílo • Literatura •
Pukl, Oldřich, muzikolog, narozen 4. 3. 1933, Ostrava-Mariánské Hory, zemřel 2. 4. 1995, Praha.
V rodišti vystudoval gymnázium, od dětství se učil hře na klavír a po maturitě absolvoval dvouletý abiturientský kurz na brněnské JAMU (1951–53); poté studoval hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (1953–58, promovaný historik, hlavní učitelé Jan Racek, Bohumír Štědroň; za vedlejší obor zvolil etnografii-folkloristiku). Již během studií sbíral a publikoval spolu s kolegou a přítelem (teoretikem a historikem umění) Petrem Spielmannem lidové písně na Rosicku-Oslavansku v rámci výzkumu organizovaného Ústavem pro etnografii a folkloristiku v Brně. Titul PhDr. získal 1969, CSc. 1972 (disertace nese název Momentová forma v díle Karlheinze Stockhausena). Studium prohloubil v kurzu dodekafonické skladby u Karla Risingra a 1968–70 v seminářích elektroakustické hudby vedených Miloslavem Kabeláčem, Eduardem Herzogem a Vladimírem Léblem.
Od mládí byl handicapován vleklou chorobou (těžká forma lupénky), která ho periodicky vyřazovala na kratší nebo i delší čas z práce i života a nakonec přispěla k jeho předčasnému úmrtí. Zprvu byl zaměstnán v ostravské stanici Československého rozhlasu jako redaktor hudebních pořadů (1958–64), po přechodu do Prahy pracoval jako stážista a pak interní aspirant v Ústavu pro hudební vědu ČSAV (1964–72), kde byl posléze vědeckým pracovníkem (1972–90, kdy odešel do invalidního důchodu). V ústavu rozvíjel jednak vlastní badatelskou práci, jednak spolupracoval (autorsky, ale často i materiálovými rešeršemi) na týmových výzkumných projektech. Autorsky i redakčně se podílel zejména na publikaci Dějiny české hudební kultury 1890–1945 (díly I–II, Praha 1972, Praha 1981). Badatelsky byl zaměřen především na teorii a dějiny hudby 20. století.
K významným počinům patří i autorství padesáti hesel pro NewGrove1 (39 hesel o soudobých českých skladatelích, spolupráce na hesle Czechoslovakia, oddíly IV a V).
Též osobitý básník, několik desítek básní, vesměs nepublikovaných (pásmo z poezie uspořádané Antonínem Přidalem a vysíláno Českým rozhlasem, stanicí 3 Vltava, ve vzpomínkovém pořadu v květnu 1995).
Dílo
Knihy
Konstanty, dominanty a varianty Schulhoffova skladebného stylu (Praha, Academia 1986,
Studie ČSAV č. 13).
Spolupráce na týmových projektech
Dějiny české hudební kultury 1890–1945, díl I, 1890–1918 (Praha, Academia 1972; mj.
výkonný redaktor svazku, podrobný rozpis autorských příspěvků viz v Literatuře v článku Jaromíra Havlíka);
Hudební kultura na Ostravsku po roce 1945 (Ostrava, Profil 1984; rozpis autorských příspěvků opět u Havlíka).
Studie a stati
Matka Aloise Háby. Osud jedné opery (Tvář 1964, č. 8, s. 84–85);
K problematice českého hudebního života po první světové válce (Hudební věda 3, 1965, č.
2, s. 184–234);
Sommerova Vokálna symfónia (Slovenská hudba 1965, č. 9, s. 433–435);
Zpráva o průzkumu pramenů k dějinám české hudby 20. století (Hudební věda 6, 1967, s.
504–526);
Kubismus a hudba (s Petrem Spielmannem, Hudební věda 6, 1969, s. 135–149);
Marek Kopelent. Profil skladatele (Hudební rozhledy 23, 1970, s. 423–428);
Kopelentova “Snehah” (Konfrontace 1970, č. 4, s. 19–25, s. 45–46);
K organizační činnosti Aloise Háby (Hudební věda 11, 1974, s. 281–285);
Schulhoffův Komunistický manifest (Hudební věda 15, 1978, s. 36–51);
Doubravovo poselství (Opus musicum 12, 1980, č. 1, s. 17–21);
Kubismus und Musik. Katalog výstavy v Bochumu (s Petrem Spielmannem, Bochum 1981, s. 23–42);
Polská hudební kultura v ČSR po druhé světové válce (Hudební věda 20, 1983, s. 119–134);
Pragensia Petra Ebena (Hudební věda 22, 1985, s. 24–38);
Poselství Jaroslava Doubravy. Profil skladatelovy protiokupační tvorby 1939–1945 (Hudební
věda 24, 1987, s. 3–25);
Karel Odstrčil – čára ponoru (Hudební rozhledy 1989, s. 232–233);
Bohuslav Martinů – cesty k domovu (Opus musicum 23, 1991, s. 150–155);
Čtvero setkání s Aloisem Hábou (Opus musicum 24, 1992, s. 74–81);
Profil Romana Bergera (Opus musicum 25, 1993, s. 172–177);
Poselství z dob normalizace (Hudební věda 30, 1993, s. 145–156).
Recenze
Nový příspěvek k janáčkovskému bádání. Bohumír Štědroň: Zur Genesis von Janáčeks Oper Jenufa, Brno 1968 (Hudební věda 6, 1969, s. 469–470);
Res facta. Teksty o muzyce wspólczesnej, sv. 1–5, Kraków 1967–1971 (Hudební věda 9, 1972,
s. 265–268, s. 360–363);
Horyzonty muzyki, Kraków 1970 (Hudební věda 10, 1973, s. 167–168);
Národní umělec Vítězslav Novák. Sborník studií a vzpomínek ke 100. výročí narození, České Budějovice 1972 (Hudební věda 10, 1973, s. 352–354);
Iconographia Janáčkiana, Brno 1975 (Hudební věda 14, 1977, s. 188–189);
Vladimír Gregor: Rudolf Kubín, Ostrava 1975 (Hudební věda 15, 1978, s. 84–85);
Jaroslav Mihule: Bohuslav Martinů, Praha 1974 (Hudební věda 15, 1978, s. 280–281);
L. Bielawski: Strefowa teoria czasu, Kraków 1976 (Hudební věda 16, 1979, s. 90–92);
Res facta VIII., Kraków 1977 (Hudební věda 16, 1979, s. 377–379);
Jozef Kresánek–Igor Vajda: Národný umelec Eugen Suchioň, Bratislava 1979 (Hudební věda 17, 1980, s. 173–175);
Ludwik Erhardt: Spotkania s Krzystofem Pendereckim, Kraków 1975 (Hudební věda 17,
1980, s. 89–91);
W. Schwinger: Penderecki, Stuttgart 1979 (Hudební věda 17, 1980, s. 89–91);
Miloš Šafránek: Divadlo Bohuslava Martinů, Praha 1979 (Hudební věda 18, 1981, s. 366–
368);
S. Haraschin–T. Chylińska–B. Schäffer: Sprievodca koncertmi, Bratislava 1980 (Hudební věda 19, 1982, s. 374–376);
F. M. Hradil: Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka, Ostrava 1981 (Hudební věda 19,
1982, s. 363–365);
E. F. Burian nejen o hudbě, Praha 1981 (Hudební věda 20, 1983, s. 93–94);
G. B. Shaw: Dokonalý wagnerián, Bratislava 1981 (Hudební věda 20, 1983, s. 267–270);
K. Tarnawska-Kaczorowska: Aspekt praktyczny teorii struktur Macieja Zelewskiego, Kraków 1980 (Hudební věda 20, 1983, s. 182–184);
Colloquia musicologica, sv.
P. Griffiths: A concise history of modern music from Debussy to Boulez, London 1980
(Hudební věda 21, 1984, s. 275–276);
Karel Janeček: Harmonie rozborem, Praha 1982 (Hudební věda 21, 1984, s. 279–281);
80 let PSMU. Sborník studií, vzpomínek a dokumentů, Ostrava 1983 (Hudební věda 21,
1984, s. 187–189);
Res facta, sv. 9, Kraków 1982 (Hudební věda 21, 1984, s. 183–184);
Čas v hudbě. Seminář SČSKU 1982, Praha 1984 (Hudební věda 22, 1985, s. 80–81);
K systematice tektonických struktur a hudebních forem. Seminář SČSKU 1982, Praha 1982
Hudební věda 22, 1985, s. 80–81);
Das Prinzip der Hoffnung. Aspekte und Utopie in der Kunst und Kultur des 20. Jahrhunderts, Bochum 1983–1984 (Hudební věda 22, 1985, s. 83–84);
Vladimír Vašut: Baletní libreta. České a slovenské balety, Praha 1983 (Hudební věda 22, 1985, s. 81–82);
Věra Ptáčková: Česká scénografie XX. století, Praha 1982 (Hudební věda 22, 1985, s. 82–
83);
Živá hudba VIII., Praha 1983 (Hudební věda 23, 1986, s. 74–76);
Ivo Zelinger: Notografie, Praha 1985 (Hudební věda 23, 1986, s. 365–366);
Acta Janáčkiana II., Brno 1985 (Hudební věda 23, 1986, s. 268–269);
Leoš Janáček ac tempora nostra. Sborník, Brno 1983 (Hudební věda 23, 1986, s. 268–269);
Karel Boleslav Jirák: Nauka o hudebních formách, Praha 1985 (Hudební věda 23, 1986, s.
363–365);
Perspectives of New Music, New York 1978–1981 (Hudební věda 23, 1986, s. 367–369);
Luigi Russolo: Die Geräuschkunst 1913–1931, Bochum 1985 (Hudební věda 23, 1986, s.
372–373);
Sborník referátů z hudebně teoretického semináře SČSKU, Praha 1983 (Hudební věda 23, 1986, s. 269–270);
Zdeněk Hůla: Nauka o kontrapunktu, Praha 1985 (Hudební věda 23, 1986, s. 366–367);
Perspectives of New Music 1982–1983, New York 1983 (Hudební věda 24, 1987, s. 91–92);
Perspectives of New Music 1983–1984, New York 1984 (Hudební věda 24, 1987, s. 371–373);
Colloquium “Dvořák, Janáček and their time”, Brno 1985 (Hudební věda 24, 1987, s. 185–186);
V. Čižík: Slovenskí dirigenti a zbormajstri, Bratislava 1986 (Hudební věda 24, 1987, s.
366–367);
V. Janáček: Životopis Jiříka Janáčka – L. Janáček: Dopisy strýci. Dopisy matky, Brno 1985
(Hudební věda 24, 1987, s. 89);
V. Pilař – F. Šrámek: Umění houslařů, Praha 1986 (Hudební věda 24, 1987, s. 364–366);
Téma osvobození v české a slovenské hudbě po roce 1945. Hudba v průmyslových oblastech po roce 1945, Ostrava 1986 (Hudební věda 24, 1987, s. 90–91);
Collegium musicologicorum 1974, sv. 9, 10 Brno 1985 (Hudební věda 25,1988, s. 281–283);
Vladimír Gregor: Hudební místopis Severomoravského kraje, Ostrava 1987 (Hudební věda
25, 1988, s. 184–185);
Perspectives of New Music, Vol 23/1, 24/1 (Hudební věda 25, 1988, s. 283–285);
Perspectives of New Music, Vol., 24/2 (Hudební věda 25, 1988, s. 285–286);
Rudolf Pečman: Eseje o Martinů, Brno 1989 (Hudební věda 28, 1991, s. 265–267);
Perspectives of New Music, Vol. 26, Washington 1988 (Hudební věda 29, 1992, s. 73–74);
Miroslav Kaduch: Ortografie hudby XX. století, Ostrava 1990 (Hudební věda 29, 1992, s.
77–78);
Nouritza Matossian: Xenakis, London 1986 (Hudební věda 29, 1992, s. 76–77);
Jaromír Paclt: Miroslav Ponc, Praha 1990 (Hudební věda 29, 1992, s. 173–174);
Josef Rut: Relativistická teorie hudebního pohybu, Praha 1990 (Hudební věda 29, 1992, s.
272–274);
Alois Hába 1893–1972. Sborník ke stému výročí skladatelova narození, Vizovice 1993
(Hudební věda 31, 1994, s. 117);
Štědroň, Miloš: Josef Berg, Brno 1992 (Hudební věda 31, 1994, s. 353–354);
Miroslav Kaduch: Česká a slovenská elektroakustická hudba 1964–1994. Osobní slovník skladatelů, programátorů, techniků, muzikologů, hudebních kritiků, Ostrava 1994 (Hudební
věda 32, 1995, s. 327).
Články, zprávy, drobná publicistika (výběr)
Konference o soudobé hudbě ČSR a NDR (Hudební věda 25, 1988, s. 378–379);
Janáčkiana 86 (Hudební věda 26, 1989, s. 84–85). Literatura
Fukač, Jiří: Oldřich Pukl: Konstanty, dominanty a varianty Schulhoffova skladebného stylu (recenze knihy, Hudební věda 24, 1987, s. 180–181).
Havlík, Jaromír: Šedesátník Oldřich Pukl (Hudební věda 30, 1993, č. 1, s. 86–88; s výběrovou bibliografií).
Havlík, Jaromír: Za Oldřichem Puklem (Hudební věda 32, 1995, č. 3, s. 331–333).
Poledňák, Ivan: Za Oldřichem Puklem (Opus musicum 28, 1996, č. 2, s. 85).
Jaromír Havlík Datum poslední změny: 20.1.2009