Český hudební slovník osob a institucí

Hančl, Josef

Hančl, Josef, vojenský kapelník a skladatel, narozen 11. 2. 1888, Želkovice (Hořiněves), zemřel 23. 9. 1953, Praha.

Od sedmi let se učil hrát na housle a křídlovku u kapelníka Šafky. V sedmnácti letech nastoupil dobrovolně k hudbě pěšího pluku 36, posádkami v Josefově (1905), tyrolském Brunecku (1910), Kremži (1914) a Vídni (1915). Brzy se z něj stal vynikající sólový hráč na housle a na křídlovku. V orchestru setrval deset let, přičemž poslední rok zastával funkci plukovního bubeníka (1914). Po rozpuštění 36. pluku se stal roku 1915 plukovním bubeníkem u uherského pěšího pluku 83. O rok později přešel k dolnorakouskému pěšímu pluku 84, posádkou opět ve Vídni. V roce 1916 se stal kapelníkem jeho plukovní hudby, která byla změněna na posádkovou hudbu Vídeň 2 a o rok později přeložena do Brna. Pobytu v hlavním městě monarchie využil také k rozšíření své hudební kvalifikace: studoval na škole pro kapelníky u Kaisera (1915–16), pak bral soukromé lekce u plukovního kapelníka Praxe (1916–17) a ve třídě Julia Toldiho absolvoval roku 1918 hudební akademii v oborech hudební teorie a hra na klavír. Po válce se stal kapelníkem u 36. československého pěšího pluku, v roce 1919 přejmenovaného na 47. pěší pluk v Mladé Boleslavi. V době Smetanova jubilea provedl dvaadvacetkrát v boleslavském kraji Mou vlast, uváděl také další významné symfonické skladby světové hudební literatury. Od roku 1925 zastával i funkci sbormistrovskou (sbor Boleslav). Se svým plukovním orchestrem vystupoval v letní sezóně v Lázních Bělohrad, v Turnově a v Lázních Poděbrady. Největší vážnosti se těšil v Brně, kde byl roku 1927 jmenován kapelníkem pěšího pluku 10. Na monstrkoncertech spojených vojenských hudeb pěších pluků 10 a 43 řídil vedle Smetanových a Dvořákových skladeb také Novákovy symfonické básně V Tatrách a O věčné touze i Sukovo dílo Praga a jiné. I s posledně jmenovanou plukovní hudbou vystupoval po dobu letní sezony na různých lázeňských místech, mimo jiné i v Trenčianských Teplicích. Před druhou světovou válkou působil jako kapelník pěšího pluku 28 v Praze (1938), za okupace se stal dirigentem lázeňského orchestru v Poděbradech (1939–44). Po skončení války se do čela kapely 28. pěšího pluku na rok vrátil, koncem roku 1946 však odešel do výslužby. Byl kapelníkem v Poděbradech, pak dirigentem lázeňského orchestru v Piešťanech (1947–53). Je autorem četných pochodů (například Mužně vpřed (1916), Pochod československého pěšího pluku 47, Kutnohorský pochod), valčíků, fantazií, směsí (například Kytice českých a slovenských písní) a úprav, vše zůstalo pouze v rukopise.