Kryl, Karel
Charakteristika: Básník, písničkář, výtvarník a novinář
Datum narození/zahájení aktivity:12.4.1944
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.3.1994
Text
Kryl, Karel, básník, písničkář, výtvarník a novinář, narozen 12. 4. 1944, Kroměříž, zemřel 3. 3. 1994, Passau (Pasov, Německo).
Pochází z knihtiskařské rodiny, vyvlastnění rodinného majetku a následné perzekuce rodiny komunistickými orgány mu zabránily věnovat se rodinné tradici. Absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, pracoval mj. jako keramik, osvětář, výtvarník a asistent scény v televizi. V hudbě samouk. Počátkem 60. let zakládal v severočeských Teplicích Divadélko na zámku, kde recitoval verše Françoise Villona a hrál na loutnu, pak Divadélko pro známý (tamtéž) a dvě ostravské malé scény Okap a Waterloo, avšak předtím v roce 1969 začal též vystupovat jako písničkář v pražských klubech Olympic a Sluníčko, 1966 nahrával pro rozhlas v Ústí nad Labem, v letech 1967–69 nahrával pro ostravský rozhlas, 1968 vyhrál rozhlasovou soutěž Houpačka, čímž získal velkou popularitu. Poté, co se přestěhoval do Prahy, vystupoval v divadlech, vysokoškolských klubech a na festivalech (mimo jiné v Návštěvních dnech Šimka a Grossmanna). 1969 vystoupil na Bratislavské lyře a v Pantonu mu vyšel albový debut s názvem Bratříčku, zavírej vrátka. Tato deska Kryla nadlouho proslavila, neboť vyjádřila s mimořádnou intenzitou pocity české veřejnosti. Autor zde mimo jiné dokázal pojmenovat moment národního a občanského ponížení, jenž se dostavil po srpnových událostech 1968. Ještě téhož roku Kryl emigroval do Německa (9. 9. 1969).
Studium dějin umění a filozofie na univerzitě v Mnichově přerušil poté, co dostal místo v rozhlasové stanici Svobodná Evropa. Působil zde jako redaktor, připravoval mimo jiné pořady s rozhovory a ukázkami československé hudební, literární a jiné produkce, domácí i exulantské. Jeho autorský pořad Krylogie se vysílal v letech 1975–89 (knižně vydala Academia 1994). Projevil výrazný talent v literární i výtvarné oblasti. Ilustroval knihy a napsal několik sbírek poezie (Sedm básniček na zrcadlo, Pochyby, 17 kryptogramů na dívčí jména, Slovíčka, Amoresky, Z mého plíživota, Zbraně pro Erató, Sněhurka v hadříčcích a jiné). 1988 mu byla z Los Angeles udělena cena Jana Zahradníčka, o dva roky později obdržel od Českého literárního fondu Medaili Vítězslava Nezvala za poezii. V Německu nahrál alba Rakovina (1969 vlastním nákladem), Maškary (1970) a EP Carmina resurrectionis (Zpěvy vzkříšení, 1974), ve švédském vydavatelství Šafrán 78 LP Karavana mraků a Plaváček. V Austrálii vyšla EP Ocelárna a MC Dopisy (dále viz Diskografie). Koncertoval pro české exulanty prakticky po celém světě, udržoval kontakty s českým prostředím, účastnil se společných setkání písničkářů ve Vídni, Vratislavi apod.
Po převratu 1989 přijel do Československa, první koncert měl v Praze na Právnické fakultě Univerzity Karlovy 2. 12. 1989. Tak jako jiní písničkáři, kteří se vrátili ze zahraničí, se stal symbolem nové svobody v zemi (mimo jiné ocenění Zlatá Porta 1991, v anketě časopisu Rock a pop zvítězila jeho LP Bratříčku, zavírej vrátka v anketě o nejlepší českou desku). Kryl odmítl roli legendy, nadále se vyjadřoval k situaci doma a neskrýval své rozčarování z polistopadového vývoje (jako zarputilý Čechoslovák se těžce smiřoval s rozdělením federace). V této době nahrál dvě alba: Tekuté písky (1990) a Monology (1992), v Čechách mu začaly vycházet i sbírky poezie. V rodné zemi absolvoval ještě několik koncertů, počátkem března 1994 nečekaně zemřel. Univerzita Karlova mu udělila in memoriam stříbrnou pamětní medaili za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa, 1995 byl oceněn Cenou Františka Kriegla a cenou Gramy (Síň slávy) a 28. října 1995 mu prezident udělil in memoriam medaili Za zásluhy II. stupně.
Krylova tvorba má zakladatelský význam v několika směrech. Jedním je kvalitní textová práce se slovem, resp. s obraznou češtinou. Bohatost jeho textařského slovníku nemá takřka v českém písničkářském měřítku obdoby. Pronikavá inteligence, výsostný jazykový vkus, výrazná melodická invence, literární poučenost i umělecká schopnost vidět přesně a bolestně – to jsou další Krylovy výrazné charakteristiky, které staví mnohé z jeho díla do nadčasové roviny. Příznačná je pro něj na jedné straně lidovost v nejlepším slova smyslu, na druhé pak noblesa a elegance ve vyjadřování. Kryl po celý život projevoval silný příklon k poezii. Jeho texty se vyznačují dokonalou formou, sevřenou veršovou stavbou. I rytmická stavba je pevná, čímž vzniká jasná, důrazná melodie textu (vzájemná inspirace hudby s textem odkazuje k šansoniérské poetice). Vyjadřoval se stručně až úsečně (často rezignoval na sloveso), básně bývají hutné i pro velké množství rýmů, vtěsnaných do minimálního počtu slabik. Měl rovněž oblibu ve složitých rýmových vzorcích, bohatých aliteracích, metaforách, inverzích a jiných básnických figurách. Určitá starobylost Krylova verše zvlášť vyzní, použije-li archaismy, větší počet delších slov, či vynechání rýmu na konci sloky (Veličenstvo Kat). Kryl uměl vedle sebe působivě a ústrojně postavit spisovný knižní obrat s obratem hovorovým, ba i vulgarismem (Tekuté písky), užíval náboženskou symboliku (Děkuji, Zapření Petrovo), historická jména (Bivoj, Kain, Babylon) a vojenskou hantýrku (Anděl, Divný kníže). Do jeho textařské výzbroje patří také ironie, satira, parodie (album Jedůfky), dostal se samozřejmě i k lyrickému pólu (písně Nevidomá dívka, Lásko a jné). Písňové texty jsou směsicí témat a inspirací historických, aktuálně politických, milostných, sebebilancujících a světonázorových.
Kryl položil základní kámen našeho protestního a filozofického folku. Nejen jeho albový debut, ale především dvě následující desky (Rakovina a Maškary) se vyjadřují ke stavu české společnosti (nadčasovým způsobem kritizuje nesvobodné ovzduší v zemi, apatii mlčící většiny, moralizuje a přednáší své vize zejména v písních Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina, Maškary, Pták Noh). Především na LP Rakovina dokázal stmelit moudrost i nenávist, tragiku i nadhled, nezlomnost i ponížení do uhrančivé písničkářské výpovědi. Protestní (spíše žurnalistický) postoj si drží i na poslední desce Monology, na které skepticky nazírá a s jistou hořkostí glosuje, co se stalo po revoluci (např. v písni Idyla). Jako protestní autor a zpěvák dokázal být hořký, patetický a sardonický. Jeho texty, ale i celkový projev vyzníval nekompromisně, ať už předkládal politické úvahy, etické polemiky či různá moralistní témata.
Pro Kryla – písničkáře je charakteristická výrazná melodická invence (znal lidovou píseň a čerpal i z ní), značný ambitus melodií, mollové tóniny a suverénní hlasový projev. Disponoval slušným hlasovým fondem, jeho sdělení umocňovala přesvědčivá autorská interpretace s dokonalou deklamací a zřetelnou výslovností (interpretaci některých písní obohacoval pískanou předehrou). Kytarový doprovod jakoby převzal z trampské písně – tato jednoduchost (harmonická i technická) usnadnila zlidovění mnoha jeho písní, zvláště těch počátečních: Anděl, Bratříčku, Lásko, Král a klaun, Salome, Veličenstvo Kat apod. Tam, kde k tomu text vybízí, dokázal Kryl svůj hudební jazyk proměnit (např. u folklorizující písně Od Čadce k Dunaju), nevyhýbal se ani recitaci (Píseň neznámého vojína, Marat ve vaně, Hanibal). Kryl patřil k charismatickým osobnostem a k těm písničkářům, kteří vyžadují (a přirozeně mají) koncentrované publikum. Zatímco pro generaci srpnové okupace zůstane mluvčím jejich hořkých pocitů, pro jejich děti je symbolem něčeho zakázaného (Krylovy písně se šířily zejména opisem a kopírováním amatérských nahrávek, desky se z Německa pašovaly v krycích obalech atd.), pro všechny pak zdatným poetou a nebývale expresivním písničkářem. Novým generacím se Krylovo dílo dostává do rukou díky reedicím z počátku 90. let. V Česku vyšla nejen samizdatová alba, ale i posmrtné kompilace sestavené z Krylova soukromého archivu v Mnichově (na vzniku většiny z těchto alb se podílel český hudební publicista a český "krylolog" Jiří Černý). Objevná se jeví především alba Děkuji (většina písní vyšla poprvé, Kryl je zde méně politický, nosnými tématy – pozoruhodně zpracovanými – jsou láska a víra) a Jedůfky (písně plné humoru a nadsázky).
Kryl patří ke stěžejním osobnostem české populární hudby 20. století, v době nadvlády amerických inspirací v českém folku přišel s originálním modelem českého protest songu jakožto provokující, společensky angažované písně. Navázal na nejlepší domácí písničkářské tradice (Suchý a Šlitr a další), nezvalovskou a seifertovskou poezii (mnohdy je cituje či parafrázuje), zůstává však vždy osobitým a neopakovatelným ve své snaze pojmenovat fenomény současného života a soudobé existence. Svým mnohostranným uměleckým talentem ovlivnil generace našich písničkářů, a to i přesto, že větší část svého života prožil mimo hranice Československa. Jeho literárně hudební tvorba vysoce překračuje standardní populární hudbu.
Dílo
Literární dílo
Písňové texty (výběr)
Kníška Karla Kryla (Köln 1972, Praha 1990);
Krylogie (Praha 1994);
Písně Karla Kryla od A do Ž (s diskografií a výběrovou bibliografií, Brno 1995);
Znamení doby (Praha 1996);
Básně. Spisy Karla Kryla II (Praha 1997);
Písňové texty. Spisy Karla Kryla I (Praha 1998). Diskografie
Autorská alba
Bratříčku, zavírej vrátka (Panton 1969, reedice Panton 1990 a 1994, koncertní verze Caston, SRN 1971 = záznam koncertu ve Švýcarsku, proti pantonské desce chybí Píseň Neznámého vojína, reedice Šafrán 78, Švédsko 1980);
Rakovina (Primaphon, SRN 1969, reedice Caston 1969, Šafrán 78, Švédsko 1980 a Bonton 1990);
Maškary (Caston 1970, reedice Šafrán 78, Švédsko 1980 a Bonton 1991);
Karavana mraků (Šafrán 78, Švédsko 1979 a 1983, spolu s LP Plaváček, Bonton 1994);
Plaváček (Šafrán 78, Švédsko 1983, Bonton 1995);
Dopisy (Saturn Recording, Austrálie 1988, reedice BestIA 1992);
Tekuté písky (Bonton 1990);
Monology (Janez 1992);
Dvě půle lunety aneb Rebelant o lásce (mluvené slovo – výběr Krylovy poezie recituje Karel Kryl a Daniela Bakerová, hudba Marián Varga, H+H Publishers 1992);
Karel Kryl – To nejlepší (Bonton 1993);
Ocelárna (doplněné vydání, Monitor 1994);
Australské momentky (Monitor 1995);
Děkuji (Bonton 1995);
Jedůfky (Bonton 1996);
To nejlepší 2 (Sony Music Bonton 1998).
Seznam EP, SP, samplerů, samizdatů, videokazet, básnických sbírek apod.
viz kompletní diskografii i bibliografii doplněnou kritickými poznámkami v knize Michala Huvara. Literatura
I. Lexika
EJ.
Brabec, Jiří a kol. Slovník zakázaných autorů 1948–1980 (Praha 1991).
Slovník českých spisovatelů od roku 1945 I. A–L (Praha 1995).
Biografický slovník severní Moravy a Slezska 7 (Ostrava 1996).
Všeobecná encyklopedie Diderot 1999.
Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století (Paseka 1999).
Universum. Všeobecná encyklopedie (Praha 2000).
Málková, Iva Urbanová, Svatava: Literární slovník severní Moravy a Slezska 1945 2000 (Olomouc – Ostrava 2001).
Kdo je kdo (Praha 2002).
II. Ostatní
Dorůžka, Lubomír, Mácha, Zbyněk: Od folklóru k Semaforu (Praha 1964).
Hraje a zpívá Karel Kryl (Panton 1969).
Dvaatřicet trumfů (sborník FCK Praha 1970).
Ječmínek (časopis klubu Karla Kryla, 1990–1998).
Brabec, Jiří: Křesťanské songy a podobenství (Folk a Country 1991, č. 2).
Černý, Jiří: Načerno (Rock & Pop 8. 11. 1991)
Čulík, J.: Knihy za ohradou. Česká literatura v exilových nakladatelstvích 1971–1989 (Praha 1991).
Čermák, Miloš: Půlkacíř (Praha 1994).
Prokeš, Josef: Nebýt stádem Hamletů (Brno 1994).
Kryl, Karel: Krylogie. Autorské pořady vysílané v letech 1975–1989 rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa (Praha 1994).
Brabec, Jiří: Od starých mistrů (Hitbox 486 1995, č. 4).
Černý, Jiří: Albové milníky českého folku (Folk a Country 1995, č. 2).
Knopp, F.: Česká literatura v exilu 1948–1989 (Praha 1996).
Kovářík, Miroslav: Druhý život Karla Kryla (Tvar 20. 2. 1997).
Čermák Miloš: Nanebevzetí Karla Kryla (Reflex 1997, č. 10).
Jungmann, Milan: Několik poznámek k současné literatuře (Literární noviny 4. 10. 1997, č. 27).
Kotek, Josef: Dějiny české populární hudby a zpěvu 1918–1968 (Praha 1998).
Pavličíková [Chaloupková], Helena: Úvod do problematiky folkové hudby (Hudební věda 35, 1998, č. 3, s. 264–276).
Černý, Jiří: Básník, zpěvák, Čechoslovák (Folk a Country 1999, č. 1).
Huvar, Michal: Kryl (Brno 1999).
Kovářík, Miroslav: Kryl minulý, přítomný, budoucí (Tvar 29. 4. 1999).
Legendy folku a country (dokumentární seriál České televize, 2000, zejména díly 2, 3, 10, 11 a 13).
Helena Chaloupková Text
Datum poslední změny: 7.11.2007