Lošťák, Ludvík
Charakteristika: Skladatel, básník a hudební publicista
Datum narození/zahájení aktivity:21.3.1862
Datum úmrtí/ukončení aktivity:17.10.1918
Text
• Literatura •
Lošťák, Ludvík, skladatel, básník a hudební publicista, narozen 21. 3. 1862, Nové Mitrovice (u Blovic), zemřel 17. 10. 1918, Praha (epidemie španělské chřipky, pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze).
Hudbu studoval na varhanické škole v Praze, kde byl spolužákem Josefa Bohuslava Foerstra. Pobýval 1887–90 v Londýně, po návratu byl učitelem a lektorem angličtiny (napsal učebnici, kterou vydal v Praze Bedřich Kočí). Zprvu znám jako básník, prudce se dožadoval provedení svých skladeb (viz jeho Zaslána v Daliboru 18, 1896, s. 193–194 a 293). Po neúspěchu svých skladatelských počinů se věnoval literární činnosti ať již básnické či kriticko-polemické. Své literární práce vydával vlastním nákladem nebo u Bedřicha Kočího, patřily k nim tituly Píseň bohatýrská (1904), A tak jsem žil (autobiografický deník, 1905), Chromatické hromobití (2 sešity, Praha, vlastním nákladem 1903, soubor článků a statí: I. O. Hostinský, II. Z. Fibich, III. A. Dvořák, V. Blodek, K. Šebor, IV. K. Kovařovic, V. V. Zelený, Em. Chvála, Otevřený list K. Knittlovi, Morava, Jak se u nás vraždí), Ve vlasti tichošlápků (Praha 21918). Z literární tvorby dále Básně (1891), Tři noci u mrtvoly (1894), Píseň nadšená (1895), Píseň bohatýrská (1904), Nápěvy v mol (1905), Na věčnosti (1906), Požáry krve (1911), Demokracie vítězná a jiné.
Zkomponoval klavírní skladby (op. 10) i skladby orchestrální. K nim patří předehra k Šubrtově hře Probuzenci (1886), předehry Es dur a B dur, Píseň vítězná (1896), Národní dumy (1897), Rapsodie; pochvalu v kritice F. X. Šaldy zaznamenal instrumentální „hudební epos o pěti větách“, fantazie Píseň vítězná (provedena sokolským orchestrem za řízení Karla Šebora v Rudolfinu 10. 11. 1896). Hlavními díly byly opery Selská bouře (podle Šubertova Jana Výravy, libreto Jaroslav Kvapil, 1897, provedlo Národní divadlo 26. 4. 1899) a Furianti (podle Stroupežnického Našich furiantů, libreto Adolf Wenig, 1902, přepracováno 1904).
Vzbudil v počátku své hudební činnosti pozornost zformováním skupiny pod patronací hudební komise Sokola pražského, jejímiž členy byli mimo jiné Karel Bautzký, Karel Emanuel Macan, Karel Moor. Ukázalo se však, že ani on, ani ostatní nedokázali přetvořit v životaschopná umělecká díla manifest, který Lošťák otiskl jako Otevřený list mladé hudební generaci v Čechách a na Moravě (Dalibor 18, 1896, s. 193–194); viz též jeho článek Mládí v hudbě (Naše doba 4, 1896/97, č. 3, s. 283, oddíl Zprávy); hudební historiografie hovoří o „gestu jepičí životnosti“ a konstatuje, že pod radikálními hesly se skrýval maloměšťácký konzervativismus. Sám Lošťák chtěl navazovat na Antonína Dvořáka a mířil k lidovosti, jeho hudba se však vyznačovala nevelkou invencí a přílišným lpěním na jednoduché homofonii. Ve svých vyostřeně polemických či přímo pamfletových statích vystupoval Lošťák proti wagnerianismu, tedy i proti Otakaru Hostinskému a jeho vysokému hodnocení hudby Zdeňka Fibicha, a zejména tvrdě (z osobních důvodů, konkrétně kvůli neuvedení opery Furianti na Národním divadle) proti Karlu Kovařovicovi. Krátkodobé horování F. X. Šaldy a některých dalších představitelů dobového uměleckého kvasu pro Lošťáka bylo dáno tím, že v něm viděli možného hudebního souputníka. Šaldu, který tento svůj omyl v hodnocení zaplatil tím, že o hudbě na desetiletí přestal psát, zaujalo zprvu na Lošťákovi „úsilí o obzvláštní hudební plnost a sílu, o národní barvitost a elementární spontánnost“, a též Lošťákova vášeň pro polemiku (ta Lošťákovi vynesla časté označení „enfant terrible“ české hudby či kultury zlomu
Literatura
I. Lexika
Srb-Debrnov, Josef: Slovník hudebních umělců slovanských (rkp.).
ČSHS.
II. Ostatní
Dalibor 19, 1897, s.
Národní listy 19. 11.
Schauer, Hubert Gordon: Ludvík Lošťák, Básně" (Literární listy 12, 1891, s. 257—258).
Nekrology v Hudební revue 12, 1919, s. 64, Smetana 9, 1919, s. 13, Arne Novák v Lumíru 47, 1919, 47–48.
František Xaver Šalda v Die Zeit. Wiener Wochenschrift für Politik /etc./, 6. 3. 1897, s. 154–156; česky jako Mladá hudební generace v Čechách, Souborné dílo F. X. Šaldy 13, s. 230–235; zde i další komentář).
Kovařovic, Karel: K otázce dramaturgie operní (Praha, Bursík a Kohout 1904).
Kvapil, Jaroslav: O čem vím (Praha 1932).
Bělohlávek, Bedřich: Masaryk a hudba (Praha, L. Mazáč 21936).
Foerster, Josef Bohuslav: Poutník (Praha, L. Mazáč 1942, s. 196).
Nejedlý, Zdeněk: Opera Národního divadla do roku 1900 (Praha 1935).
Dušek, Bohumil: Ludvík Lošťák a jeho místo v kulturních dějinách našeho národa (rkp.).
Dějiny české hudební kultury 1890–1945, díl I. 1890–1918 (Praha, Academia 1972).
Hudba v českých dějinách od středověku do nové doby (kolektiv, Praha, Supraphon 1983).
Pečman, Rudolf: „Všechny cesty vedou k životu“. F. X. Šalda a hudba (Zápisník o Šaldovi č. 13, Praha: Společnost F. X. Šaldy 2004, zvláště s. 12 ad.
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 4.7.2008