Kestenberg, Leo
Charakteristika: Pianista, pedagog, teoretik, organizátor hudebního dění
Datum narození/zahájení aktivity:27.11.1882
Datum úmrtí/ukončení aktivity:14.1.1962
Text
• Literatura •
Kestenberg, Leo, pianista, pedagog, teoretik, organizátor hudebního dění, narozen 27. 11. 1882, Ružomberok (Slovensko resp. tehdy Horní Uhry, tehdy též Rosenberg resp. Roszahgy), zemřel 14. 1. 1962, Tel Aviv (Izrael).
Syn židovského kantora, v útlém dětství přešel s rodinou do Prahy a pak do Liberce (tehdy Reichenberg). Hudební základy získal od otce, klavírní hru studoval v Drážďanech a Berlíně, mimo jiné u José Vianna da Motta a u Lisztových žáků Hermanna Scholtze a Felixe Draesekeho. Během studií v Berlíně poznal významného Listzova žáka, Ferruccia Busoniho, u nějž ve Výmaru absolvoval 1900 mistrovský kurz; s Busonim zůstal v kontaktu i později a zasadil se mimo jiné o jeho jmenování profesorem mistrovské třídy berlínské hudební akademie (1920). Kestenberg působil jako klavírní sólista (měl však i svůj komorní ansámbl Kestenberg-Trio a byl sbormistrem pěveckých těles), hlavně však jako profesor klavíru na dvou soukromých berlínských konzervatořích (Stern´schen Konservatorium der Musik, Konservatorium der Musik Klindworth-Scharwenka) a jako privátní pedagog. Jako klavírista provedl mimo jiné v jednom večeru oba Lisztovy klavírní koncerty s berlínskou filharmonií za řízení Busoniho (1908).
Již v raném mládí se v Liberci u Kestenberga vyjevilo živé sociální cítění, jež se promítlo do jeho vstupu do sociálně demokratické strany, s níž zůstal dlouhodobě spjatý. Přímo v hudební oblasti se tato politická orientace projevila několika způsoby. Organizoval koncerty a operní představení pro dělnictvo, na nichž sám účinkoval, vedl dělnické sbory (byl zakladatelem a sbormistrem tělesa Berliner Volkschor), podílel se dramaturgicky i jinak na aktivitách scén Volksbühne a Kroll-Oper; při úsilí zpřístupnit hudbu neprivilegovaným společenským vrstvám vždy prosazoval nejvyšší umělecké hodnoty a zároveň i soudobou, často avantgardní tvorbu. Před koncem první světové války autorsky a redakčně působil v uměleckém časopisu Der Bildermann, v němž se prosazovaly levicové a pacifistické názory. Toto vše spolu s řadou již načrtnutých nebo i realizovaných reformních idejí a kroků v oblasti hudebního školství mu přineslo hned těsně po ukončení války jmenování na vlivné místo (ministerský rada) v hudebním oddělení pruského ministerstva věd, umění a osvěty, kde působil v letech 1918–1932.
V době svého působení ve státní administrativě formuloval celou řadu teoretických postulátů a administrativních kroků a uskutečňoval jejich prosazení v praxi. Teoretickým základem pro reformní kroky byly jeho teoretické spisy, mezi než náležejí zejména publikace Musikerziehung und Musikpflege (1921), Schulmusikunterricht in Preussen (1927), Musikpflege in Kindergarten (1929), Schulmusik und Chorgesang (1930), Der Privatunterricht in der Musik (51932), Der Musiklehrer (1928). Hudební výchovu v nich chápal jako proces, který probíhá od útlého dětství po hudební život dospělých a realizuje se nejenom ve škole a tedy jako proces, který ke svému rozvinutí potřebuje organizační, administrativní, ekonomické báze. Tak např. reorganizoval školu pro církevní hudbu, kterou přetvořil v Musikakademie für Kirchen- und Schulmusik; založil vydavatelskou řadu Musikpädagogische Bibliothek (pokračuje dodnes); zorganizoval a vedl devět velkých hudebněvýchovných pracovních sjezdů (Reichschulmusikwochen); reformoval a významně pozvedl úroveň privátního vyučování hudbě; významnými personálními zásahy modernizoval a posílil berlínskou Hochschule für Musik, kam soustředil špičkové osobnosti různého uměleckého i politického zaměření (Ferruccio Busoni, Paul Hindemith, Erich Kleiber, Otto Klemperer, Hans Pfitzner, Arnold Schönberg, Franz Schreker, Wilhelm Furtwängler a další).
Kestenbergovy reformní kroky překračovaly rámec Pruska a ovlivňovaly koncepce a realitu hudebněvýchovného dění v celém Německu v době tzv. výmarské republiky, ale též dění v zahraničí. Kestenbergovo židovství, sociálně demokratická orientace i řada konkrétních administrativních a personálních kroků vyvolávaly odpor na straně politické pravice a zejména u hitlerovského nacismu. To vedlo již za kancléřství reakčního Franze von Papena ke Kestenbergovu odstranění z úřadu (1932) a posléze (1933) ke Kestenbergově emigraci. Na řadu let pak jeho život a působení byly spjaty s rodným Československem a konkrétně hlavně s Prahou. Zde rozvinul činnost jako klavírní pedagog a organizátor hudebněvýchovného dění (uměl česky): byl především hybnou silou přípravy vzniku a fungování československé Společnosti pro hudební výchovu (ustavena 1934, Kestenberg zde působil mimo jiné jako konzultant pro zahraniční otázky); Společnost uskutečnila I. mezinárodní kongres pro hudební výchovu (Praha 4. – 9. dubna 1936), kongres pro lidovou píseň v Bratislavě a Trenčanských Teplicích (2. – 6. června 1938), zúčastnila se mezinárodních konferencí ve Florencii (1937) a Bernu (1938). Za své zásluhy o mezinárodní spolupráci na poli hudební výchovy byl Kestenberg jmenován doživotním čestným předsedou nově založené (1953) poválečné organizace International Society for Music Education. V tehdejších letech nebyl jeho přínos českému a slovenskému myšlení a dění v oblasti hudební výchovy (stejně jako jeho zásluhy o evropskou popularizaci českého dění a zásluh) příliš připomínán; pojednáno o něm bylo na pracovní konferenci, kterou uspořádalo Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Ústav hudební vědy FF UK 30. 5. 2006 pod názvem Podpora kulturní politiky ze strany Ministerstva zahraničních věcí ČSR v období mezi dvěma světovými válkami (zazněly zde mimo jiné referáty Susanne Fontaine z Berlína na téma Leo Kestenberg und seine Rolle in der Musikpolitik der Weimarer Republik a referát dvojice Felix Wörner a Hana Vlhová-Wörner Společnost pro hudební výchovu a její dva významné projekty: Konference v roce 1936 o hudební výchově a mezinárodní anketa o hudební výchově). V souvislosti s jubilejním rokem byla Pedagogickou fakultou UP v Olomouci uspořádána mezinárodní konference s názvem Inovace v hudební pedagogice a výchově – K poctě Lea Kestenberga (Olomouc 29. 11. – 1. 12. 2007), kde zazněla řada referátů k tématu.
V souvislosti s mnichovskou dohodou a v předvečer německé okupace Kestenberg z Československa odešel do Paříže a odtud emigroval do Palestiny (resp. pozdějšího státu Izrael). Zde působil jako ředitel Palestinského symfonického orchestru, založil a vedl první státní institut pro učitele hudby, byl přednostou hudebního oddělení ministerstva školství a kultury, ale posléze se věnoval, sužován oční chorobou, soukromému vyučování klavíru. Během svého života publikoval Kestenberg řadu časopiseckých apod. materiálů, v jeho závěru autobiografii Bewegte Zeiten. Musisch-musikantische Lebenserinnerungen (1961), připomínající i jeho vztahy k československému resp. hlavně českému dění.
Kestenberg chápal a prosazoval hudební výchovu jako součást výchovy k humanismu, demokracii, kultuře; za centrální bod veškerého snažení pokládal připraveného a věci oddaného učitele; byl příkladem spojení uměleckého, teoretického, prakticko-koncepčního, pedagogického myšlení a praxe; byl průkopníkem mezinárodní spolupráce na poli hudební pedagogiky a výchovy. Tím vším se zařadil k nejpřednějším postavám hudební pedagogiky všech dob.
Literatura
I. Lexika
PHSN.
ČSHS I (heslo Kestenberg).
ČSHS II (heslo Společnost pro hudební výchovu).
MGG1
MGG2
NewGrove1
NewGrove2
II. Ostatní
Gregor, Vladimír– Sedlický, Tibor: Dějiny hudební výchovy v českých zemích a na Slovensku (Praha 1973, 21992).
Hopf, Helmuth /Hnise, Walter/ Helms, Siegmund: Lexikon der Musikpädagogik (Regensburg
1984, heslo Kestenberg-Reform s rozsáhlým soupisem kestenbergovské literatury).
Inovace v hudební pedagogice a výchově (sborník, Olomouc 2008).
Ivan Poledňák Text
Datum poslední změny: 4.7.2008