Český hudební slovník osob a institucí

(Lašková; Rádlová)

Charakteristika: Herečka a zpěvačka

Datum narození/zahájení aktivity:24.1.1914
Datum úmrtí/ukončení aktivity:3.3.1987
Text

Vítová, Hana (roz. Lašková; prov. Rádlová), herečka a zpěvačka, narozena 24. 1. 1914, Praha, zemřela 3. 3. 1987, tamtéž.
 
Studovala operní zpěv na konzervatoři v Praze a soukromě zpěv u Kamily Ungrové. Po dokončení studií roku 1931 nastoupila do Osvobozeného divadla, ještě téhož roku zde ztvárnila roli Sirael ve hře Golem, rok nato následovala role otrokyně Onomaptopoe v politické satiře Caesar Jiřího Voskovce a Jana Wericha, kde nazpívala píseň Jaroslava Ježka Římské lázně. V roce 1933 působila jednu sezónu v olomouckém divadle, ale poté se vrátila do Osvobozeného divadla, aby se roku 1935  představila ve hře Osel a stín a Kat a blázen. Když byla činnost Osvobozeného divadla přerušena, vystřídala Hana Vítová několik angažmá (Divadlo Vlasty Buriana 1935–37, Švandovo divadlo 1939–41, Nové divadlo 1941–42, krátce hostovala v Uranii a v poválečném období vystupovala především v estrádách s R. A.  Dvorským a kabaretech jako byl např. kabaret U svatého Tomáše 1953–59).
Hana Vítová se velmi brzy uplatnila i ve filmových rolích. Poprvé se objevila v roce 1932 ve veselohře Načeradec, král kibiců po boku Huga Haase (s Hugo Hassem se objevila i ve filmech Dům na předměstí – 1933 a Ulička v ráji – 1936). I ve filmových rolích bylo hojně využíváno její pěvecké umění. Nazpívala sólové písně např. Nemám nic něž to, co mám a Pryč a  pryč je všecko od Josefa Stelibského; ve filmu Batalion (režie Miroslav Cikán) píseň Zpívám a to mně stačí; ve filmu Výdělečné ženy (1937, režie Rolf Wanka) píseň Chci žít a jenom tebe milovat; ve filmu Matka Kráčmerka (1934, režie Vladimír Slavínský) píseň Chudobná světnička i duety (např. ve filmu Bláhové děvče z roku 1938, režie Václav Binovec) nazpívala s Vladimírem Borským píseň Jen jednu touhu mám; s Dano Živojnovičem duet Polibek za mřížemi a Vždyť jsme jen jednou na světě v operní frašce Veselá bída (1939, režie Miroslav Cikán); v adaptaci lidové operety U svatého Antoníčka od Járy Beneše (1939, režie Svatopluk Inemann) nazpívala s Ljubou Hermanovou duet Ty můj svatý Antoníčku; s Jaroslavem Kohoutem duet Matějíčku, Matěji v lidové veselohře U svatého Matěje (1939, režie Jan Sviták); duet s R. A. Dvorským Spinkej, brouku můj ve filmu Krb bez ohně (1937, režie Karel Špelina). Hana Vítová ztvárnila především komediální role (např. s Oldřichem Novým hrála roku 1942 v situační komedii Valentin Dobrotivý, režie Martin Frič) a pouze výjimečně se objevila v tragických a dramatických rolích (např. filmy Cestou křížovou – 1938, režie Jiří Slavíček; Zlatý člověk – 1939, režie Vladimír Slavínský; Směry života – 1940, Jiří Slavíček; Noční motýl, zde byly šansony Romana Blahníka dabovány Mílou Spazierovou-Hezkou  – 1941, režie František Čáp; Šťastnou cestu – 1943, režie Otakar Vávra).
Literatura
I. Lexika
Historie československého filmu v obrazech 1930–1945 (Praha, 1966).
EJ.
ČSHS.
 
II. Ostatní
Bartošek, Luboš: Náš film (Praha, Mladá fronta, 1985).
Mihla, Rudolf: Hana Vítová : cesta ke šmíře (Praha, Petrklíč, 2004).
 
Kateřina Smékalová Datum poslední změny: 17.5.2007