Český hudební slovník osob a institucí

Mádlo, Vojta

Mádlo, Vojta (též Vojtěch; Adalbert), kapelník, skladatel, hobojista a pedagog, narozen 3. 12. 1872, Praha, zemřel 14. 12. 1951, tamtéž.

Pochází po matce z kantorské rodiny Decastello. V letech 1885–91 studoval na pražské konzervatoři hoboj u Arnošta Königa, skladbu u Antonína Dvořáka a zpěv u Jana Ludvíka Lukese. Za studií vypomáhal v orchestru Národního divadla, pak se stal členem orchestrů kyjevské opery (1891) a německého divadla v Praze (1892). Koncem roku 1892 nastoupil dobrovolně k pěšímu pluku 46 ve Vídni. Roku 1895 armádu opustil a společně s Juliem Fučíkem a dalšími spolužáky z konzervatoře hrál v Orchestru zeměpisné výstavy v Praze. Tehdy si přivydělával i jako kapelník varietního orchestru. Touha po lepším uměleckém uplatnění předurčila pestrou škálu působišť, která nadále vystřídal. V letech 1896–97 byl členem italské opery v Petrohradě, poté sólistou německého divadla v Praze a kapelníkem divadelní společnosti Švandy ze Semčic (1897), v letech 1898–1901 zastával funkci kapelníka orchestru Národního divadla v Brně a působil jako hobojista v orchestru pražského Národního divadla (1901–08). Poté se opět vrátil do služeb rakouské armády (1908–13). Byl jmenován kapelníkem u pěšího pluku 18 posádkou v Brunnecku (Rakousko) a Hradci Králové (od 1910). Po neúspěšném odchodu z armády se stal kapelníkem hasičské hudby v polském Kaliszi, profesorem konzervatoře v Lvově (1914–19) a Rostově na Donu (od 1915). Po návratu do vlasti (1919) zastával místo kapelníka u posádkové hudby Nové Zámky (ta se roku 1920 stala hudbou československého pěšího pluku 37 v Levoči). V roce 1921 přešel do čela hudby pěšího pluku 42 v Terezíně, který byl později (1926) posádkou v Praze. Roku 1927 pro neshody s bývalým spolužákem z konzervatoře Prokopem Oberthorem odešel do výslužby a žil v Praze. Založil společnost skladatelů dechové hudby. Marně prosazoval své návrhy na reformu vojenských hudeb (zvláště vyučování dějin dechové hudby na konzervatoři), byl činný organizačně (například v hudební Unii), přednáškově, jako sbormistr pěveckých kroužků a předseda místní osvětové komise v Terezíně (1930). Jeho skladby prozrazují muzikantskou rutinu, jsou však málo výrazné a osobité. Patří k průkopníkům samostatné i symfonické tvorby pro dechovou hudbu, v některých kompozicích se objevuje husitská tematika. Pokusil se i o instruktivní a literární práce, například Praktická škola rytmu a dynamiky pro dechovou hudbu (1913–14) a článek Hudba při našich cvičeních (Věstník České obce sokolské 1925, č. 31). Ve stáří psal zvláště chrámovou hudbu, vložky a mše. Některé z drobných skladeb vyšly v době jeho pobytu v Rusku.