Český hudební slovník osob a institucí

Opus musicum

Opus musicum, hudební časopis, zahájení aktivity 1969, Brno.

V krajské Sekci hudební vědy a kritiky při Svazu československých skladatelů se zrodilo rozhodnutí založit v Brně nový časopis. První diskuse probíhaly již během roku 1967, časopis Opus musicum potom vznikl v roce 1969 a vychází nepřetržitě až do dnešních dnů. Jako modely fungujících časopisů v Brně posloužily Host do domu, Věda a život a časopis Program, vydávaný Státním divadlem Brno.

Prvotním záměrem bylo vytvořit časopis, který poskytne prostor pro popularizaci výsledků bádání v oblasti hudební vědy, hudební kritiku aktuálního dění i nahrávek a knih o hudbě. Opus musicum měl mít vyhraněnou linii, na rozdíl od Hudebních rozhledů měl být apolitický, ale zároveň měl uspokojit široký okruh zájemců. Jeho zaměření se mělo pohybovat od lokální problematiky po širší evropské souvislosti. Název Opus musicum měl naznačit, že nepůjde pouze o periodikum s kulturněkritickým obsahem, nýbrž o časopis, který bude vycházet především z hudebního díla. Tím se nepřímo hlásil ke strukturalistickému kontextu (v předválečném Brně rozvíjeném formalismem Romana Jakobsona), který byl ovšem v přímé opozici vůči oficiálnímu směřování. Název Opus měl rovněž evokovat chápání výkonného hudebního umění jako umění tvůrčího, nikoliv jen reprodukčního. V nové hudební revui měla dostat prostor také hudba duchovní či hudba malých žánrů. Respektována měla být hlediska hudebněhistorická, sociologická i topografická, zejména regionální. Opus musicum měl představovat alternativu vůči oficiálním pražským Hudebním rozhledům přímo řízeným stranickým Svazem československých skladatelů.

Odpovědným redaktorem Opus musicum byl v roce 1969 jmenován Jiří Fukač, jeho zástupcem Jiří Majer, Eva Klimešová (později Drlíková) pracovala jako redaktorka a redakční čtveřici uzavírala tajemnice Eliška Rostoharová. Problematické bylo zajistit financování časopisu. Podařilo se finančně zainteresovat Moravské muzeum, Svaz českých skladatelů v Brně a od sedmého čísla roku 1970 potom Státní filharmonii Brno. Počínaje rokem 1984 začal finančně podporovat i Český hudební fond. Od prvopočátků až do roku 1994 vycházel Opus musicum desetkrát do roka. Od roku 1995 se změnila periodicita na šest čísel ročně, což trvá dodnes.

Po roce 1989 byla pozice časopisu poněkud oslabena nástupem konkurence v podobě nových hudebních periodik pro nejširší veřejnost, nemluvě o nástupu elektronických médií. Podoba časopisu se v průběhu historie mnohokrát proměnila. Změnil se formát, od původního B5 (1969–2002) přes A4 (2003–2008) zpět k B5 (2009–dosud). Tento formát se ukázal být jako nejvhodnější pro hudebněvědnou revui s přesahy do ostatních druhů umění. Z hlediska naplnění časopisu rubrikami docházelo také k četným změnám, ovšem některé publicistické žánry přetrvaly. Patří sem vědecké studie, zprávy o hudebním dění, rozhovory, recenze knih a nosičů (CD, DVD). Postupem času se redakční rada přiklonila k modelu speciálních tematických čísel. Od roku 2010 je Opus musicum časopisem recenzovaným.

Už od počátku provázela časopis myšlenka založení vlastní knižní řady. První publikací, která otevřela knižní řadu, bylo hned v roce 1969 česko-francouzské vydání vlastního životopisu Antonína Rejchy v překladu Jaroslava Fryčera, jehož editorem byl Jiří Vysloužil. Do dnešních dnů vyšlo v nakladatelství Opus musicum dvacet titulů, mapujících životní i tvůrčí osudy skladatelů (František Červený, Jaroslav Ježek, Leoš Janáček ad.), souborů či jednotlivých interpretů (Janáčkovo kvarteto, Soňa Červená), nebo speciálních problematik (např. česká opera, hudební osobnosti v Brně apod.).  

Dnešní sídlo redakce Opus musicum je na adrese Krkoškova 45a, Brno, 613 00 (webové stránky www.opusmusicum.cz). V redakci pracují dva redaktoři, jazykový korektor, administrátorka, koncepci spoluvytváří desetičlenná redakční rada, časopis řídí tříčlenná správní rada, samostatně pracuje oddělení marketingu.

Kateřina Hnátová