Český hudební slovník osob a institucí

Kalaš, Karel

Kalaš, Karel, pěvec-basista, narozen 9. 10. 1910, Vídeň (Rakousko), zemřel 3. 5. 2001, Praha.

Pocházel z české dělnické rodiny žijící ve Vídni. Prostřednictvím otce, nadšeného ochotníka se záhy dostal do kontaktu amatérskými divadelními představeními vídeňských Čechů. Na grafické škole se vyučil typografem (1926–30), současně pracoval jako tiskařský dělník a strojmistr. Soukromě studoval zpěv u Ferdinanda Pagina a zpíval v několika vídeňských sborech. Když za hospodářské krize přišel v roce 1931 o zaměstnání, neúspěšně usiloval o získání angažmá v některém z vídeňských divadel. Odešel proto v roce 1932 do Československa, kde byl nakonec v roce 1934 přijat do operního souboru Slovenského národního divadla v Bratislavě. Zde vytvořil řadu epizodních i větších rolí českého (Kecal ve Smetanově Prodané nevěstě, Velekněz v Dvořákově Vandě) i světového repertoáru (Lord Cockburn v Auberově opeře Fra Diavolo, Moruccio v d’Albertově Nížině). Svými výkony zaujal také tehdejšího šéfa opery pražského Národního divadla Václava Talicha, který jej pozval k hostování v úloze Marbuela v Dvořákově opeře Čert a Káča 21. 4. 1939. Po úspěchu byl k 1. 8. 1939 přijat do stálého angažmá. Současně přešla z Bratislavy do pražského Národního divadla také Kalašova manželka, sopranistka Milada Jirásková. Nejprve mu byly svěřovány spíše menší úlohy (Stefano ve Fibichově Bouři, Ludovico ve Verdiho Otellovi, Zareckij v Čajkovského Evženu Oněginovi, Marullo ve Verdiho Rigolettovi, Něborský v Dvořákově Dimitrijovi, Schaunard v Pucciniho Bohémě, Ubald a Muezin v Dvořákově Armidě, Soudce ve Smetanově Daliboru atd.), postupně se i díky své mimořádné pohotovosti vypracoval ve významného člena souboru. 17. 3. 1942 zpíval poprvé Vodníka, tehdy jako záskok za náhle onemocnělého Viléma Zítka. Poté, co Zítek ukončil ze zdravotních důvodů v roce 1947 svou uměleckou činnost, stal se Karel Kalaš spolu s Eduardem Hakenem, s nímž často alternoval, nejpřednějším interpretem basového oboru v operním souboru Národního divadla. Jeho členem byl až do svého penzionování v roce 1972.

Karel Kalaš vynikal měkkým, lahodně znějícím, kultivovaným hlasem lyrického zabarvení a schopností široce klenuté kantilény. Po výrazové stránce býval jeho vokální projev hodnocen jako vřelý, emotivní a bohatě diferencovaný. Měl též mimořádný cit pro srozumitelnost zpívaného slova. Herecky byl velmi tvárný a s úspěchem vystupoval v rolích vážných i komických. Byl vynikajícím interpretem českého repertoáru, ztvárnil řadu rolí v operách Bedřicha Smetany (Volfram Olbramovič v Braniborech v Čechách, Kecal a Mícha v Prodané nevěstě, Beneš a Soudce v Daliboru, Mumlal ve Dvou vdovách, Otec Paloucký a Matouš v Hubičce, Malina, Mistr zedník a Duch frátera Barnabáše v Tajemství, Beneš a Rarach v Čertově stěně), Antonína Dvořáka (Něborský a Bučinský v Dimitrijovi, Marbuel v Čertovi a Káče, Hrabě Vilém z Harasova v Jakobínu, Vodník v Rusalce, Muezin a Ubald v Armidě), Zdeňka Fibicha (Domovít v Blaníku, Diego v Nevěstě messinské, Stefano a Gonzalo v Bouři), Vítězslava Nováka (Arnošt z Pardubic v Karlštejně, Zima v Lucerně, Děd v Dědově odkazu), Otakara Ostrčila (Klán v Poupěti, Čert v Honzově království), Otakara Jeremiáše (Třetí dvořan a Druhý soudce v Enšpíglovi, Předseda soudu v Bratrech Karamazových), dále Stárka a Rychtáře v Janáčkově Její pastorkyni, Václava hraběte ze Šternberka v Kovařovicových Psohlavcích, Shylocka a Graciana ve Foersterově Kupci benátském, Meleangra v Hipolytě Jaroslava Křičky, Stařečka v Juliettě Bohuslava Martinů apod. K jeho nejvýraznějším rolím v operách cizích autorů patřili Gremin v Čajkovského Evženu Oněginovi, Pimen a Rangoni v Musorgského Borisi Godunovovi a Dosifej v Chovanštině téhož autora, Král v Prokofjevově opeře Láska ke třem pomerančům, Rostov a Kutuzov ve Vojně a míru téhož autora, Bogat v Suchoňově Svätoplukovi, Rocco v Beethovenově Fideliovi, Mefistofeles v Gounodově Faustovi a Markétce, Grenville ve Verdiho Traviatě, Filip v Donu Carlosovi téhož autora, Collin v Pucciniho Bohémě, Daland, Herrmann, Pogner ve Wagnerových operách Bludný Holanďan, Tannhäuser a Mistři pěvci norimberští, z mozartovských rolí vytvořil Figara a Bartola ve Figarově svatbě a Leporella a Masetta v Donu Giovannim.

Karel Kalaš také pravidelně vystupoval koncertně, především v kantátových a oratorních produkcích (Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem, Ludwig van Beethoven: Devátá symfonie, Antonín Dvořák: Stabat Mater, Svatá Ludmila, Zdeněk Fibich: Jarní romance) a spolupracoval na četných gramofonových nahrávkách, především na řadě operních kompletů (Bedřich Smetana: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička, Tajemství, Leoš Janáček: Její pastorkyňa, Bohuslav Martinů: Julietta, Eugen Suchoň: Svätopluk). Další z jeho významných operních rolí jsou zachyceny na rozhlasových snímcích (Volfram Olbramovič, Rarach a Beneš v Čertově stěně, Hrabě Vilém z Harasova, Marbuel, Vodník, Stefano, Václav hrabě ze Šternberka, Stárek, Předseda soudu v Bratrech Karamazových, Klán, Arnošt z Pardubic, Schylock, Leporello, Grenville, Collin, Mefistofeles, Gremin, Dosifej, Pimen, Rostov) a participoval na rozhlasových nahrávkách oper v rolích, v nichž neměl příležitost účinkovat na jevišti (Květenský ve Škroupově Dráteníkovi, Janek v Blodkově opeře V studni a Zítek ve fragmentu stejnojmenné opery téhož autora, Chrudoš a Marko ve Smetanových operách Libuše a Viola, Matěj, kmotr Řeřicha, Basmanov v Dvořákových operách Král a uhlíř, Tvrdé palice a Dimitrij, Dargun ve Fibichově opeře Pád Arkuna, Kryštof ze Švamberka v opeře Zvíkovský rarášek Vítězslava Nováka, Farář ve Foersterově Deboře, Pan otec ze mlýna v Kovařovicově opeře Na Starém Bělidle, Chorąży a Zbigniew v Moniuzskových operách Hrabina a Strašný dvůr, Soliman v opeře Nikola Šubić Zrinski Ivana Zajce, René v Čajkovského Jolantě, Car Saltan a Kníže Ivanovič Tokmakov v operách Nikolaje Rimského-Korsakova Pohádka o caru Saltanovi a Pskoviťanka, Taras Andrejevič Jacenko v Tarasově rodině Dmitrij Borisovič Kabalevskij, Van Bett v Lortzingově opeře Car a tesař, Reich v Nicolaiových Veselých paničkách windsorských, Don Pedro v Berliozově opeře Blažena a Beneš, Crespel v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Gianni Schicchi v Pucciniho stejnojmenné opeře, Mnich v Kolumbovi Warnera Egka, Druhý mnich v opeře Luigiho Dallapiccoly Vězeň atd.). Od konce padesátých let také pravidelně spolupracoval s Československou televizí, kde účinkoval v řadě televizních záznamů a inscenací oper – Pucciniho Bohémy (1959), Smetanovy Prodané nevěsty (1962), Offenbachových Hoffmannových povídek, Julietty Bohuslava Martinů (1969), Smetanova Dalibora (1978). Vytvořil také výraznou roli bývalého operního pěvce Mistra Bílka ve Smoljakově a Podskalského filmu Kulový blesk z roku 1978.

Karel Kalaš se za svou uměleckou činnost dočkal řady ocenění – v roce 1949 mu byla za výkon v úloze Beneše v inscenaci Smetanova Dalibora udělena státní cena, v roce 1963 získal vyznamenání Za vynikající práci, v roce 1965 mu byl propůjčen titul Zasloužilého umělce, v roce 1995 se stal držitelem ceny Thálie za celoživotní mistrovství.