Český hudební slovník osob a institucí

Ondříček, František

Ondříček, František, houslista, hudební pedagog a skladatel, narozen 29. 4. 1857, Praha, zemřel 12. 4. 1922, Milán (popel uložen na Vyšehradě).

Otec Jan Ondříček a děd Ignác Ondříček byli houslisty a učiteli hudby. František Ondříček hrál v kapele svého otce po hostincích a kavárnách dříve, než začal navštěvovat školu. Jako zázračné dítě vystupoval od útlého dětství i sólově. Hudební vzdělání získal u Jana Webera (1870–72), později studoval na konzervatoři v Praze u Antonína Benewitze, který ho sám finančně podporoval (byl zařazen do čtvrtého ročníku, 1873–76). Konzervatoř absolvoval Koncertem pro housle a orchestr D dur Ludwiga van Beethovena. Na základě veřejného uznání Henryka Wieniawského a s podporou mecenáše Aloise Olivy získal dvouletý stipendijní pobyt na pařížské konzervatoři u Lamberta Josepha Massarta (1877–79; první cena v prestižní soutěži konzervatoře, 1879). V Paříži zůstal další dva roky, vystupoval jako sólista a koncertní mistr Pasdeloupova orchestru (i v dalších francouzských městech a v Bruselu). Po krátkém pobytu v Čechách (1881–82) působil v Londýně (1882) a ve Vídni, kde se výrazně prosadil v uměleckém životě a natrvalo usadil (1884–1918). Koncertoval v mnoha evropských státech, evropské i asijské části Ruska a Severní Americe (1895/96, 70 koncertů). Pedagogicky působil na mistrovské škole Nové vídeňské konzervatoře (od září 1909, ředitelem od roku 1912). Se svým žákem Siegfriedem Mittelmannem vytvořil novou metodu houslové hry na anatomicko-fyziologickém podkladě. Mezi jeho další žáky patřili Bedřich Orel, Ella Stillerová, Karel Korecký a další. Založil vlastní smyčcové kvarteto, ve kterém hrál part prvních houslí (1907–11, Berthold Silbiger, později Petr Stojanovič – druhé housle, František Jelínek – viola, Julius Junek – violoncello). Komorní soubor se zúčastnil soutěže při oslavách Josepha Haydna ve Vídni, kde provedl během pěti večerů dvacet kvartetů (1909). Po první světové válce se František Ondříček vrátil do Prahy a na mistrovské škole vychoval řadu významných houslistů (1919–22, například Vojtěch Frait, Viliam Rajtr, Bohuslav Šich, Kamil Vyskočil, Herbert Stitzenberger). Intenzivně koncertoval až do své smrti, poslední koncert uskutečnil 8. dubna 1922 v Ženevě. Oženil se s pěvkyní Annou Hlaváčkovou a podruhé s houslistkou Ellou Stillerovou.

Patřil mezi nejvýznamnější houslisty své doby. Ve Vídni se stal komorním virtuózem, v Římě čestným členem Akademie sv. Cecílie a v Londýně čestným členem Filharmonické společnosti. Pochvalně se o něm vyjádřili Johannes Brahms, Eduard Hanslick, Josef Suk, Leoš Janáček a další. Nastudoval velmi široký repertoár pro sólové housle od starých mistrů po soudobé skladatele a nejslavnější houslové koncerty (Felix Mendelssohn-Bartholdy, Johannes Brahms, Pjotr Iljič Čajkovskij, Max Bruch a další). Z české tvorby prováděl s úspěchem zejména díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Josefa Suka. Ze skladeb Antonína Dvořáka premiéroval Koncert pro housle a orchestr a moll (Praha, 14. října 1883, světová premiéra – Vídeň, 2. prosince 1883) a jako komorní hráč Smyčcový kvintet G dur (Praha, 18. března 1876) a Klavírní trio B dur (Praha, 17. února 1877). Dvořák věnoval Františku Ondříčkovi Romanci f moll a byl svědkem na jeho svatbě. Na konzervatoři v Praze bylo v roce 1921 založeno žáky Františka Ondříčka Umělecké smyčcové kvarteto, které po jeho smrti neslo název Ondříčkovo kvarteto.