Český hudební slovník osob a institucí

Hovorka, František Ladislav

Hovorka, František Ladislav (též Ferenc), ředitel kůru a skladatel, narozen 12. 8. 1881, Malotice (okres Kolín), zemřel 19. 1. 1929, Rokycany.

Během studia na gymnáziu v Praze byl soukromým žákem Zdeňka Fibicha. Poté absolvoval pražskou konzervatoř (1900−03, hru na varhany u Josefa Kličky, skladbu u Karla Steckera) a složil státní zkoušky ze zpěvu a hudby (1907/08). Působil jako varhaník v Praze (Karlín, Smíchov) a jako ředitel kůru a sbormistr v Radnicích (1903−06). Poté se usadil a již trvale působil v Rokycanech, s výjimkou let 1915−18, kdy pobýval jako druhý kapelník a varhaník u 88. pěšího pluku v maďarském Szolnoku. V Rokycanech zastával různé hudební profese: byl varhaníkem (1906−07), ředitelem kůru (1908−29), založil zde vlastní hudební školu, učil zpěv na místních středních školách, byl sbormistrem rokycanských pěveckých spolků Záboj (1907−10), Pěveckého sdružení (1907−15) a Ozvěny (1919−25) a dirigentem Orchestrálního sdružení. S ním uvedl mnohá oratorní díla české i zahraniční hudební literatury (Antonín Dvořák, Joseph Haydn, Georg Friedrich Händel, Ludwig van Beethoven, Robert Führer). Mimo to vystupoval jako klavírista (hrál díla Vítězslava Nováka, Josefa Suka, Jaroslava Křičky a jiných). Mezi jeho žáky patří např. Karel Holub, Ludmila Komancová a další. Přispíval rovněž do řady hudebních časopisů (Dalibor, Česká hudba, Cyril, Hudební výchova, Žďár, Český Deník atd.).
V jeho skladatelském odkazu převažují chrámové kompozice (asi tři sta skladeb: mše latinské i české, dvě rekviem, pange lingua, moteta, ofertoria atd.), dále skladby komorní (klavírní, houslové, varhanní) i větší kompozice (scénická hudba, písňové cykly především na poezii Václava Hálka a Fráni Šrámka, sbory, melodramy atd.), harmonizace lidových písní, hudba k sokolským a hasičským cvičením apod.