Český hudební slovník osob a institucí

Vožda, Gustav 2)

Vožda, Gustav, hudebně vědný pracovník, narozen 19. 7. 1933, Kojetín.

Syn hudebního skladatele, kapelníka a pedagoga Gustava Voždy (1898–1971), bratranec Jiřiny Voždové, houslistky, absolventky JAMU v Brně (1972). Vystudoval gymnázium v Kroměříži (1943–51) a na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci hudební vědu a historii (1951–56). Jeho diplomová práce Problém jazzu v ČSR (strojopis) pojednává o afroamerické hudbě a jejím příchodu do Evropy a českých zemí. Titul PhDr. získal v roce 1967. Na univerzitě sepsal např. seminární práci o středověkých neumách (1952) či parafrázi přednášek z dějin české hudby Roberta Smetany, který byl spolu s Josefem Schreiberem, Vladimírem Hudcem či Bohumilem Markalousem (Jaromír John) jeho učitelem. Od října 1956 působil jako ředitel v přerovském muzeu (Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského Přerov), s přetržkou v období od července 1960 do 28. srpna 1961, kdy pracoval jako okresní inspektor kultury ONV v Přerově pro muzea, kroniky, výtvarné umění, památkovou péči a ochranu přírody. Funkci ředitele muzea v Přerově spolu s funkcí ředitele Vlastivědného ústavu v Přerově vykonával v šedesátých a sedmdesátých letech až do odvolání 31. března 1990. Během té doby byl členem muzejní rady Severomoravského kraje, předsedou organizačního výboru oslav 100. výročí založení Muzea J. A. Komenského v Přerově (1987–88), předsedou přípravného výboru celostátní muzeologické konference zástupců muzeí z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska apod. Byl organizátorem kolokvií o učitelských osobnostech pořádaných přerovským muzeem, vydáno také tiskem ve třiceti svazcích, pořádal hudební programy při vernisážích výtvarně uměleckých a jiných výstav a organizoval tzv. Zámecké večery, koncerty na nádvoří přerovského zámku v letních obdobích (sedmdesátá a osmdesátá léta). Před odchodem do důchodu působil jako učitel hudební výchovy, dějepisu a anglického jazyka na Základní škole v Přerově (1990–1993).

V pěti letech se začal učit hrát na housle a klavír a od třinácti let na kytaru, k čemuž ho inspirovalo prostředí vodních skautů, kde působil. Na gymnáziu navštěvoval několik orchestrů, např. symfonický orchestr kroměřížského gymnázia řízený Milanem Šilerem, v němž hrál na klarinet, či studentský taneční orchestr Rytmus, v němž působil jako hráč na saxofon. Složil zkoušky pro vedoucí hudebních souborů a jako umělecký vedoucí působil v tanečním orchestru Hirs (Hudební instrumentální a rytmická skupina) v Kojetíně. Během vysokoškolského studia hrál na klarinet v symfonickém orchestru VUK (Vysokoškolský umělecký kolektiv) pod řízením Leoše Švagery a v rámci studentských večerů provozoval také zpěv (barytonové party).

Ve své publikační činnosti se zabýval především dějinami průmyslových závodů (přerovské strojírenství, historie cukrovaru, přádelny konopí atd.), dělnického a komunistického hnutí. Byl odpovědným redaktorem sborníku Minulost Přerovska a publikací přerovského muzea.

Zabýval se vodáctvím, byl mimo jiné předsedou Výboru svazu kanoistiky Severomoravského kraje. Sestavil zpěvník vodáckých písní.

Získal řadu okresních a krajských ocenění. V listopadu roku 1988 mu byl ministerstvem kultury udělen čestný titul Zasloužilý pracovník kultury.