Český hudební slovník osob a institucí

Centrum hudební lexikografie

Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
Vedoucí redaktor: Petr Macek
Redakční kruh: Petr Kalina, Karel Steinmetz, Šárka Zahrádková

A B C Č D Ď E
F G H Ch I J K
L M N Ň O P Q
R Ř S Š T Ť U
V W X Y Z Ž  
 

Přihlášení

CENTRUM HUDEBNÍ LEXIKOGRAFIE

Ústav hudební vědy
Filozofická fakulta
Masarykova univerzita
Arna Nováka 1
602 00 Brno

Tel: +420 5 49494623
Fax: +420 5 49497478
Email: slovnik@phil.muni.cz

Plavec, Josef

Tisk


Charakteristika: Muzikolog, skladatel a sbormistr

Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity:29.6.1979
Text
DíloLiteratura

Plavec, Josef, muzikolog, skladatel a sbormistr, narozen 8. 3. 1905, Heřmanův Městec, zemřel 29. 6. 1979, Praha.

 

Po maturitě na chrudimském gymnáziu (1924) studoval v letech 1924–29 na pražské Univerzitě Karlově filozofii a češtinu a zároveň hudební vědu a estetiku u Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha. Přitom ještě od roku 1926 navštěvoval skladbu na Mistrovské škole pražské konzervatoře u Josefa Bohuslava Foerstra, kterou ukončil ve stejný den jako svá univerzitní studia (vzdělání si pak ještě doplnil na pařížské Sorboně). Od roku 1930 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích krátce v Praze, Bratislavě, Ružomberoku a v době 1931–48 opět v Praze, kde byl zároveň 1938–51 externím referentem pro hudební výchovu ve školském rozhlase. V letech 1941–53 byl členem zkušební komise pro státní zkoušky z hudby a komise pro učitelství na středních a pedagogických školách (1948–53), ve školním roce 1948/49 byl učitelem na pražské konzervatoři. V roce 1948 byl povolán na katedru hudební výchovy (1953–67 jako její vedoucí) Univerzity Karlovy (a to na Pedagogickou fakultu, která se přeměnila v roce 1953 na Vysokou školu pedagogickou a po pětiletém období, kdy byla katedra výjmuta ze svazku s univerzitou – byla začleněna do samostatného Pedagogického institutu – opět v roce 1964 na Pedagogogickou fakultu), kde působil až do odchodu do důchodu. Vedle pedagogického působení se uplatňoval ve veřejném životě jako člen mnoha komisí, vědeckých i redakčních rad, jako např. předseda Společnosti J. B. Foerstra, jednatel Společnosti O. Ostrčila a Společnosti Z. Fibicha, předseda Mozartovy obce v ČSSR, předseda komise pro nové osnovy a učebnice hudební výchovy, člen redakčních rad časopisů Hudební rozhledy a Hudební výchova atd. Po celý život se také intenzivně zabýval sbormistrovskou činnosti. K té měl rodinné dispozice (např. jeho děd, který zpíval pod Bedřichem Smetanou v pražském Hlaholu a patřil k zakládajícím členům Vlastimila v Heřmanově Městci, otec Josef /1875–1946/ byl dlouholetým starostou východočeské pěvecké župy Fibichovy v Pardubicích) a od mládí působil jako pianista, korepetitor i sbormistr v Chrudimi a Heřmanově Městci; od sedmnácti let byl sbormistrem Vlastimila). Sbormistrovské práci se věnoval později i v Praze, roku 1931 založil v Chrudimi Pěvecké sdružení východečeských učitelek (to vedl do roku 1955, kdy se sloučilo s Plavcem od roku 1940 řízeným Pěveckým sborem českých učitelů ve Smíšený sbor českého učitelstva, v jehož čele pak stál až do roku 1962). Za dobu jeho působení na katedrě hudební výchovy pak vychoval sbormistry (např. Milan Malý, Josef Pazderka, Tomáš Fiala, Zdeněk Stárek) a také se velmi zasloužil o pronikání mnoha současných skladeb českých skladatelů do repertoáru našich pěveckých sborů. Jeho vlastní tvorba vycházející z české klasiky Smetany, Fibicha, Foerstra vznikala hlavně před druhou světovou válkou, za války a po válce, kdy více ustupovala práci vědecké a pedagogické není příliš rozsáhlá (kvantitativně je více zastoupena oblast hudby vokální – sborové).


Dílo

I. Dílo literární

 

Knihy (samostatné publikace)

Úkol umění v národě (Praha 1939);

Lidové kořeny české hudby (Praha 1940);

Zdeněk Fibich – mistr české hudební balady (Praha 1940);

Otakar Zich (Praha 1941);

František Škroup (Praha 1941);

Zdeněk Fibich melodramatik (Praha 1943);

Hodnota lidové písně (Praha 1943);

Otakar Jeremiáš (Praha 1943, 21964);

Sborová tvorba J. B. Foerstra (Praha 1948);

Smetanova tvorba sborová (Praha 1954);

Dějiny pražského Hlaholu (Praha 1961).

 

Studie a stati články, recenze apod. (výběr)

Jan Neruda a J. B. Foerster (Česká hudba, roč. 37, 1935);

Foerstrův Bloud (Česká hudba, roč. 38, 1938);

Jak pracovat s dětským sborem (Věstník hudebně pěvecký, roč. 43, 1939);

Petr Bezruč a česká hudba (in sborník Bezručův hlas, Praha 1939);

J. V. Sládek a čeští skladatelé (in ročenka Chudým dětem, Brno 1946);

Kaprova Píseň o rodné zemi (Rytmus, roč. 9, 1947);

Otakar Ostrčil (Hudební rozhledy, roč. 1, 1948, č. 6–7, s. 122–126);

160 let od narození Jana Hugo Voříška (Hudební rozhledy, roč. 3, 1950, č. 15, s. 15);

Za velkým realistou sborové tvorby – K úmrtí Václava Kálika (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 1, s. 32);

Pěvecké sdružení východočeských učitelek (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 5, s. 26–27);

Sedmdesát let prof. Adolfa Cmírala (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 7, s. 30);

Skladatel-bojovník Vít Nejedlý – K 40. výročí narození (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 11, s. 14–15);

K šedesátým narozeninám Otakara Jeremiáše (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 15, s. 4–6);

O správnou hudební deklamaci (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 19, s. 12–13);

Zdeněk Nejedlý – pedagog (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 2–3, s. 80–85);

J. V. Stalin v dílech našich skladatelů (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 5, s. 190–191);

Bedřich Smetana a Umělecká beseda (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 7, s. 290–291);

O lepší poznání R. Wagnera (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 8, s. 350);

Otava Zdeněk (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 18–19 , s. 880–881);

K objevu Škroupovy hudby k Tylově Lesní panně (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 18–19, s. 891);

K 75. Výročí narození Otakara Ostrčila (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 2, s. 74–77);

Sto padesát let od narození L. E. Měchury (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 3, s. 116);

Osobnost a dílo Otakara Zicha (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 6, s. 230–232);

Na studijní cestě Německou demokratickou republikou (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 11–12, s. 519–520);

K českému vydání studie Ant. Dvořáka o Fr. Schubertovi (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 14, s. 652);

Je hudební výchova buržoasním přežitkem? (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 16, s. 721–725 a 757);

Vzpomínka na Otakara Zicha (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 17, s. 802–803);

Čeněk Bohumil - Významné životní výročí (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 18, s. 855);

Hrát či nehrát Josefa Bohuslava Foerstera (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 20, s. 942–945);

Nad dílem Bohuslava Taraby (Hudební rozhledy, roč. 8, 1955, č. 7, s. 334);

Proti vulgarizaci hudební výchovy (Hudební výchova, roč. 4, 1956, č. );

Více úcty k J. K. Tylovi i více vkusu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 10, s. 423);

O hudební výchově lidu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 11, s. 443–446);

K pátému výročí úmrtí národního umělce J. B. Foerstra (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 12, s. 517);

Vítězství českého sborového zpěvu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 14–15, s. 607);

Mírová symfonie Václava Kálika (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 18, s. 797–799);

Hudební výchova dále zápasí s nepřáteli (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 23, s. 966–967);

Vachův sbor moravských učitelek (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 24, s. 1028);

Hudební výchova v Německé demokratické republice (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 4, s. 158);

Pětasedmdesátka profesora Adolfa Cmírala (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 7, s. 303);

Umění sborového zpěvu (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 13, s. 554);

Přínos Jaroslava Křičky (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 16, s. 657–659);

Po stopách českých kapelníků v Rusku (Hudební rozhledy, roč .10, 1957, č. 22, s. 927–928);

Pražský dětský sbor (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 8, s. 345);

Foerstrovo matiné v Divadle hudby (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 12, s. 524);

Waleské a bulharské pěvkyně v Praze (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 18, s. 770);

Janáčkova tvorba sborová (in sborník Pedagogického institutu v Praze, řada Společenské vědy I, Praha 1961, s. 259–311).

 

 

II. Dílo hudební

 

Písně a dvojzpěvy

Tři dvojzpěvy s klavírem (1925–41);

V nás jen je jaro (1929);

Cyklus písní na J. Wolkra (1929);

Života vteřiny (1929);

Tři písně na A. S. Puškina (1937);

Paprsky v tmách (1939);

Tři písně na slova M. Pujmanové (1939);

Tři písně na slova Soldána a M. Hallera (1939);

J. B. Foerstrovi (1939 – text F. X. Šalda);

Písně na slova L. Stehlíka (1941);

Věčná stráž (1942/43 – text V. Nezval);

Život buď pozdraven (1943/44 – text L. Stehlík, P. Bojar);

Pražské motivy (1943);

Tři ukolébavky (1943 – text M. Haller);

Rozednění (1947);

Hlasy moudrosti východní (1952 – 12 písní na staroindické texty);

Ze slz a úsměvů (1956 – text V. Nezval, F. Hrubín, J. V. Sládek);

sbory dětské

Sbor ke dni svobody (1928);

Vzhůru již vzhůru (1937);

Děti republiky (1938);

Osm dětských sborových písní s klavírem (1948).

 

Sbory ženské

Ukolébavka na slova J. S. Machara (1933);

Tři zpěvy úsvitu (1933);

Jitřní píseň (1937);

Vlajka republiky (1956).

 

Sbory mužské

Dnešek. Drama o 6 obrazech (1937);

Vytrvalost – síla (1943–45);

Ve Tvém jméně (1956);

Slova z ocele 1947–48);

Mám rád svou zem (1951);

Mír dětí (1952);

Tři vojenské mužské sbory (1053 – text M. Haller);

Šest mužských sborů v lidovém tónu (1954);

Zbojnická (1955).

 

Sbory smíšené

Práce – motlidba rukou (1927);

Poledne ráje (1928);

Stromu svobody (1932 – text F. X. Šalda);

Sub specie mortis (1935);

Dvanáct písní z Podkarpatské Rusi (1935);

Čtyři smíšené sbory na Pokorného (1938);

Pozdravy máji národa (1943–45).

 

Kantáty

Neděle svatodušní (1928 – text O. Březina);

Početí pro sóla, ženský sbor, housle a klavír (1940 – text R. Thákur);

My národ český i slovenský (1943 – texty A. Jirásek, J. Neruda, J. Hora, S. K. Neumann);

Nesmrtelná ves (1949 – texty B. Lohnický, M. Haller).

 

Melodramy

Romance štědrovečerní (text J. Neruda – 1921);

Dva melodramy na Thákura (1926);

Střevlíci (1932 – text S. K. Neumann);

Tragikomedie – 3 melodramy s orchestrem (1932);

Vlaky (1937 – text F. X. Šalda);

Kůň (1938 – text J. Vrchlický);

Vysoko (1944 – text J. Urbánková);

Hranice (1944 – text N. Asjejev);

Tři melodramy (1944).

 

Instrumentální − komorní

Smyčcový kvartet (1928);

Meditace pro violu a klavír (1934);

Předehra pro varhany (1937);

Variace na vánoční koledu pro klavír (1940);

Fantazie pro housle a klavír (1941);

Suita pro klavír (1944);

12 variací na chorál Jezu Kriste, ščedrý kněže pro vartany (provedeno 1945);

Scherzo-Polka (1951).

 

Symfonická

Letní ouvertura (1933);

Od věků do věků – symfonická předehra (1940);

Scherzo na thema O. Ostrčila (v rozhlase provedeno 1941);

Fantazie pro housle, klavír, mezzosoprán, baryton a orchestr (L. Stehlík – 1941).

Literatura

I. Lexika

ČSHS.

Slovník českých sbormistrů II (Praha 1982).

MEH.

Malá československá encyklopedie 4 (Praha 1986).

HSPK (Vysloužil).

Významné osobnosti Heřmanova Městce (http://www.zeleznehory-hm.cz/8752/vyznamne-osobnosti).

 

II. Ostatní

Plavec, Josef: Vlastní životopis (Rytmus, roč. 7, 1941/42 – zde seznam skladeb).

Špriňarová, Eva: Josef Plavec – sbormistr (in Sborník Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy k 60. narozeninám profesora dr. J. Plavce, Praha 1966).

 

Karel Steinmetz

Datum poslední změny: 31.3.2012