Charakteristika: Muzikolog, skladatel a sbormistr
Datum narození/zahájení aktivity:8.3.1905
Datum úmrtí/ukončení aktivity:29.6.1979
Text
Plavec, Josef, muzikolog, skladatel a sbormistr, narozen 8. 3. 1905, Heřmanův Městec, zemřel 29. 6. 1979, Praha.
Po maturitě na chrudimském gymnáziu (1924) studoval v letech 1924–29 na pražské Univerzitě Karlově filozofii a češtinu a zároveň hudební vědu a estetiku u Zdeňka Nejedlého a Otakara Zicha. Přitom ještě od roku 1926 navštěvoval skladbu na Mistrovské škole pražské konzervatoře u Josefa Bohuslava Foerstra, kterou ukončil ve stejný den jako svá univerzitní studia (vzdělání si pak ještě doplnil na pařížské Sorboně). Od roku 1930 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích krátce v Praze, Bratislavě, Ružomberoku a v době 1931–48 opět v Praze, kde byl zároveň 1938–51 externím referentem pro hudební výchovu ve školském rozhlase. V letech 1941–53 byl členem zkušební komise pro státní zkoušky z hudby a komise pro učitelství na středních a pedagogických školách (1948–53), ve školním roce 1948/49 byl učitelem na pražské konzervatoři. V roce 1948 byl povolán na katedru hudební výchovy (1953–67 jako její vedoucí) Univerzity Karlovy (a to na Pedagogickou fakultu, která se přeměnila v roce 1953 na Vysokou školu pedagogickou a po pětiletém období, kdy byla katedra výjmuta ze svazku s univerzitou – byla začleněna do samostatného Pedagogického institutu – opět v roce 1964 na Pedagogogickou fakultu), kde působil až do odchodu do důchodu. Vedle pedagogického působení se uplatňoval ve veřejném životě jako člen mnoha komisí, vědeckých i redakčních rad, jako např. předseda Společnosti J. B. Foerstra, jednatel Společnosti O. Ostrčila a Společnosti Z. Fibicha, předseda Mozartovy obce v ČSSR, předseda komise pro nové osnovy a učebnice hudební výchovy, člen redakčních rad časopisů Hudební rozhledy a Hudební výchova atd. Po celý život se také intenzivně zabýval sbormistrovskou činnosti. K té měl rodinné dispozice (např. jeho děd, který zpíval pod Bedřichem Smetanou v pražském Hlaholu a patřil k zakládajícím členům Vlastimila v Heřmanově Městci, otec Josef /1875–1946/ byl dlouholetým starostou východočeské pěvecké župy Fibichovy v Pardubicích) a od mládí působil jako pianista, korepetitor i sbormistr v Chrudimi a Heřmanově Městci; od sedmnácti let byl sbormistrem Vlastimila). Sbormistrovské práci se věnoval později i v Praze, roku 1931 založil v Chrudimi Pěvecké sdružení východečeských učitelek (to vedl do roku 1955, kdy se sloučilo s Plavcem od roku 1940 řízeným Pěveckým sborem českých učitelů ve Smíšený sbor českého učitelstva, v jehož čele pak stál až do roku 1962). Za dobu jeho působení na katedrě hudební výchovy pak vychoval sbormistry (např. Milan Malý, Josef Pazderka, Tomáš Fiala, Zdeněk Stárek) a také se velmi zasloužil o pronikání mnoha současných skladeb českých skladatelů do repertoáru našich pěveckých sborů. Jeho vlastní tvorba vycházející z české klasiky Smetany, Fibicha, Foerstra vznikala hlavně před druhou světovou válkou, za války a po válce, kdy více ustupovala práci vědecké a pedagogické není příliš rozsáhlá (kvantitativně je více zastoupena oblast hudby vokální – sborové).
Dílo
I. Dílo literární
Knihy (samostatné publikace)
Úkol umění v národě (Praha 1939);
Lidové kořeny české hudby (Praha 1940);
Zdeněk Fibich – mistr české hudební balady (Praha 1940);
Otakar Zich (Praha 1941);
František Škroup (Praha 1941);
Zdeněk Fibich melodramatik (Praha 1943);
Hodnota lidové písně (Praha 1943);
Otakar Jeremiáš (Praha 1943, 21964);
Sborová tvorba J. B. Foerstra (Praha 1948);
Smetanova tvorba sborová (Praha 1954);
Dějiny pražského Hlaholu (Praha 1961).
Studie a stati články, recenze apod. (výběr)
Jan Neruda a J. B. Foerster (Česká hudba, roč. 37, 1935);
Foerstrův Bloud (Česká hudba, roč. 38, 1938);
Jak pracovat s dětským sborem (Věstník hudebně pěvecký, roč. 43, 1939);
Petr Bezruč a česká hudba (in sborník Bezručův hlas, Praha 1939);
J. V. Sládek a čeští skladatelé (in ročenka Chudým dětem, Brno 1946);
Kaprova Píseň o rodné zemi (Rytmus, roč. 9, 1947);
Otakar Ostrčil (Hudební rozhledy, roč. 1, 1948, č. 6–7, s. 122–126);
160 let od narození Jana Hugo Voříška (Hudební rozhledy, roč. 3, 1950, č. 15, s. 15);
Za velkým realistou sborové tvorby – K úmrtí Václava Kálika (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 1, s. 32);
Pěvecké sdružení východočeských učitelek (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 5, s. 26–27);
Sedmdesát let prof. Adolfa Cmírala (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 7, s. 30);
Skladatel-bojovník Vít Nejedlý – K 40. výročí narození (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 11, s. 14–15);
K šedesátým narozeninám Otakara Jeremiáše (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 15, s. 4–6);
O správnou hudební deklamaci (Hudební rozhledy, roč. 5, 1952, č. 19, s. 12–13);
Zdeněk Nejedlý – pedagog (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 2–3, s. 80–85);
J. V. Stalin v dílech našich skladatelů (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 5, s. 190–191);
Bedřich Smetana a Umělecká beseda (Hudební rozhledy, roč. 6, 1953, č. 7, s. 290–291);
O lepší poznání R. Wagnera (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 8, s. 350);
Otava Zdeněk (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 18–19 , s. 880–881);
K objevu Škroupovy hudby k Tylově Lesní panně (Hudební rozhledy, roč. 6, č. 18–19, s. 891);
K 75. Výročí narození Otakara Ostrčila (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 2, s. 74–77);
Sto padesát let od narození L. E. Měchury (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 3, s. 116);
Osobnost a dílo Otakara Zicha (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 6, s. 230–232);
Na studijní cestě Německou demokratickou republikou (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 11–12, s. 519–520);
K českému vydání studie Ant. Dvořáka o Fr. Schubertovi (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 14, s. 652);
Je hudební výchova buržoasním přežitkem? (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 16, s. 721–725 a 757);
Vzpomínka na Otakara Zicha (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 17, s. 802–803);
Čeněk Bohumil - Významné životní výročí (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 18, s. 855);
Hrát či nehrát Josefa Bohuslava Foerstera (Hudební rozhledy, roč. 7, 1954, č. 20, s. 942–945);
Nad dílem Bohuslava Taraby (Hudební rozhledy, roč. 8, 1955, č. 7, s. 334);
Proti vulgarizaci hudební výchovy (Hudební výchova, roč. 4, 1956, č. );
Více úcty k J. K. Tylovi i více vkusu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 10, s. 423);
O hudební výchově lidu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 11, s. 443–446);
K pátému výročí úmrtí národního umělce J. B. Foerstra (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 12, s. 517);
Vítězství českého sborového zpěvu (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 14–15, s. 607);
Mírová symfonie Václava Kálika (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 18, s. 797–799);
Hudební výchova dále zápasí s nepřáteli (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 23, s. 966–967);
Vachův sbor moravských učitelek (Hudební rozhledy, roč. 9, 1956, č. 24, s. 1028);
Hudební výchova v Německé demokratické republice (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 4, s. 158);
Pětasedmdesátka profesora Adolfa Cmírala (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 7, s. 303);
Umění sborového zpěvu (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 13, s. 554);
Přínos Jaroslava Křičky (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 16, s. 657–659);
Po stopách českých kapelníků v Rusku (Hudební rozhledy, roč .10, 1957, č. 22, s. 927–928);
Pražský dětský sbor (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 8, s. 345);
Foerstrovo matiné v Divadle hudby (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 12, s. 524);
Waleské a bulharské pěvkyně v Praze (Hudební rozhledy, roč. 10, 1957, č. 18, s. 770);
Janáčkova tvorba sborová (in sborník Pedagogického institutu v Praze, řada Společenské vědy I, Praha 1961, s. 259–311).
II. Dílo hudební
Písně a dvojzpěvy
Tři dvojzpěvy s klavírem (1925–41);
V nás jen je jaro (1929);
Cyklus písní na J. Wolkra (1929);
Života vteřiny (1929);
Tři písně na A. S. Puškina (1937);
Paprsky v tmách (1939);
Tři písně na slova M. Pujmanové (1939);
Tři písně na slova Soldána a M. Hallera (1939);
J. B. Foerstrovi (1939 – text F. X. Šalda);
Písně na slova L. Stehlíka (1941);
Věčná stráž (1942/43 – text V. Nezval);
Život buď pozdraven (1943/44 – text L. Stehlík, P. Bojar);
Pražské motivy (1943);
Tři ukolébavky (1943 – text M. Haller);
Rozednění (1947);
Hlasy moudrosti východní (1952 – 12 písní na staroindické texty);
Ze slz a úsměvů (1956 – text V. Nezval, F. Hrubín, J. V. Sládek);
sbory dětské
Sbor ke dni svobody (1928);
Vzhůru již vzhůru (1937);
Děti republiky (1938);
Osm dětských sborových písní s klavírem (1948).
Sbory ženské
Ukolébavka na slova J. S. Machara (1933);
Tři zpěvy úsvitu (1933);
Jitřní píseň (1937);
Vlajka republiky (1956).
Sbory mužské
Dnešek. Drama o 6 obrazech (1937);
Vytrvalost – síla (1943–45);
Ve Tvém jméně (1956);
Slova z ocele 1947–48);
Mám rád svou zem (1951);
Mír dětí (1952);
Tři vojenské mužské sbory (1053 – text M. Haller);
Šest mužských sborů v lidovém tónu (1954);
Zbojnická (1955).
Sbory smíšené
Práce – motlidba rukou (1927);
Poledne ráje (1928);
Stromu svobody (1932 – text F. X. Šalda);
Sub specie mortis (1935);
Dvanáct písní z Podkarpatské Rusi (1935);
Čtyři smíšené sbory na Pokorného (1938);
Pozdravy máji národa (1943–45).
Kantáty
Neděle svatodušní (1928 – text O. Březina);
Početí pro sóla, ženský sbor, housle a klavír (1940 – text R. Thákur);
My národ český i slovenský (1943 – texty A. Jirásek, J. Neruda, J. Hora, S. K. Neumann);
Nesmrtelná ves (1949 – texty B. Lohnický, M. Haller).
Melodramy
Romance štědrovečerní (text J. Neruda – 1921);
Dva melodramy na Thákura (1926);
Střevlíci (1932 – text S. K. Neumann);
Tragikomedie – 3 melodramy s orchestrem (1932);
Vlaky (1937 – text F. X. Šalda);
Kůň (1938 – text J. Vrchlický);
Vysoko (1944 – text J. Urbánková);
Hranice (1944 – text N. Asjejev);
Tři melodramy (1944).
Instrumentální − komorní
Smyčcový kvartet (1928);
Meditace pro violu a klavír (1934);
Předehra pro varhany (1937);
Variace na vánoční koledu pro klavír (1940);
Fantazie pro housle a klavír (1941);
Suita pro klavír (1944);
12 variací na chorál Jezu Kriste, ščedrý kněže pro vartany (provedeno 1945);
Scherzo-Polka (1951).
Symfonická
Letní ouvertura (1933);
Od věků do věků – symfonická předehra (1940);
Scherzo na thema O. Ostrčila (v rozhlase provedeno 1941);
Fantazie pro housle, klavír, mezzosoprán, baryton a orchestr (L. Stehlík – 1941).
LiteraturaI. Lexika
ČSHS.
Slovník českých sbormistrů II (Praha 1982).
MEH.
Malá československá encyklopedie 4 (Praha 1986).
HSPK (Vysloužil).
Významné osobnosti Heřmanova Městce (http://www.zeleznehory-hm.cz/8752/vyznamne-osobnosti).
II. Ostatní
Plavec, Josef: Vlastní životopis (Rytmus, roč. 7, 1941/42 – zde seznam skladeb).
Špriňarová, Eva: Josef Plavec – sbormistr (in Sborník Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy k 60. narozeninám profesora dr. J. Plavce, Praha 1966).
Karel Steinmetz
Datum poslední změny: 31.3.2012