Český hudební slovník osob a institucí

Hassler, Hans Leo

Hassler, Hans Leo (též Haslerus Johann), skladatel a varhaník, pokřtěn 26. 10. 1564, Norimberk, zemřel 8. 6. 1612, Frankfurt nad Mohanem.

První hudební vzdělání získal u svého otce Isaaka Hässlera, stejně jako jeho bratři Kaspar a Jakob, a brzy ovládl hru na klávesové nástroje. Dle vlastních slov v předmluvě ke sbírce Cantiones sacrae (1591) uměl prsty mluvit lépe než jazykem. Jeho učitelem se stal také Leonhard Lechner, jenž v té době působil v Norimberku a byl jedním z nejvýznamnějších německých skladatelů té doby. Patrně již u Lechnera se mohl seznámit s italskou hudební kulturou, jejíž znalost si prohloubil při dovršení svých studií v italských Benátkách, kam odešel v roce 1584. Není známo, u koho tam studoval, ale jeho kompozice prozrazují blízkou inspiraci díly Andrea Gabrieliho, který byl tehdy kapelníkem v chrámu sv. Marka a vedoucí osobností benátské hudební scény. Štědrou podporu mladému hudebníkovi poskytl Friedrich Lindner, kantor v Egidienkirche v Norimberku. Hassler se zde seznámil s řadou dalších hudebníků a i po svém návratu za Alpy zůstal v přátelském kontaktu např. s Giovannim Gabrielim.

Hassler si rychle získal pověst skvělého varhaníka a v lednu 1586 vstoupil v Augsburgu jako Cammerorganist do služeb Octaviana Fuggera II. V té době také rozvinul bohatou kompoziční činnost, v níž se odrážely zkušenosti a inspirace z italského pobytu. Roku 1596 byl spolu s dalšími 53 věhlasnými varhaníky pozván ke zkoušce při inauguraci nových varhan v zámeckém kostele v Gröningen, které nechal postavit brunšvický vévoda Heinrich Julius. Mladý Hassler se zde ocitl ve společnosti uznávaných hudebníků, mezi nimiž byl např. i Michael Praetorius. Sám Hassler se však nezabýval jen hrou, ale díky svému technickému nadání rozuměl i stavbě nástrojů a zajímal se o mechanické hudební stroje. Jeho mechanické varhany zakoupil i císař Rudolf II. V roce 1597 nabídl Hasslerovi místo milovník umění a mecenáš Heinricha Schütze lantkrabě Mořic Hesenský, kterému Hassler věnoval svoji knihu madrigalů z roku 1596. Octavian Fugger jej však neuvolnil ze svých služeb až do své smrti (31. 8. 1600). V té době Hasslera povolala městská rada v Augsburgu jako vedoucího městské hudby a městských trubačů.

Po Fuggerově smrti Hassler opustil Augsburg a v druhé polovině roku 1601 přijal místo ředitele městské hudby v Norimberku, kde působil po dobu následujících čtyř let. V té době jej také císař Rudolf II. jmenoval císařským komorníkem, takže činorodý Hassler byl pracovně plně vytížen. Spolu s jeho bratry jej císař také povýšil do šlechtického stavu. Možná pro přílišné pracovní vypětí požádal Hassler v roce 1604 o roční uvolnění ze služby a přestěhoval se do Ulmu, kde se oženil s Cordulou Claus, dcerou zámožného obchodníka. Z jejich svazku nevzešli žádní potomci. Po vypršení roční dovolené Hassler ukončil svoje působení v Norimberku a zůstal v Ulmu, kde se věnoval obchodu a v roce 1607 získal městské právo a členství v cechu obchodníků.

Na přelomu léta a podzimu 1608 se znovu vrátil k hudební profesi a stal se komorním varhaníkem na drážďanském dvoře saského kurfiřta Kristiána II., což byl také vrchol jeho kariéry. Kromě toho byl pověřen rovněž péčí o sbírku hudebních nástrojů a hudební knihovnu. Je možné, že vykonával také některé povinnosti dvorního kapelníka, ale v dalším postupu mu zabránila tuberkulóza, která zapříčinila jeho smrt. Hassler zemřel během cesty kurfiřta Jana Jiřího Saského, Kristiánova nástupce, a jeho dvora na volební sněm ve Frankfurtu nad Mohanem, kde byl císařem zvolen Matyáš Habsburský.

Hans Leo Hassler patří mezi nejpozoruhodnější postavy německé hudební kultury na přelomu renesance a baroka. Svým studiem v Benátkách zavedl tradici studijních pobytů hudebníků z německých zemí v Itálii. Nesporný je jeho přínos v pronikání prvků italského stylu do tehdejší německé tvorby. Často využíval vícesborovou sazbu, spojenou právě s benátskou školou, stejně jako italské formy canzonetty, villanelly či tanečních písní. Svým kompozičním stylem dovršil pozdní renesanci a položil základy pro barokní hudbu v zaalpských zemích Svaté říše římské. Jeho tvorba je nesmírně rozsáhlá a obsahuje vokální díla pro duchovní i světské prostředí s latinskými, německými i italskými texty, stejně jako instrumentální skladby. Jeho duchovní kompozice patří k vrcholným dílům své doby, což dostatečně dosvědčuje skutečnost, že byly považovány za jeden ze vzorů církevní hudby a řada skladeb se provozovala ještě v 18. století. Ve službách rodiny Fuggerů komponoval pro katolické bohoslužby, jinak se však jako protestant zaměřoval především na evangelickou hudbu. Hudba pro klávesové nástroje zůstala do jeho smrti nepublikována a žádná z těchto skladeb se také nedochovala v autografu.