Axman, Emil
Charakteristika: hudební skladatel, folklorista, publicista
Datum narození/zahájení aktivity:3.6.1887
Datum úmrtí/ukončení aktivity:25.1.1949
Text
Axman, Emil, hudební skladatel, folklorista, publicista, narozen 3. 6. 1887, Rataje, zemřel 25. 1. 1949, Praha.
A. Biografie
Narodil se v rodině učitele, hudebníka a kulturního činitele, který se osobně znal např. s Ferdinandem Vachem a jinými významnými osobnostmi Kroměřížska. V roce 1893 se rodina přestěhovala do obce Chropyně, kde začal Axman chodit do školy a vzdělávat se v hudbě, neboť otec jako učitel měl povinnost starat se i o hudbu chrámovou a jeho děti mu museli v kostele vypomáhat. Nejprve se tedy Axman začal učit hrát na housle, ale pro otcovu velkou přísnost se mu hra na housle zošklivila. Po příchodu na gymnázium do Kroměříže se vzdal houslí a přešel na hru klavírní, ovšem ani tento nástroj se pro něj nestal tím hlavním oborem, pro Axmana znamenal jen doprovodný nástroj jeho pěvectví a hudební tvorby. V pěveckém oboru se stal žákem Ferdinanda Vacha, jeho skladatelského nadání si ale všimnul až Vachův nástupce Julius Rauscher, který dal Axmanovi základy hudební teorie a povzbuzoval jej v první tvorbě. V roce 1907 odešel Axman na studia do Prahy. Studoval práva, ale zároveň se věnoval hudbě, sólový zpěv studoval u Františka Spilky, skladbu u Vítězslava Nováka, nauku o hudebních formách u Karla Steckera. Po roce na právnické fakultě přestoupil na fakultu filozofickou, kde ho zaujal obor historie a zeměpisu. Po habilitaci Zdeňka Nejedlého na Karlo-Ferdinandově univerzitě se ale rozhodl pro hudební historii a estetiku a studium zakončil disertací na téma Moravské opery ve století XVIII. V roce 1913 nastoupil na místo výpomocné síly do knihovny Zemského muzea v Praze, kde měl na starosti zpracování hudebního archívu muzea. V té době se Axman věnoval badatelské a publikační činnosti. Z místa výpomocné síly se poté v roce 1915 stalo oficiální místo knihovníka. V době světové války, kdy byl povolán do armády, měl díky dřívějšímu úrazu zajištěnou službu mimo frontu. Přesto se v roce 1918 nervově zhroutil a byl převezen do Prahy. Po zotavení a konci války se vrátil na místo knihovníka v Zemském muzeu, přejmenovaném na Národní muzeum. Pracoval dále na zpracování hudebního fondu a stal se brzy uznávaným odborníkem. Krom toho neúnavně pracoval jako organizátor a propagátor české kultury, obzvlášť horlivě se zapojil do činnosti Spolku pro soudobou hudbu (1920-1927).
Dílo
B. Dílo
I. Dílo literární
Dvořákovy Biblické písně (Dalibor roč. 32, 1910).
Dvořákova písňová tvorba (Dalibor roč. 32, 1910).
Fibichův koncertní melodram (Dalibor roč. 32, 1910).
Smetanovy mužské sbory (Smetana roč. 2, 1911.)
Lidové písně z jižní Moravy (Čas 25. 11. 1911).
Moravské opery ve století XVIII. (doktorská disertace 1912).
Snahy o idealizování moravské hudby lidové (Čas 1. 8. 1913).
Skladby Antonína Liehmanna, učitele Dvořákova (Smetana roč. 4, 1913).
Ideové směry hudební Moravy (Smetana roč. 4, 1913).
Neznámý dopis Křížkovského (Smetana roč. 4, 1913).
Bendliana v zemském museu (Smetana roč. 4, 1913).
Morava v české hudbě XIX. století (Praha 1914, 1919).
Korespondence J. K. Chmelenského s K. Vinařickým (Časopis Českého musea roč. 89, 1915).
Robert Schumann (Smetana roč. 6, 1916).
Josef Leopold Zvonař (Časopis moravského musea zemského roč. 15, 1916).
Dopis z Přemyšlu. Fejeton o hudebním životě v pevnosti za frontou (Smetana roč. 7, 1917).
Od Liszta k Smetanovi (Smetana roč. 8, 1918).
Theistický poměr k dílu Smetanovu (Smetana roč. 9, 1919).
Smetanovy klavírní skladby (Smetana roč. 9, 1919).
Z pamětí Josefa Srba-Debrnova (Smetana roč. 9, 1919).
Ve znamení zvukovosti (Smetana roč. 9, 1919).
Rukopis Smetanův Acht rhytmische Übungen und Thema mit Veränderungen für das Piano Forte von Friedrich Smetana (Smetana roč. 9, 1919).
Jaroslav Novotný padl. Nekrolog (Smetana roč. 9, 1919).
Sborová tvorba J. B. Foerstera (Hudba roč. 1, 1919–1920)
O nové umění (Hudba roč. 1, 1919–1920).
František Schubert (Hudba roč. 1, 1919–1920).
Prof. Ferdinand Vach šedesátníkem (Smetana roč. 10, 1920).
22 světských nápěvů ze XVI. století (Hudební výchova roč. 1, 1920).
Jan Krumlovský. Studie z dějin české hudby XVIII. století (Smetana roč. 10, 1920).
K moderní hudbě (Smetana roč. 10, 1920).
Ke skladebné technice J. B. Foerstera (Listy hudební matice roč. 1, 1922).
Spolek pro moderní hudbu (Listy hudební matice roč. 2, 1923).
Z Bartošova kraje (Listy hudební matice roč. 2, 1923).
Nechte cizích, mluvte vlastní řečí! (Listy hudební matice roč. 3, 1924).
Spolek pro moderní hudbu (Listy hudební matice roč. 3, 1924).
Odpověď Emila Axmana na kritickou glosu Jaroslava Tomáška O moderní spolek (Hudební rozhledy roč. 2, 1925–1926).
Čím se inspiruji (Listy hudební matice roč. 7, 1928).
Za Leošem Janáčkem (České slovo 14. 8. 1928).
Dr. Leoš Janáček. Nekrolog (Almanach České akademie roč. 39, 1929).
Moje písňová a klavírní tvorba v Hudební matici (Hudební noviny Umělecké besedy 15. 6. 1931).
Ku provedení Soboteckého hřbitova (Listy hudební matice roč. 14, 1935).
Před třiceti lety (Listy hudební matice roč. 17, 1938).
Hudební archiv Národního musea (Musikologie 1938).
II. Dílo hudební
Orchestrální skladby
Smutky a naděje. Symfonická báseň (1919–1920).
Jasno. Symfonická báseň (1921–1922).
Symfonieta (1923).
Suita (1923–1924).
I. symfonie (1925–1926).
II. symfonie (1927–1928).
III. symfonie (1930).
Symfonická ouvertura (1930–1931).
IV. symfonie (1931–1932).
Dvě skladby pro menší orchestr (1933).
Suita z Beskyd (1934).
Fantasie na lidovou píseň moravskou Co to máš, děvečko… (1934).
V. symfonie (1934–1935).
V létě. Suita (1935).
Moravské tance. Řada první (1935).
Morava zpívá. Pro orchestr (1935).
Koncert pro housle (1936).
Hanka. Polka (1936).
Serenáda (1937).
Jiří. Pochod (1937).
Koncert pro klavír (1938–1939).
Moravské tance. Řada druhá (1939).
Koncert pro violoncello (1940).
VI. symfonie, Mučedníkům, kteří se nedočkali (1940–1942).
Dvojkoncert pro housle a violoncello (1944).
Tři koncertní valčíky (1945).
Variační suita (1947–1948).
Komorní skladby
Nálady. Čtyři skladby pro klavír (1908).
Skizzy. Klavírní skladby (1910).
Dvě klavírní skladby na dvě ruce (1911).
Nálada melancholická pro klavír (1912).
I. sonáta pro klavír. Appassionata (1922).
Sonatina charakteristická pro klavír (1922).
II. sonáta pro klavír. Památce velikého člověka (1922).
Sonáta pro housle a klavír (1923).
Sonáta pro violoncello a klavír (1924).
I. smyčcový kvartet (1924).
III. sonáta pro klavír (1924).
Trio pro housle, violoncello a klavír (1924–1925).
Morava zpívá. Pro klavír (1925).
II. smyčcový kvartet (1925).
Koleda. Pro klavír (1926).
Sedm klavírních skladeb (1926).
Pět klavírních skladeb (1929).
III. smyčcový kvartet (1929–1930).
Dvě skladby pro housle a klavír (1933).
Kvintet pro dechové nástroje (1938).
Suita pro smyčcový kvartet (1939–1940).
Ukolébavka pro housle a klavír (1942).
Tři veselé skladby pro housle a klavír (1942).
Scherzo pro violoncello a klavír (1942).
Variace na lidovou píseň Na tichém Dunaju. Violoncello e piano (1942).
Variační fantasie. Scherzo. Pro smyčcový kvartet (1943).
Divertimento pro devět nástrojů (1943).
Tři moravské tance pro flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh, fagot, housle, violu, violoncello, kontrabas (1943).
Padlým hrdinům. Elegie pro housle a klavír (1945).
Serenáda pro housle a klavír (1945).
Duma lesa pro violoncello a klavír (1945).
Balada pro violoncello a klavír (1945).
IV. smyčcový kvartet (1946).
Smuteční hudba pro Palackého univerzitu v Olomouci. Pro žestě a tympány (1946).
Znělka městečka Chropyně. Pro dechové nástroje (1946).
Znělka Benešova státního reálného gymnázia v Kroměříži. Komorní znělka pro dvoje housle a klavír (1946–1947).
Tři skladby pro dvoje housle a klavír (1948).
Vzpomínání. Sextet lesních rohů (1948).
Vokální skladby - sborové
Dva mužské sbory na slova lidové poesie moravské (1905–1906).
Oči černé. Tři mužské sbory na slova lidové poesie moravské (1907).
Keď já smutný půjdem. Bohatá. Úpravy lidových písní pro mužský sbor bez doprovodu (1911).
Tři slovenské písně (1911).
Rodnou mluvou. Čtyři mužské sbory na slova lidových písní (1912).
Šest lidových písní (1913).
Z vojny. Dva mužské sbory na slova Petra Křičky a Fráni Šrámka (1916).
Moravské koledy. Pro soprán a alt s průvodem varhan (1919).
Měsíčné noci. Dva mužské sbory na slova Otakara Theera a Antonína Klášterského (1920).
Nenarozenému. Smíšený sbor bez doprovodu na slova Františka Hostáně (1921).
Vánoce chudých. Smíšený sbor bez doprovodu na slova Miloše Jirka (1922).
Moje matka. Kantáta pro soprán, baryton, smíšený sbor a velký orchestr na slova Otakara Březiny (1926).
Hlas země. Tři mužské sbory na slova Jana Čarka a Rudolfa Medka (1926).
Nokturno. Mužský sbor na slova Maxe Kurta (1926).
Balada o očích topičových. Kantáta pro soprán, baryton, smíšený sbor a velký orchestr na slova Jiřího Wolkera (1926–1927).
Pozdrav vlasti. Mužský sbor na slova Rudolfa Medka (1927).
Májová noc. Mužský sbor na slova Maxe Dauthendeye (1927).
Mamince na hrob. Mužský sbor na slova Karla Erbana (1927).
Oblačný pták. Ženský sbor bez doprovodu na slova Rudolfa Krupičky (1927).
Osamělá. Ženský sbor bez doprovodu na slova B. Tožičky (1927).
Opuštěná. Ženský sbor se sopránovým sólem bez doprovodu na slova F. L. Čelakovského (1928).
Na paměť padlým. Mužský sbor na slova Josefa Chaloupky (1928).
Slováckým žárem. Pěvecké heslo pro smíšený sbor bez doprovodu (1929).
Noc. Mužský sbor na slova Karla Hynka Máchy (1929).
Ilonka Beniačova. Balada pro soprán, baryton, smíšený sbor a velký orchestr na slova J. V. Rosůlka (1929–1930).
Otče náš. Smíšený sbor bez doprovodu (1931).
Nešťastný Jano. Mužský sbor na slova Petra Křičky (1931).
Otci. Mužský sbor na slova Jana Aldy (1931).
Kdybych byl pastevcem koní. Mužský sbor na slova Fráni Šrámka (1932).
Sobotecký hřbitov. Kantáta pro soprán, baryton, smíšený sbor a velký orchestr na slova Fráni Šrámka (1932–1933).
Píseň. Ženský sbor bez doprovodu na slova Ch. G. Rosettiové, překlad J. V. Sládek (1932–1933).
Věčný voják. Mužský sbor na slova Fráni Šrámka (1933).
Ecce sacerdos magnus. Smíšený sbor s průvodem varhan (1935).
Dvě Gradualia in festo ascensionis Domini. Dva smíšené sbory (1935).
Prosinec. Mužský sbor na slova Fráni Šrámka (1935).
Tři baladické zpěvy pro mužský sbor na lidové texty slovácké (1935).
Dva mužské sbory na slova lidové poesie moravské (1935).
Pochod žákům měšťanské školy v Trebišově na Slovensku bez doprovodu (1935).
Ondráš. Mužský sbor se sopránovým sólem na slova Vojtěcha Martínka (1936).
Sedm vojenských pochodových písní (1936).
Konopa, konopa. Slovácká píseň pro mužský sbor (1936).
Zem pod horami (1937).
Červená růžičko. Čtyři slezské lidové písně pro smíšený sbor bez doprovodu (1937).
Ach, kdo zapomíná. Ženský sbor bez doprovodu na slova J. V. Sládka (1937).
Stabat Mater. Kantáta pro soprán, baryton, smíšený sbor a velký orchestr (1938).
Píseň o přehradě. Mužský sbor na slova Eduarda Valenty (1938).
Dva mužské sbory na slova lidové poesie moravské (1940).
Kozácká ukolébavka. Ženský sbor bez doprovodu na slova M. J. Lermontova, překlad F. Tropp (1941).
Gradualia a Offertoria na neděle a svátky po velikonocích. Dvanáct smíšených sborů s průvodem varhan (1942).
Moravské dvojzpěvy. Sedm skladeb pro dva ženské hlasy s klavírem (1947).
Vokální skladby – sólové
Slovácké písně pro střední hlas s průvodem klavíru (1906).
Jen jedenkrát. Melodram s klavírem na slova Petra Bezruče (1907).
Písně pro střední hlas s průvodem piana (1909).
Dvě slovácké písně s průvodem klavíru (1910).
Ja, keď sa Janoško na vojnu bral. Moravská lidová píseň pro vyšší hlas a klavír (1912).
Písně v lidovém tónu pro střední hlas a klavír na slova lidové poesie moravské (1912).
Dvě písně pro střední hlas a klavír na slova lidové poesie (1913).
Deset slovenských písní pro střední hlas s průvodem klavíru (1917).
Vzpomínání. Cyklus písní s orchestrem (1918).
Duha. Pět písní s orchestrem (1921).
Noc. Cyklus čtyř písní pro tenor a smyčcový kvartet (1924).
Žalmy. Čtyři zpěvy pro střední hlas a klavír (1928).
Noc. Čtyři milostné písně pro vyšší hlas a klavír (1928).
Jarní. Píseň pro střední hlas a klavír na slova Miloše Jirka (1929).
U plamene. Pět písní pro vyšší hlas a klavír na slova Karla Erbana (1930).
Tatíčku starý náš. Lidová píseň moravská pro střední hlas a klavír (1930).
Vánoční zpěv na slova staré české pastorely pro střední hlas a klavír (1936).
Doina. Rumunská lidová melodie beze slov s klavírem (1936).
Dvě lidové písně z východního Slovenska pro střední hlas a klavír (1937).
Věnec písní z moravského Slovácka pro střední hlas a klavír (1937).
Podzimní koupel. Zpěv pro sólový tenor a orchestr na slova Jaroslava Kolmana-Cassia (1937).
Kytice písní českých pro střední hlas s klavírem (1943).
Ruské národní písně pro střední hlas a klavír (1944).
Tři motetta pro střední hlas a varhany (1944).
Písně o domovu pro střední hlas a klavír (1946).
Kytička z Moravy pro střední hlas a klavír (1947).
Jedenáct písní jihomoravských pro střední hlas a klavír (1948).
LiteraturaPHSN
ČSHS
Silvie Adamová
Datum poslední změny: 27.12.2014