Český hudební slovník osob a institucí

Jeremiáš, Jaroslav

Jeremiáš, Jaroslav, skladatel, klavírista, dirigent, hudební pedagog a hudební kritik, narozen 14. 8. 1889, Písek, zemřel 16. 1. 1919, České Budějovice.

Syn skladatele a pedagoga Bohuslava Jeremiáše a starší bratr skladatele a dirigenta Otakara Jeremiáše. Jeho první učitelkou hry na klavír byla matka Vilma Jeremiášová, která také učila na českobudějovické hudební škole, později studoval na konzervatoři v Praze – v letech 1906–09 ve třídě Karla Steckera hru na varhany a skladbu, u Antonína Mikše hru na klavír a následně v letech 1909–10 skladbu spolu se svým bratrem ve třídě Vítězslava Nováka. Po ukončení působil rok na místě učitele v hudební škole v Českých Budějovicích, kde byl ředitelem jeho otec. V sezóně 1911/12 zastával místo kapelníka v zemské opeře v Lublani. Poté přesídlil do Prahy, kde se při pedagogické a koncertní činnosti soustředil také na skladatelskou tvorbu. O prázdninách cestoval s bratrem Otakarem (Itálie, Švý­carsko, Německo). Od září 1913 působil v Pražském triu spolu s Aloisem Reiserem (violoncello) a Aloisem Synkem (housle), na tomto místě vystřídal svého bratra, těleso se ale rozpadlo před začátkem první světové války. Na školní rok 1914/15 se vrátil do Českých Budějovic jako pedagog hudební školy a sbormistr Hlaholu, další rok (1916) již opět působil v Praze, hlavně jako koncertní doprovod Karla Buriana i jeho bratra Emila Františka Buriana a také Olgy Barové-Valouškové, s níž podnikal četné koncertní cesty. Z jedné z těchto cest v létě (1918, Linec) se vrátil s těžkým onemocněním plic a srdce, kterému nakonec podlehl.

Za svůj krátký život byl rozpoznán jako nadaný skladatel, který směřoval k vytvoření osobitého stylu. Sklízel rovněž úspěchy svým interpretačním uměním, sólovým i jako doprovod bratří Burianů a Olgy Barové-Valouškové. Již ve věku 23 let dokončil svou operu Starý král, která se stala předmětem kauzy kolem Národního divadla a přijímání děl mladých umělců. Ačkoliv byla tato opera přijata k uvedení již v roce 1913, dočkala se premiéry až po Jeremiášově smrti (13. 4. 1919). Jako kritik přispíval z Bayreuthu do Jihočeských listů (1911), také do hudební kroniky Česká Revue (1917) a Hudebních Rozhledů, na vlastní náklad vydal stať Ad vocem: Janáčkova Pastorkyňa a Smetana (Praha 1916).