Český hudební slovník osob a institucí

Krofta, Kamil

Krofta, Kamil, historik, diplomat, narozen 17. 7. 1876, Plzeň, zamřel 16. 8. 1945, Vráž (u Písku).
 
Pocházel z plzeňské kultivované právnické rodiny, po studiu na gymnáziu v rodišti studoval historiografii na Univerzitě Karlově v Praze (u Jaroslava Golla a Antonína Rezka), poté na Österreichisches Institut für Geschichtsforschung, kde se zapracoval do medievalistiky (PhDr. na UK 1898). Měl stipendium v Římě, pracoval v Zemském archivu. Profesor rakouských (od 1911) a československých dějin (od 1918). Vytvořil rozsáhlé a významné vědecké dílo: věnoval se edicím (Monumenta Vaticana res gestas bohemicas ilustrantia, 1–2, 1903–05), publikoval řadu velkých studií věnovaných osobnostem husitství, Bílé Hoře; 1940 vyšel jeho spis Nesmrtelný národ, 1946 Malé dějiny československé). Po vzniku Československa působil v diplomatické službě, byl vyslancem ve Vatikánu (1919–21), Rakousku (1921–25), Německu (1927–29), šéfem prezidia ministerstva zahraničních věcí (1927–36) a posléze 1936–38 ministrem zahraničí (vedl je v duchu Masarykovy a Benešovy politiky). Za nacistické okupace zapojen v odboji a od června 1944 vězněn (Pankrác, Malá pevnost v Terezíně), což podlomilo jeho zdraví.
 
Měl živé a hluboké hudební zájmy: sám byl dobrým klavíristou (oceňoval zejména dílo Zdeňka Fibicha), za studií ve Vídni zpíval ve Zpěváckém spolku slovanském, později se jako vyslanec zasloužil o uplatnění české hudby a českých hudebníků (Váša Příhoda, olomoucká opera se smetanovským cyklem a další) ve Vídni. Ve Vídni se seznámil s tam žijícím slovenským skladatelem Jánem Levoslavem Bellou, napsal jeho první životopis (1924), postaral se o jeho hmotné zajištění a uvedl jej zpět na Slovensko. Kromě toho, že o (české) hudbě publikoval, zasloužil se o její rozvoj tím, že se ujal předsednické funkce ve Společnosti pro hudební výchovu, což vzhledem k jeho autoritě výrazně přispělo k domácímu i zahraničnímu úspěchu nově založené organizace (1934).